Trutnov

Vítězíme, protože lidé chtějí klid a stabilitu, říká vrchlabský starosta Sobotka

Před dvaceti lety jste byl zvolen starostou. Vzpomínáte si na váš první den tady na zámku?Vzpomínám si na něj velmi dobře. Já o té práci tehdy neměl téměř žádnou představu. Byl jsem překvapen z celé škály věcí, které člověk musí dělat. Například i vyřazování vojáků ze zálohy nebo různé ceremonie. Měl jsem tehdy určité povědomí jen o části věcí, které jsem později musel začít dělat. Určitě jsem ale neměl nějaký pocit nadřazenosti, spíš jsem cítil zodpovědnost a pracovní náladu. Jak dlouho člověku trvá, když se dostane do takovéto funkce, než se s ní plně sžije a seznámí se i s celým úředním aparátem?To je zásadní otázka. Nový člověk je vždy svěží vítr a je to dobrá věc, ale člověk se zde rozkoukává celé roky. Ten první pocit je minimálně půl roku, než se člověk plně zorientuje. Sice si celý dům projde, se všemi se seznámí, ale než si osvojí všechny procedury, tak je to minimálně půl roku, než se s tím sžije. Ze začátku jsem měl trochu problém i s time managementem. V praxi to vypadalo, když bylo potřeba s někým něco domluvit a dokončit to, tak najednou došlo ke skluzu i u dalších schůzek v termínovníku. Ze začátku jsem dokonce udělal i jeden veliký malér, protože jsem nechal asi hodinu čekat pány ze Škodovky. Teď už bych to nikdy neudělal. Člověk už se pak naučil vše dělat přesně, všude být načas. Protože ono to bez toho nejde. Dělat dobře diář a plán na každý den je úplný základ pro to, aby mohl člověk dobře pracovat. Lze kvantifikovat, kolik za posledních dvacet let lidí a úředníků tímto zámkem, tedy s kolika lidmi jste spolupracoval?To se skoro ani nedá spočítat. V rámci reformy veřejné zprávy v roce 2003 se z Vrchlabí stala obec s rozšířenou působností a ze 40 lidí, kteří zde na úřadě pracovali, se tento počet zvýšil na nějakých 99. Nyní je zde tabulkově 92 lidí. Ale zpět k otázce. Řekl bych, že za tu dobu, co zde působím, to byly opravdu stovky lidí, s nimiž jsem spolupracoval. Mějme také na paměti, že pod úřad spadají školy, městská policie, pečovatelská služba, městská knihovna a tak dále. Zmiňoval jste, že máte plný diář. Vedle toho jste ještě senátorem a krajským zastupitelem. Kolik schůzek denně máte v programu?Málokdy je den, kdy bych měl více jak dvě nebo tři hodiny volna. Schůzky jsou většinou po hodině, vedle toho jsou i některá delší jednání. Z opačné strany lze říci, když ten den vyšetřím hodinu na vlastní práci, tak je to moc. Jinak si tu vlastní práci dělám po 17. hodině, kdy vyřizuji poštu a tak dále. Jinak schůzky na sebe navazují takřka kontinuálně. Denně jich tedy mám šest až osm. A jak to řešíte, když je schůze Senátu, nestihne se tam projednat úplně všechno a schůze se protáhne do dalšího dne, kdy už máte naplánovaný jiný program?To lze vyřešit docela jednoduše. Navíc poslední dobou spíš zažívám stav, kdy je jednání naplánované o den déle a ono skončí o den dříve. Ale pokud to nastane, tak lze schůzky snadno přeložit. Do krajského zastupitelstva jezdíte do Hradce Králové, Senát sídlí v Praze a starostujete ve Vrchlabí. To je poměrně značné pendlování autem. Kolik kilometrů měsíčně najezdíte?Myslel jsem si, že to bude náročnější a bude se to pohybovat kolem 2 000 kilometrů měsíčně. Ale je to o něco méně, vejdu se do 1500 kilometrů.   O prvním říjnovém víkendu proběhly komunální volby. Vámi vedené hnutí ZVON získalo přes 60 procent hlasů a 13 mandátů v zastupitelstvu. Jaké je vaše hodnocení?Když jsem před čtyřmi lety získal 55 procent, bylo to veliké překvapení, protože na komunální úrovni se běžně totiž takový výsledek nezískává. A letos to bylo ještě více, a to nelze nazvat jinak než krásná věc. Moc děkuji lidem, kteří nám dali hlasy. Pomalu ani nevím, čím jsem si to zasloužil. Pro mě je to fantastický výsledek, byť jsme oproti minulému období jeden mandát ztratili, ale to nehraje žádnou roli. Pro mne to je to impuls do budoucna. Říká se, že je vždy dobrý výsledek těžší obhájit, než jej poprvé dosáhnout, a vy jste ho obhájil již popáté.To s tím samozřejmě souvisí. Já osobně jsem si myslel, že oproti minulému období oslabíme. Ale o to je to hezčí. Možná je to tím, a to jsem si všiml i v okolních městech, že lidé možná chtějí trochu té stability. Takže tam, kde se nic dramatického neděje, kde se nekrade a nechová se někdo nadřazeně, tak si lidé řeknou, že chtějí klid, a kde není zásadní důvod nic měnit, tak ať to běží dál. Ve Vrchlabí kandidovaly jenom tři subjekty, byť jste vy i místostarosta Plašil říkali, že těch stran je v podstatě pět. Co se stalo, že z politického života ve Vrchlabí zmizely další strany jako ČSSD, ODS či komunisté?Odpovím na tyto tři jmenované strany. Sociální demokracie ve Vrchlabí byla rozložena Vladimírem Drymlem, který ji rozložil na padrť, a pak se nenašli další lidé, kteří by mohli pokračovat. Ta místní buňka byla podle mne tak zdecimovaná, že už nenašla další lidi, kteří by táhli dál. V ODS jsem kdysi dávno začínal. Ze začátku hodně stála na místních lidech a pak ji ovládli lidé z jiných měst, třeba i z Hradce Králové nebo z Prahy, a ty místní ódéesáky pak jakoby vytlačili, a jak se to tam přetvořilo, tak pak i zaniklo. A konečně komunistická strana měla svého lídra pana Drážného a poté personálně i věkem odumřela. Pak se samozřejmě nabízí otázka, jestli to trochu ZVON neválcuje. I to určitě hraje svou roli. Ale letošní případ a úspěch hnutí VRCHLABÍ DO TOHO! ukázal, že je možné se do volebního souboje pustit. Nicméně tu nejsou ani další strany, které tu v jiných volbách běžně dostávají hlasy. Čím si to vysvětlujete, že se Vrchlabáci nechtějí aktivně účastnit politického života? Je to tím, že si své zájmy hájí a realizují je jinak?Myslím, že zásadní věcí nyní je, že je hospodářství relativně v pořádku a vše běží tak, jak má, a lidé nemají žádný sociální problém. V takové situaci nepotřebují oporu města a mají své jiné zájmy. Je dostatek práce, lidé dostávají slušný výdělek, žijí si svým životem a ta veřejná správa je příliš netrápí. Tedy pokud něco nestaví nebo se nedostanou do nějakého potřebného kontaktu s úřadem. Vedení města zůstane beze změny, staronovou radniční koalici bude tvořit ZVON a Volba pro město. Jaká bude koexistence vedení města se třetí stranou komunálních voleb, tedy VRCHLABÍ DO TOHO!? Proběhla zde nějaká nabídka podílet se na užší spolupráci a výkonu moci?My jsme se společně sešli, a to ve formátu po dvou lidech z každé ze tří stran. Já jsem se zachoval přirozeně a lidsky. S Volbou pro město úzce spolupracujeme již dvacet let a je tu silné personální propojení v podílu na správě města. Ani po minulých volbách jsme nepotřebovali koaličního partnera, ale pro efektivní správu města byla pro nás koalice s Volbou pro město potřebná. A chceme v tom pokračovat. My jsme VRCHLABÍ DO TOHO! tedy nenabídli nic víc než předsednictví kontrolního výboru, vznik některých dalších výborů, předsednictví v komisích a spolupráci v programových věcech. Složení rady bylo dané a zůstává stejné jako v minulém období, protože ho považuji za optimální. Jakou pozici zaujme VRCHLABÍ DO TOHO!, záleží na nich. Zda chtějí být konstruktivní, či tvrdou opozicí. Nicméně opakuji, nenabídli jsme jim žádné místo v radě. V letošním roce jste kromě obhajoby vítězství na radnici uspěl i v doplňovacích volbách do Senátu. Kde se vůbec zrodil vás záměr kandidovat do horní parlamentní komory?Byla to souhra okolností. Já jsem v roce 2016 kandidoval do kraje. Vycházel jsem z předpokladu, že kraj pro město Vrchlabí a Krkonoše je důležitý ze strategických důvodů, protože má na starosti školství, dopravu, zdravotnictví či sociální věci. V těchto volbách jsem uspěl, ale věděl jsem, že nechci být v nějakých uvolněných funkcích, přestože jsme v koalici. Na konci roku 2017 proběhly volby do Poslanecké sněmovny. Pan Jiří Hlavatý (šéf textilky Juta a tehdejší senátor za Trutnovsko, pozn. aut.) byl do ní zvolen, ale zároveň tím přišel o křeslo v Senátu. Zanedlouho poté jsem byl osloven. Původně jsem strašně moc nechtěl, protože jedna volební kampaň skončila a měla hned začít druhá. A to poměrně narychlo, měla být přes Vánoce a tak dále. Pak jsem si to rozmyslel. Jednu kampaň do Senátu jsem již v roce 2008 absolvoval. Vím, že to nebylo nic jednoduchého. Konečný výsledek však mnohdy závisí na konstelaci mnoha další faktorů a okolností. Někdy to je docela jednoduché, a jindy může člověk fakt hodně makat, spálit v tom hodně peněz, ale stejně se to nakonec nepovede. Nyní to najednou šlo. Nikdo do toho nechtěl dát svoje kandidáty, protože to bylo jen na dva roky a něco, bylo to velice narychlo a některé etablované strany do toho nechtěly ani moc dávat peníze. Najednou došlo k takovému rychlému souznění, kdy se zástupci více stran shodli na tom, že mě budou podporovat. Tím se to najednou celé rozeběhlo. Na druhou stranu se říká, že když máte nějakou příležitost, tak byste ji měl uchopit. Z těchto doplňujících voleb do Senátu vzešel váš mandát na dva roky a devět měsíců. Nabízí se logická otázka, máte v plánu na podzim 2020 tento mandát obhajovat?To je velice těžká otázka. Já bych to nevyloučil. Bude záležet na okolnostech, ve stejný termín třeba budou i krajské volby. Jinak moje rozhodnutí samozřejmě ovlivní rodina, moje zdraví a další schopnost vykonávat tuto práci. Na druhou stranu musím říci, že to, co jsem v Senátu zatím poznal, se mně líbí a dává to smysl. Jak to tam v Senátu na vás působí?Je to velice přátelské prostředí. Nejprve tam jsou ti lidé za sebe, a pak až za politické strany. Po těchto doplňujících volbách se tam dostala řada nových lidí, kteří jsou profesně také úplně někde jinde. Jsou tam například profesoři a tak dále a ten inteligenční potenciál Senátu tak nepochybně vzrostl. Dále zde není nějaká zásadní stranická dohoda nebo dělení na opozici a koalici. Všichni se snaží své záležitosti poctivě načíst a dělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Já snad ani nezažil případ, kdy by nám vedení našeho klubu řeklo, jak máme k nějakému zákonu hlasovat. Dobře. Pokud neexistuje dělení na koalici a opozici, tak předpokládám, že je stejně nějak vidět, kdo je z tábora vládních stran a kdo z opozice. Obzvlášť po posledních volbách, kdy tato „opoziční většina“ má 61 křesel. Ona se od teď zřejmě poměrně výrazně projeví skutečnost, že u ústavních zákonů (které například mění volební systém nebo zavádějí přímou volbu starostů) je bezpodmínečně nutný souhlas tří pětin senátorů a jejich nesouhlas nejde ve sněmovně přehlasovat. Jaký je váš názor na tyto avizované změny?Řekl bych, že to, co se nyní po volbách přihodilo, je moc dobře. U běžných zákonů je role Senátu slabá a my spíš jejich přijetí zpomalíme, protože Poslanecká sněmovna má možnost 101 hlasy naše veto či pozměňovací návrhy přehlasovat. U ústavních zákonů to je úplně jiné. Osobně se přiznám, že zvažovaný australský model, který by přeměnil volbu do Senátu na jednokolovou, moji podporu nemá. A co přímá volba starostů?Já jsem byl původně pro. Ale po zkušenosti, kdy přímá volba prezidenta podle mne nedopadla dobře, se toho docela bojím. Když jsem například zachytil zprávu, že by mohl klidně kandidovat Jiří Kajínek, tak ona to už potom taková legrace není. Například on už tehdy ve vězení byl velkou celebritou, které lidi posílali dopisy a peníze. A najednou by takový člověk byl třeba zvolen do čela města, protože je populární. Ze zkušeností z našich partnerských měst a podle toho, co vidím, jsem nabyl názoru, že v tradičních a dlouhověkých demokraciích na západ od nás to možné je, ale například v Polsku to je problém. Zkrátka stav, kdy dojde k rozkolu mezi zvoleným zastupitelstvem a zvoleným starostou (který musí plnit usnesení zastupitelstva, se kterým bytostně nesouhlasí), je hodně nebezpečný. To zastupitelstvo může fakticky starostu zničit. Na druhou stranu může být starostou například nejpopulárnější vzpěrač ve městě. Takže, abych to shrnul, jsem pro zachování současného modelu i se všemi jeho nástrahami typu, že starosta může být zastupitelstvem kdykoliv v průběhu jednání odvolán a nebo že zde dochází ke skutečnosti, kdy je vítěz voleb obejit a koalici skládají ostatní strany. Co děláte ve svém volném čase?Snažím se ještě sportovat. V zimě každý víkend jdu na sjezdovky, a to je pro mne úplně největší relaxace a vášeň. Jinak se amatérsky snažím hrát hokej a dvakrát týdně se dostat na tenis. Jinak si občas jdu zahrát i fotbal. Co třeba turistika a chození po horách? Chodíte na podzim na houby?Na turistiku mě moc bolí kolena. Jinak se samozřejmě na hory dostanu, ale je to tak dvakrát za rok. S manželkou si určitě rád udělám výlet. Ale cesta z kopce bez hůlek je to, co už moc nedávám. Do lesa rozhodně ano, moje žena les a houbaření miluje. Na svých webových stránkách se přiznáváte, jak moc hluboce máte zapuštěny kořeny do zdejšího kraje a nejste tulákem. Co pro vás znamená, když se vracíte z jednání v Praze nebo Hradce Králové a nad Horkami se před vámi otevře celé podhůří Krkonoš?Je to silný pocit, že jsem doma. Já jsem hodně konzervativní člověk a přiznám se, že kdybych nikam nemusel jezdit, tak zůstanu doma. Ale ten pocit, který se dostaví na kopci nad Horkami, je vždy nezapomenutelný. Já jsem patriot. Kdybyste mě přesadili někam jinam, kde není kopeček jako například v Nymburku, tak já tam zahynu. Už jsme to v předchozích odpovědích mírně naťukli. Vrchlabí se v současné době daří, lidé tu mají práci, a tedy i obstojný výdělek. Je však nějaká hrozba, že by se to mohlo za pár let otočit? Co by pak nastalo?Když se zpětně podívám na restrukturalizaci Škodovky, tak to bylo a je zcela klíčové pro náš region. Kdyby ten závod tady nebyl, tak jsme úplně jiné město a žijeme tady zcela jinak. Jak by Vrchlabí bez Škodovky vypadalo?Nebyla by tu řada komunikací, nebyl by tu nový fotbalový stadion a nebyla by tu mnohá protipovodňová opatření. Zcela určitě by tu byla jen polovina hospod a restaurací. Kupní síla zdejších lidí je zásadní. Například by tu nebyla ani taková poptávka po bydlení. Město by to poznalo na svém obratu, protože velká část jeho zdrojů pochází z daňových příjmů. Práce je zásadní pro to, aby zde lidé zůstávali. Tomu se snažíme přizpůsobit stále více věcí a faktorů včetně zavedení vysokorychlostního internetu. Pro další budoucnost regionu je klíčová dostavba dálnice D11, která leccos změní, včetně skladby turistů, kteří sem přijedou. Například se domnívám, že polský turista v budoucnu pro nás bude naprosto zásadní. Otázka na závěr: Dáváte si do nového roku nějaká předsevzetí?Ne. Moje filozofie je, že se snažím soustavně pracovat a jedu kontinuálně. Jiří Štefek redakce@trutnovinky.cz Foto: Marcel Schön, archiv Vrchlabinky

Nahoru