Trutnov

Trávník je ozdobou každé zahrady a měl by se pěstovat pro radost

Trávníkář, který doma nemá trávník, takže něco jako kovářova kobyla? Velká chyba lidí, kteří mají velké zahrady, je, že si pořizují velké trávníky. Trávník je ideální o výměře 300 až 400 metrů čtverečních, aby se dal udržovat normální technikou. My jsme měli u domu sice trávník, který byl malý - na jedné části asi šedesát metrů čtverečních a na druhé třicet, já mám však profesionální techniku, se kterou se mi na tomto malém trávníku pracovalo špatně. Byl jsem tak odkázaný na klasické stroje. Ty byly v neustálém rádiusu a údržba byla strastiplná včetně ošetřování fungicidními prostředky, neboť udržovat malý trávník je obtížné. A druhá věc, proč nemám trávník, je, že svůj volný čas, který v sezoně nemám, věnuji zákazníkům. Nemůžu mít já hezký trávník a oni špatný, musí to být obráceně. A proto jsem trávník zrušil a udělal kolem domu okrasnou zahradu bezplevelným stylem, abych se o ni nemusel starat a mohl se věnovat zákazníkům. Jak se to seběhlo, že jste o trávnících začal uvažovat profesionálně? Když se založí trávník, tak je vždycky pěkný. Po půl roce se však pozná, jak dobře byl založený a jak dobře se o něj majitel stará. Samozřejmě se stává, že je zaznamenám až takový úbytek trávníku, že člověk s normálními znalostmi není schopný provést nápravu a začne se o to zajímat do hloubky. Já jsem chtěl mít hezký trávník, takže jsem se přihlásil na seminář do Agra v České Skalici, což byl takový spouštěč všeho. Co jste tam zjistil? Zjistil jsem, že všechny znalosti, které teď mám, si musím opatřit sám. Že mi nikdo neřekne, jakým způsobem mám začít. Znalosti jsem postupně získával všude. V Agru jsem se zúčastňoval pravidelně seminářů, což jsou ale už semináře pro pokročilé. Dnes se zúčastňuji třeba seminářů pro zahradní realizace, kde se nudím, pro fotbalová hřiště, kde mě to začíná jakž takž zajímat. Hlavně ale čerpám ze seminářů pro greenkeepery z golfových hřišť, kde jsou poslední novinky. Já tyto novinky převádím do běžných zahrad, protože to tam stejně dojde. Jestliže se ve Spojených státech objeví infekční choroba, tak za dva měsíce je tady na golfovém hřišti, protože si ji někdo přinese na botě nebo něčem jiném. Takže já musím vědět, co to je, jak se rozšíří a jak se proti tomu bojuje. Zajímám se ale třeba i o produkty, které se uplatňují, kdy je trávník ve stresu, například z horka, protože dnes jsou ty teplotní výkyvy obrovské. Nicméně, i když je horké suché léto, existují produkty, které trávník ochrání před slunečním žárem, aby normálně rostl a byl zelený. Na začátku je ale důležité si uvědomit to, co vlastně lidé od trávníku očekávají. No přeci každý chce mít doma anglický trávník, ne? Na anglický trávník ani tak alergický nejsem, jako když mi někdo řekne, že chce mít golfový trávník. (usmívá se) Jestli chce mít někdo anglický trávník, ať žije v Anglii. Tam jsou úplně jinačí podmínky. Dnes je na výběr spoustu travních směsí, které se přizpůsobí potřebám klienta a hlavně volnému času. Ale jak jsem už řekl, každý stav trávníku se odráží od jeho následné údržby. Jestliže někdo bude chtít mít doma na zahradě golfový trávník, tak na něm bude pracovat víc, než si ho bude užívat, což nepovažuji za šťastné řešení. Schválně. Jak náročné by to bylo? Tak třeba sečí bude muset během jediného týdne provádět okolo čtyřech až pěti. Vertikutaci každý měsíc. Dávat trávníku hnojivo, v době horka dávat trávníku 15 až 20 litrů vody na metr čtvereční. Bude muset provádět zásahové i preventivní postřiky, fungicidy a je toho více. Bez odborných znalostí se mu nikdy nepodaří golfový trávník udržet. A já myslel, že hezkého trávníku docílíme už jen tím, že budeme pravidelně sekat. Ano, seč je nezbytná k tomu, aby trávník žil, dál se odnožoval a jeho reprodukční schopnost zdárně probíhala. Když se ale usekne list, přichází taková jedna ze základních zásad v péči o trávník - hygiena trávníku. Co se usekne, to se má odnést. Z toho všechno, co spadne dolů, se jinak vytváří plsť, což je zdroj infekčních chorob, tedy zdroj problémů. Trávník se ale také musí hnojit, a to je zase na další povídání. Lidé by si měli říct, jaký trávník chtějí. Jestli chtějí mít hezký trávník, tak tam nestačí jen jednorázové investice do jeho údržby, ale ta musí být pravidelná. Co ještě doporučujete těm, co chtějí mít hezký trávník? Všechno to záleží na výměře zahrady, respektive budoucí trávníkové plochy. Jednak bych doporučil, aby nezápasili s přírodou. To znamená, že v místech, kde se trávníku dařit nebude, aby ho tam nezakládali. Například ve stínu nebo tam, kde je špatná cirkulace vzduchu. Lidé by radši měli mít trávník menší, ale pěkný, než velký, na který stačit nebudou. Myslím, že i údržba trávníku by měla být spíše o radosti a ne nutnost. Jestli se to stane nutností a člověk to nebude dělat s láskou, tak ani ten výsledek nebude mít pěkný. Kde je nejhezčí trávník v Trutnově? My jsme firma, která je poměrně náročná. To, co ostatní považují za hezký trávník, tak my tam jako první vidíme ty vady. Řeknu to upřímně, neznám nikoho v Trutnově, kdo by měl tak hezký trávník, který je opravdu podle našich kritérií. Trávník se totiž skládá i z plevelnatých trávníkových druhů, takže to, co lidé považují za trávník, tak my považujeme za plevel. Je na to takový jednoduchý laický test, který si každý může zkusit na své zahradě. Když chytí rostliny, zatáhne za ně a vytáhne je s kořeny, tak to do trávníku nepatří. To je plevel. Jestliže za to chytí, zatáhne a utrhne listy, tak to do trávníku patří. Co říkáte na trávník, který je udržovaný technickými službami ve městě? To je kapitola sama pro sebe. Trávník se tady spíš udržuje jako louka. Když jsem viděl, jak se lidé z Technických služeb Trutnova starají o trávník, tak jsem neodolal a napsal jsem o tom článek na naše stránky. Rozepisuji tam takovou úvahu, jak by se města měla starat o své zelené plochy. Jako příklad uvádím Sydney, což je město, které je vysloveně zelené. Není obklopené jen botanickými zahradami, ale i krásně udržovanými trávníky. Co se tady dělá špatně? V Trutnově se zaprvé provádí úplně nesmyslná seč, což je takové další pravidlo trávníkářiny. Jestliže někdo poseká trávník o jednu třetinu, tak mu způsobí trávníkový šok. Tady se seká tak, že se to prostě vezme dole u stonku, čímž dochází ke skalpování trávníku. Nevím, jestli je to neznalost nebo účel, ale trávník v tomto případě dostane šok a deset dní neroste. Možná je to proto, aby náklady na seč nebyly takové. To pak ale takto udržovaný trávník není pro potěchu oka. Nicméně tohle není jenom otázka Trutnova, děje se to ve více městech. Nedávno jsem byl však v Praze na konzultaci a tam cítím zájem, aby plochy byly udržované a vypadaly pěkně. Je nějaký správný postup, jak se má sekat trávník? Sekání trávníku patří mezi velmi důležité operace. Prvním pravidlem je, že seč se dělá maximálně o jednu třetinu. Druhá věc je sekání vždy jen suchého trávníku. Když někdo seká mokrý trávník, jenom tím rozšiřuje infekční choroby, které se šíří právě vodou. Třetí věc je, že technika musí být zespodu vždy čistá. Nikdy nedávat sekačku do garáže nevyčištěnou. A začtvrté, nůž, který je v sekačce, by měl být tak ostrý, že se s ním dá rozříznout papír. Jestliže třeba nožem trefím kamínek a ostří nože utrpí, že takzvaně začne natrhávat listy, tak do druhého dne je i hustý trávník úplně bílý. Klient se pak bude deset dní dívat na trávník, než povyroste a ty bílé konečky bude schopný odsekat. A samozřejmě v ten okamžik bude trávník vystavený veškerým útokům infekčních chorob. Co by se mělo dělat s trávníkem po zimě? Na našich stránkách píšeme pro všechny zákazníky, co se má dělat s trávníkem v každém období. Nevynecháváme přitom ani zimní období. Ale taková první údržba začíná v březnu. Nejhorší, čeho by se lidé měli vyvarovat, jsou vertikutace v časných měsících. To je hrubá chyba. Co je to vlastně ta vertikutace? Smysl je širší, ale to nejzákladnější je odstranění plsti z trávníků, protože zaplstěný trávník je pak zdroj infekčních chorob. Vypracoval jsem stránku vertikutacetravniku.cz, kde se o všem rozepisuji a čeho se vyvarovat. Nejrozšířenější provádění je nožovými vertikutátory, ty mohou být pevné nebo volné. My už ovšem tento klasický vertikutační systém nepoužíváme, ale kartáčový. Trávník by se totiž měl ošetřovat co nejjemněji. Máme na to speciální stroj, v Evropě jsou jen dva. Koupil jsem ho v Pensylvánii. Teď s ním budeme mít předváděcí akci na fotbalových hřištích Sparty na Strahově, kde se znám se správcem, který o něj projevil zájem z hlediska toho, že my se snažíme nezatěžovat půdní profily. To je věc, která trápí správce profesionálních hřišť jak fotbalových, tak golfových. Když jsou ty stroje tažené traktorem, tak je to špatně. Kolik máte klientů? Jelikož máme i hodně široký e-shop a zabýváme se vedle trávníků také komponenty, tak klientů máme hodně. Ale z hlediska těch nejstabilnějších, kteří si od nás nechali vypracovat celoroční plán a odebrali si hnojiva, tak se můžeme bavit o 100 až 150 lidech, přičemž hlídáme trávníky nejen v republice, ale i v zahraničí. Náš nejvzdálenější je v jednom chorvatském resortu u Splitu, asi dvacet metrů od moře. Široko daleko je to jediný zelený trávník. Položili jsme ho tam formou trávníkových koberců a teď se to snažíme udržet. A daří se to? U moře to musí být naprosto specifické podmínky, ne? To jsou. Zápasíme tam s tím, že trávník je uzavřený poměrně velkou zdí a je tam špatná cirkulace vzduchu, takže se tam vytváří takový horký vlhký pytel, který brání tomu, aby se vysoušely listy.  To je první aspekt, který trávníkům nesvědčí. Druhá věc je ta, že vítr, který vane od moře, a takové ty páry, když je moře rozbouřené, tak značně zakyselují prostředí. Proto budeme trávník přesívat na kostřavu rákosovitou, což je speciální trávníková rostlina, která vydrží i za solení. Na vysvětlení: trávník se skládá z jílků vytrvalých, kostřav červených a lipnic lučních. To jsou tři základní trávníkové rostliny. Různými poměry se pak trávníky dělí na sportovní, rekreační, okrasný a tak dále. A pak existují ještě speciální odrůdy, jako je třeba kostřava rákosovitá. Ta je šlechtěná tak, aby byla odolná na sucho i na zasolení. Jak dohlížíte na trávník v Chorvatsku? Je jedno, jestli je to v Chorvatsku nebo Karlových Varech. Zákazníci mají své celoroční plány, které jsme jim vytvořili. Oni přesně vědí, co a kdy mají na trávník použít. Samozřejmě pro naše zákazníky jsem kdykoliv na telefonu a jakmile mají první podezření na infekční a trávník vykazuje známky šoku, tak se to hned řeší prostřednictvím fotografií či osobními konzultacemi. Poznáte z fotek, co je s trávníkem špatně? Z fotek poznám to, na co se mám pak asi ptát v telefonickém rozhovoru, kdy majitele pošlu na trávník, on musí na čtyři a podívat na lístečky, abych přesně věděl, jaké je poškození listů. Jestli je infekce napadá zeshora, zespoda nebo doprostřed rostlin. Podle toho poznám onemocnění a navrhuje se okamžitě léčba, která se provádí se fungicidními prostředky. Jakou nejvýznamnější travnatou plochu jste realizovali? Mojí zákazníci, kterým pomáhám, tak to jsou hodně zajímaví lidé, o kterých nechci hovořit. Dnes už to nejsou ani moji zákazníci, ale velice dobří známí, kteří mají o trávníky zájem a já se je to snažím naučit. Zmínil jste párkrát vaše webové stránky, kde se dá načerpat spoustu informací. Kdo je tvoří? Všechno píšu já. Troufnu si říct, že je to největší informační portfolio v republice, které je stále rozšiřované a aktualizované. Máme dvanáct internetových stránek, které se týkají trávníkařiny. Udáváme trend především v zahradních realizacích, takže profesionálům, kteří se starají o zahrady rodinných domů. Děláme také fotbalová hřiště takových těch nižších tříd na venkově, kde chtějí mít hezké trávníky, ale na zrealizování klasickou cestou nemají dostatek finančních prostředků. My to umíme udělat za velice nízké peníze a docílit výsledku, který je od správců požadovaný. V tomto roce máme v plánu začít i šňůru školení po republice, kde budeme školit trávníkáře, tedy lidi, kteří se chtějí vysloveně zabývat trávníkařinou. Co je největším nepřítelem trávníků? Těch je spoustu. Od toto člověka přes infekční choroby až po klimatické podmínky. Když bude někdo zdatný správce trávníkové plochy a přijde sucho, on se bude držet pokynů, že nebude na trávník stříkat vodu, což by neměl, pakliže vyjde takové to nařízení, tak o ten trávník přijde. Takže vysloveně největším nepřítelem je asi horké léto bez vody. Někdo totiž odjede na dovolenou a infekční choroby mu trávník zlikvidují už za tři dny. Když to tak poslouchám, není lepší si dát na zahradu nějaký umělý trávník? Jsou nové technologie, které se už tímto směrem ubírají. Já se ale domnívám, že trávník je ozdobou každé zahrady a měl by se pěstovat pro radost. Tuto novou módu umělých trávníků bych nechal spíš profesionálním fotbalovým a golfovým hřištím. MICHAL DUFEK narozen 15. června 1970 ve Dvoře Králové nad Labem je ženatý s manželkou Lenkou, vychovávají syna Michala (19) vystudoval gymnázium v Trutnově většinu doby podniká, 14 let se pohyboval v oděvním průmyslu, kde zastupoval slovinskou firmu Industrija usnja Vrhnika, která byla největším producentem vepřovice na světě posledních sedm let provádí odbornou poradenskou a realizační činnost od založení trávníku až po jeho kompletní péči webové stránky jeho společnosti MLD s.r.o. - www.travnik-realizace.cz jsou největším informačním portálem o trávnících v republice má rád svou rodinu, dobré víno, pohodu a klid, nemá rád koprovku, konzumní způsob života, novodobé zbohatlíky a snoby Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek

Nahoru