Trutnov

Tenisový velikán Kopecký, tenis se pro něj stal životním posláním

Byla to také doba tenisových fanatiků, kteří po práci utíkali na tenisové kurty a trénovali s dětmi zadarmo jen pro ten pocit, že tu krásnou hru naučí opět dalšího kluka či holku, a tak tu obrovskou lásku k tenisu předají dál. Mnohdy se potýkali s velkými potížemi v zaměstnání, protože například sebemenší funkce v ROH nebo KSČ byla hodnocena mnohem víc než láska k bílému „buržoaznímu“ sportu. Takový je i příběh MUDr. Vladimíra Kopeckého, pro něhož se stal tenis životním posláním. Začal s ním už v 50. letech ve svém rodném Jičíně a tenis se stal okamžitě jeho vášní. To, o čem ale budeme povídat, je spojeno s jeho příchodem po studiích do Trutnova, kde se v roce 1966 velmi aktivně zapojil do chodu tenisového oddílu TJ Lokomotiva Trutnov. V letech 1966 až 1968 byl jejím nejlepším hráčem a od roku 1970 předsedou oddílu, kterým byl dlouhých 30 let. Z pohledu dnešní doby nelze ani pořádně pochopit, jaká protivenství a jaké boje musel doktor Kopecký jako předseda oddílu a zapřisáhlý antikomunista svádět v době normalizace s vedením města či tělovýchovné jednoty. Přesto se mu dařilo udržet oddíl na výborné úrovni, postavit dva nové kurty a dokonce začátkem 80. let postavit nafukovací halu s podporou a pomocí několika dalších nadšenců a stovek brigádnických hodin. V 60. a 70. letech organizoval celostátní turnaj O pohár Krkonoš, který svou úrovní patřil mezi dva nejlepší turnaje východních Čech. Mezi jeho vítězi najdeme i tehdejší hráče první desítky ještě československého žebříčku (Kurz, Melka, Krásný, Granát, Maršíková, Šimáňová - Sedláčková). To bylo hlavně umožněno tím, že kromě té nejužší špičky hráči nemohli cestovat na turnaje v zahraničí. Od roku 1971 se začal systematicky věnovat práci s mládeží. V letech 1971 až 1998 uspořádal sedm tenisových škol, jimiž prošlo přes 1000 dětí. Dělal osobní nábory ve školách, kde žákům vyprávěl o krásách i náročnosti tohoto sportu. S pomocí mladých dobrovolníků vedl tréninky několikrát týdně a i v zimě chodil s dětmi do tělocvičny, protože tenisové haly tehdy byly jen v pár městech po republice. Z těchto tenisových škol tak trutnovský oddíl získal za 30 let téměř 300 registrovaných hráčů a Loko Trutnov mívala stabilně 8 až 10 družstev ve všech věkových kategoriích. Z oddílu, který hrával maximálně krajské soutěže, se stal klub s druholigovými ambicemi. Z těchto tenisových škol vzešlo mnoho hráčů divizní a krajské úrovně, ale i několik vynikajících tenistů, kterým se tenis a trénování staly profesí. Například prvoligový hráč Milan Martinec, pozdější trenér 26. hráčky WTA Karolíny Schmiedlové nebo 36. hráče ATP Karola Becka a šéftrenér Národního tenisového centra v Bratislavě, nebo Libor Davídek vítěz Pardubické juniorky z roku 1986 a samozřejmě mnoho dalších. Z těch 1000 dětí se ale naučila tenis většina tak, že si jej zahraje někdy o dovolené jen tak pro radost a třeba pak jejich děti opět začaly hrát tenis, a tak se ten tenisový strom rozvětvuje dál a dál. Všechny tyto výsledky byly založeny na tisících a tisících hodinách trénování, organizační práce a hraní s dětmi zcela zadarmo. Jeho krédem bylo, že jako lékař by přeci nemohl za to chtít žádné peníze. Šlo mu hlavně o zlepšování jednotlivých hráčů a především o to, aby láska k tenisu se předávala dál a dál. V neposlední řadě byl pevně přesvědčen, že i když z těchto dětí nevyrostou Kodeš, Lendl či Navrátilová, vyrostou z nich slušní, inteligentní, cílevědomí a pracovití lidé s krásným koníčkem na celý život. A mnozí z nich se pravidelně či občas vracejí, navštívit, popovídat o tenise i o životě, popřát k narozeninám. Vladimír Kopecký starší se synem Vladimírem. Možná se ptáte, proč jsme článek nazvali Tenisový velikán. Nevyhrál žádný Grand Slam ani nebyl světovou jedničkou. Ale díky takovým, v dobrém smyslu slova tenisovým fanatikům, kterých bylo ve spoustě oddílů po celé republice mnoho, se dařilo i v dobách normalizace udržet tenis na dobré úrovni mezi nejoblíbenějšími sporty a český tenis byl a stále patří ke světové špičce. Umět předat tu vášeň k tenisu, naučit děti sport na celý život, ať už budou vyhrávat velké turnaje nebo si jen hezky zahrají o víkendu nebo o dovolené, to je přeci také něco mimořádného. Vladimír Kopecký byl takovým tenisovým zahradníkem, kterému se podařilo za čtyřicet let trénování dětí vypěstovat něco mimořádného a krásného. Proto tedy Tenisový velikán. Michal Bogáň                 michal@trutnovinky.cz foto: archiv Vladimíra Kopeckého, Michal Bogáň

Nahoru