Trutnov

Příběh z totalitní reality: Jak jsem natruc bolševikovi nevolil…

Když jsem měl poprvé využít své volební právo, bylo mi sotva devatenáct let. A hned to byl průšvih jaksepatří. Ani ne tak ze strany obávané StB, jako spíše doma u rodičů. Tehdy jsem se stýkal se staršími „závadovými“ kamarády, kteří v tom měli jasno: nikdy nepůjdeme k volbám, dokud tady bude bolševik. Tak jsem se bez ohledu na následky rozhodl jít také touto cestou. Hned první den – byl to pátek – jsem své právo nevyužil. Seděli jsme do pozdních večerních hodin v hospodě, která zavírala v rozporu s tradicí po dvaadvacáté hodině. V noci jsem dorazil domů s tím, že se v sobotu trochu prospím. Nad ránem mrknu na prosklené dveře do kuchyně, na nichž visí můj oblek. Ani jsem netušil, že jdu někam do divadla. To už mě ale budí otec, předseda okrskové volební komise s tím, abych si ho oblékl a vyrazil neprodleně k urně do blízké hasičárny. To jsem rezolutně odmítl a obrátil se na druhý bok. Otec něco zahartusil a spěchal do volební místnosti. Ještě se otočil ve dveřích a výhrůžně řekl: „Pokud nepůjdeš k volbám, poneseš si následky, tak si to dobře rozmysli.“ A odešel z bytu. Ještě chvíli jsem spal, pak jsem ale vstal a šel do kuchyně, kde stála u linky vystrašená máti. „Co řeknou lidi, dostaneš nás do problémů,“ vyhrkla. Pak jsem odešel za kamarády a „ostuda“ byla na světě. Domů k nám totiž přišli „okrskáři“ s urnou, což otec nezkousl. Když jsem se večer vrátil, byl jsem vyhozen z bytu. Asi čtrnáct dnů jsem pobýval u kamaráda. Jednou jsme seděli v jedné hospůdce, kde shodou okolností se svými přáteli dlel i můj otec. Když šel kolem nás na toaletu, vyzval mě, abych ho následoval. Tak jsem za ním vyrazil. U mušlí mně oznámil, že si matka přeje, abych se vrátil domů. Nechal jsem si čas na rozmyšlenou a po dvou dnech jsem se vrátil. Atmosféra v obydlí byla ale hodně napjatá, tak jsem se po dovršení devatenáctého roku věku definitivně od rodičů odstěhoval. Nutno poznamenat, že jsem až do listopadových událostí v roce 1989 u voleb nikdy nebyl a komunistickou lůzu nepodpořil. Státní bezpečnost to samozřejmě věděla, ale kupodivu se nic dramatického nestalo. Stejně jsem tehdy neměl příliš co ztratit. Syn byl ještě moc malý na to, aby ho vyhodili ze školy a já jsem proplouval dělnickými profesemi. Už je to dávno a když už byl otec v pokročilém věku, sdělil mi, že jsem byl nezodpovědný živel, ale při tom se tak trochu uculoval. Po pádu komunistického režimu se situace naštěstí změnila. Právo se nezměnilo v povinnost a každý se může svobodně rozhodnout, zda k volbám půjde či nikoli. Teď se blíží ty komunální a občané svou účastí mohou řadu věcí změnit. Proto doporučuji, aby se k volbám ve svém městě či obci vypravili. Dělají to pro sebe i pro místo, kde žijí a které mají rádi. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Ilustrační foto: pravyprostor.cz, moderni-dejiny.cz

Nahoru