Trutnov

Na cvičáku. Když se život točí kolem psů

„Někdo si v neděli po obědě lehne k televizi a my jsme na cvičáku,“ popisuje svou náklonnost a lásku ke psům dvojice ze Základní kynologické organizace Trutnov. Tento oddíl na břehu řeky Úpy existuje už padesát let. „Založil ho pan Kňáva z Dvoračky v 70. letech, ale od té doby se hodně změnilo. Stavěli jsme tady tři klubovny,“ vzpomíná současný předseda ZKO Lampros Karasulas. Při naší návštěvě zjišťujeme, že cvičák v Dolním Starém Městě se může pyšnit hezkým zázemím, které má však jeden problém. „Když vedle zbourali hospodu, přišli jsme o vodu, tak ji sem musíme tahat v kanystrech,“ poukazuje na otravný nedostatek Věra Honková. „Chtěli jsme se domluvit s novým majitelem Texlenu i jinými firmami v okolí, ale dnes na to všichni koukají komerčně a nikdo nebere v potaz, že se jedná o sportovní činnost a nevyděláváme nic,“ reaguje předseda na přemrštěné požadavky druhých stran, zatímco poplatky jarních a podzimních kurzů jsou za pakatel. Za plotem mezi cyklostezkou a náhonem najdeme dřevěný srub, kotce, překážky a na první pohled i dost zeleného prostoru pro pohyb se psy. „Rozměrově to ale nestačí. Nemůžeme tady dělat zkoušky,“ vysvětluje výcvikářka Věra Honková. Na délku je cvičák dobrý, ale na šířku by potřeboval ještě přibrat Úpu. Zkrátka, aby byl jako velké fotbalové hřiště. „Naštěstí ale existují ještě dobří lidé, kteří nechtějí jen peníze, tak jezdíme na hřiště do Poříčí. Kdykoliv není fotbal, můžeme tam trénovat,“ pochvaluje si spolupráci s tamním klubem. V trutnovském oddíle se věnují jak sportovní kynologii se zaměřením na všestrannost - učí se stopě, poslušnosti a obraně například ke skládání zkoušek podle mezinárodního zkušebního řádu IPO, tak vám pomůžou při řešení situací, kdy už si prostě sami nevíte rady se svým čtyřnohým přítelem. „Třeba když vám pes doma brečí. V půl roce mu koupíte antištěkací obojek a během jednoho dne je klid,“ říká Honková. „A není to trápení zvířat,“ dodává, že už slyší lidi, jak si říkají, že ten pes je chudák. „Někdy vede hodinové rozhovory, protože lidé bývají úplně zoufalí a už plánují, že psa dají pryč. A to přitom dnešní pořizovací ceny psů s průkazy nejsou levnou záležitostí,“ poukazuje na desetitisícové cifry. Na druhou stranu pořizovací cena je asi ta nejmenší investice, kterou do psa dáte. Nejen kvalitní krmivo pak totiž něco stojí. „Pejskařina je drahý sport, když to děláte pod ten vrchol, proto nás ubývá,“ tvrdí Lampros Karasulas. „Třeba jen ten benzín, co každý den projedete, protože psa musíte vzít někam na louku a jedete i dvacet kilometrů, protože kamkoliv vyběhnete, tak tam vyběhne někdo na vás, že je to jeho louka, co mu po ní šlapete. To se teď hodně stává,“ bere si slovo zpět výcvikářka klubu, který vychoval desítky lidí, co objíždějí vrcholné republikové soutěže. Těchto závodníků je samozřejmě jen nepatrná hrstka v porovnání s těmi, co si domů pořídili psa „jen“ jako svého kamaráda. Ale i oni chtějí, aby reagoval na pokyny. „Takový základní výcvik na ovladatelnost a poslušnost trvá v kurzu asi dva měsíce, ale celkem to zabere rok, protože se musí pokračovat doma,“ přibližuje Věra Honková. „Já vlastně učím lidi, aby oni sami naučili svého psa, jak má chodit u nohy, sedat, lehat, přiběhnout na přivolání. Protože každý pes, když ho pustíte a nejsou tam rušivé vlivy, se na zavolání vrátí. Když tam ale budou rušivé vlivy, třeba nějaký cizí pes, tak jim může utéct. Musejí si umět poradit,“ podává vysvětlení ke kurzu. V tomhle ohledu naopak  při tréninku docela považuje za výhodu umístění cvičáku v Trutnově, jelikož na cyklostezce je stále živo a při výcviku poslušnosti ke zkouškám se psi musí soustředit jenom na svého páníčka. „Vy jste pro ně Bůh a nesmí se podívat jinam, i kdyby padaly trakaře,“ usmívá se. V běžném životě často dochází k momentům, že lidem rupnou nervy a psa seřežou, když je při něčem neposlechne, ale to není dobře. „Psa tím jen dostanou do fáze, že k nim pak nebude chtít, protože si myslí, že bude bit,“ radí vyvarovat se této chyby. Podle Honkové se přitom dá vycvičit každý pes, jen to chce trpělivost a musíte to brát, jako když se vychovává dítě. Když něco udělá správně, přijde pochvala - pes dostane pamlsek. Když udělá něco špatně, musí přijít nějaký umírněný trest. „Vycuká se za srst nebo obojek,“ ukazuje Lampros Karasulas. „Cvičení je ale hlavně o žrádle,“ podotýká jeho kolegyně. Ve výcviku uberete psovi krmení a dáváte mu ho za splněné úkoly. A to pak uvidíte, jak se pes může přetrhnout, aby si rychle lehnul a dostal pamlsek. „Většinou tady máme lidi, které mají svoje psy v blahobytném stavu, takže ty pak nic nezajímá. Proč lidé chodí do práce? Kvůli penězům. Pes chce taky pro něco pracovat,“ říká Věra Honková, že když ho budeme jen buzerovat a nedostane odměnu, tak se nenaučí nic. Žrádlo je nejúčinnější a nejrychlejší. Za patnáct let výcviku má trutnovská kynoložka za sebou desítky „udělaných“ psů, přičemž veškerou strategii výchovy si vybudovala jako samouk. „Občas se stane, že vám majitelé dají psa, ať ho připravíte na zkoušky a až po jejich odjezdu zjistíte, že pes se bojí vlastního stínu, že nechce kousat na rukáv a má fobii z lidí. Člověk pak celé dny a noci přemýšlí, jak to na toho psa vymyslet, aby ty jeho nedostatky byly odstraněny,“ vypravuje a doplňuje, že jsou to pak hodiny a hodiny práce, než to tomu zvířeti vysvětlíte. A když pes není zrovna talentovaný, může to trvat i tři čtyři roky, než se mu podaří dopracovat na určitou úroveň. „Takhle prdlých lidí, jako jsme my, že tomu podstupují desítky hodin cvičení každý týden, je málo,“ uzavírá muž řeckého původu Lampros Karasulas. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek

Nahoru