Trutnov

Monika Timková, první princezna z Trutnova

Jste první trutnovská princezna. Uvědomila jste si to někdy?Vůbec mi nedošlo, že jsem princezna, natož trutnovská. Víte, když začnete poprvé něco takového točit, tak všichni z rodiny nebo okolí se hlavně bojí, jestli vám to nevleze do hlavy, jestli zůstanete pokorní. Takže jsem si vytvořila jakýsi imunitní systém na princeznu. Když jsem pak na pohádku koukala, vůbec mi to nedošlo, že jsem to já. Zapomněla jsem na to a dál žiju život Moniky Timkové.Když jste viděla poprvé pohádku hotovou, jaký jste na sebe měla názor?Pohádku jsem viděla několikrát ještě před vánoční premiérou. Hned napoprvé to bylo těžké. Bylo to 81 minut kritiky od toho největšího kritika, kterým je pro sebe člověk sám. Viděla jsem tam věci, kdy jsem si říkala: Tady to třeba mohlo být lepší, tady jsem to mohla zahrát jinak. Jenže to si na place před kamerou neuvědomíte. Když film skončil, všechno se mi honilo v hlavě. Když jsem pohádku viděla podruhé, už to bylo lepší a až na potřetí jsme si to užila nejvíc.A jaké to bylo s rodinou?To jsem pohádku viděla počtvrté, a byla to hrůza. To víte, představení pro nejbližší. Normálně je mi jedno, co si kdo říká, ale v rodině je to něco jiného.Monika Timková v bílém, Marie Doležalová v lososovém.Užila jste si pohádku vůbec jako divačka?Ne. Ani Štědrý den, ani den potom, kdy jsem jela do rádia. Udělala jsem totiž velkou blbost, protože jsme si přečetla nějaké komentáře na ČSFD (česko-slovenská filmová databáze - pozn. redakce).Nechte mě hádat: kritické komentáře od samých „odborníků“?Nějaký člověk si pár minut po skončení štědrovečerní pohádky dal práci s tím, aby tam napsal, že to je největší blbost, hnus a zdůraznil, že princezna vypadá jako odporný transvestita. Tak jsem to napsala kamarádce Marii Doležalové, a ona mi připomněla, že herec se nikdy nemá dívat na takové komentáře. A když už si je čtu, že ty nejodpornější komentáře mám přečíst nahlas a pak se jim prostě jen smát.Ale zamrzelo vás to?Jasně. Ale pak mě napadlo se mrknout, kdo to píše. Třeba jedna dáma napsala, že princezna byla šeredná ochechule, která neumí hrát. Když jsem se proklikala, abych se podívala, co je zač, našla jsem, že někde napsala, že nenávidí všechny herečky a že je pro ni odporné se na ně dívat v televizi. Zato herce prý miluje. Takže takoví lidé vám ubližují.Někde napsali, že jste byla málo „princeznovská“…Ale já taková ani být neměla! Lidi to prostě vůbec nepochopili. Kdyby režisér Karel Janák chtěl princeznu „princeznovskou“, tak by si vybral jinou herečku. Na castingu bylo tisíc holek, a nějaká puťka tam určitě byla. On ale takovou nechtěl. Chtěl jinou, protože i pohádka je jiná. Jsem relativně vysoká, mám drsnější hlas, což se hodilo pro roli princezny, která přišla o maminku a je na útěku. Byl to prostě pokus, udělat film jinak. Jenže lidé si model vánoční pohádky nechtějí nechat vzít. Kritizovali předtím Dvanáct měsíčků, teď se nelíbila Princezna a písař.Princezna Monika Timková. Matouš Ruml jako písař.Štědrovečerní pohádka je pod drobnohledem každý rok. Vyšší sledovanost i větší kritika se dá očekávat. Uvědomila jste si, že to není běžná pohádka?Mně přišlo, že je to super a zábavné. I Matouš Ruml v roli Janka je tam super. Charaktery hlavních postav mi přišly dobré, princ je skvělý, princezna trochu ukňouraná. Myslela jsem, že se děti budou bavit. Že si lidé po rozbalení dárků sednou a budou koukat. A ne, že budou nespokojení. Na to jsem připravená nebyla, to přiznávám.Jakou máte vy ideální představu o pohádkové princezně?U mě je to asi Libuška Šafránková. A taky Helena Vondráčková. Mám hodně moc ráda pohádku Šíleně smutná princezna. Ale to je taky velmi atypická pohádka, podobně jako ta naše. Taky se tam Neckář s Vondráčkovou pořád dohadovali, stejně jako já s Matoušem Rumlem. Princ tam byl taky o trochu menší než princezna, stejně jako v naší pohádce. My se tam hodně hádali, nebyl tam láska na první pohled. Akorát Helena Vondráčková byla rozmilá panna, já spíš taková bojovnice.Dokážete odhadnout, co si pohádce Princezna a písař pomyslíte za třicet let?Člověk se mění, roste a vyvíjí. Takže si určitě řeknu, že jsem byla mladá. Myslím, že se spíš pousměju.Jaké vlastně bylo natáčení?Točili jsme dvaadvacet dnů. A každý den to byla pořádná šichta. Už to ranní vstávání … a pak nějakých dvanáct hodin v neustálé koncentraci. Navíc jsem vnímala, jak každý ve štábu čekal, jak to zahraju, co předvedu.Jak jste se dostala k herectví? Prý za to může jiná trutnovská herečka a vaše kamarádka Marie Doležalová…Bydlely jsme v baráku vedle sebe. Jsme velké kamarádky už od malička, přitom jsme každá jiná. Baví mě, jak Marie o věcech přemýšlí. Ona je mé guru, je přemýšlivá a má klid. Já mám zase energii. Nebýt jí, tak jsem snad ani nevěděla, že existuje konzervatoř, i když jsem od malička chtěla dělat herectví. Byla jsem malý komediant, hodně temperamentní a pořád jsem se předváděla. Když pak Marie odešla na konzervatoř, strašně mi chyběla. Je to člověk, kterému nejvíc věřím, u kterého cítím jakési souznění.Obě jste hrály právě ve štědrovečerní pohádce Princezna a písař.To jo, je to splněný sen. Já byla princezna, ona dvorní dáma. Ale víte, Marie je jiná než já. Lidé ji milují, ona je taková vlnka, která lidi ošplouchne. Zatímco já jsem hrana, která přijde a lidi jakoby osekne. Marii lidi milují, nebo je jim to jedno, ale není tam nic negativního. Mě buď milujou nebo nenávidí.Pohádka ale nebyla vaše první filmová zkušenost…Úplně prvním byl Santiniho jazyk, který režíroval Jiří Strach a kde jsem hrála roli Terezy. To byla velká neznámá, poprvé před kamerami, dnes bych to asi zahrála trochu jinak. Vidět mě lidé mohli také v seriálech Vyprávěj nebo Ordinace v růžové zahradě 2, nebo ve filmu Kameňák 4.Kde jinde vás Trutnováci ještě mohli nebo můžou vidět?Třeba v Divadla Palace na Václavském náměstí, kde hraju s Jirkou Langmajerem a Adélou Gondíkovou v představení Jo, není to jednoduché. Mimochodem loni jsme s tou komedií byli v Uffu. Pak hraju v pardubickém divadle v Charleyově tetě a nyní čerstvě zkouším v Příbrami. Hraju představení pro děti, studuju a také ještě moderuju v hradeckém rádiu Magic, kde mám víkendové relace.Jste ještě v Trutnově doma nebo ne?Jsem převážně v Praze. Ale tím, že o sobotách a nedělích mám pořady v rádiu v Hradci Králové, tak dost často cestu natáhnu až do Trutnova. Máte vysněnou roli?Chtěla bych hrát prince, ale to mi asi nikdo nedovolí. Ale teď vážně. Já jsem taková, že se nebojím ničeho, takže bych zkusila všechno. A je mi jedno, jestli před kamerou nebo v divadle. I když možná v divadle mě to láká o trochu víc. Můj přítel mi říkal, že je sice fajn, že jsem teď hrála princeznu, ale že jsem ve skutečnosti někdo jiný. Prý, že si mě dva miliony lidí zapamatují, ale není to tvůj tip rolí. Ty jsi femme fatale, mi řekl. A co modeling? Ten vás netáhne?Nebyla jsem nikdy přesvědčená, že jsem až tak krásná, aby z toho lidé omdlévali. Modeling mě baví, ale občas. Nebo bych spíš dělala něco jen pro jednu značku, hlavně nebýt tím ramínkem, na které se pověsí cokoliv. Ale do soutěže krásy jste se přihlásila.Ano, jsem ve finálové desítce v Miss Academia, což je soutěž krásy pro vysoké školy. Pavel CajthamlTrutnovinky.czFoto: Miloš Šálek a Dagmar Vyhnálková

Nahoru