Trutnov

Kdo píše Trutnovinky? Tři blázni, nadšenci a workoholici

Hynek o Pavlovi Pavla nejde přehlédnout, a to nejen kvůli jeho vysoké postavě. Má totiž také zvučný hlas, který je už slyšet z venku, když se blíží k redakci. Velmi rád a hojně diskutuje, věci rozebírá a polemizuje. Někdy až moc, zvláště když to jde „z tlustejch do tenkejch“, jak s oblibou říká. Člověk se musí obrnit trpělivostí, aby vyslechl monolog plný různých oklik, který ale nakonec vede k podstatě věci. Další jeho vlastností je jakási úřednická pedantnost. Má schopnost všechno zaznamenat, důkladně srovnat… Na porady chodí s pečlivě připravenými poznámkami, které pak podrobně přede všemi rozebere. Je třeba si proto rozvrhnout čas a různé schůzky s patřičnou časovou rezervou. Protože po hlavní poradě má Pavel ještě často potřebu udělat malou miniporadu. Nakonec je to dobře, protože, i když by mohl být v rozebírání věcí střídmější, jsou i díky jeho vlastnostem Trutnovinky tím, čím dneska jsou - vyhledávaným a kvalitním periodikem. Michal o Pavlovi Pro mě je to regionální novinář číslo 1. Možná i proto, že mě před deseti lety začal zasvěcovat do tý naší „rybníkářský“ žurnalistiky. Je to profík na svém místě, i když jméno Cajthaml leží v Trutnově už „pár“ lidem v žaludku. Občas si o něm myslím své i já, když do mě večer šije přes facebook, že takhle teda ne, panáčku. Co mi v poslední době také přijde, že se s ním dá víc diskutovat. Jinak vím, že mě nikdy nepřekvapí svým příchodem do redakce. Bože, ten jeho hlas… A to jsme v Bulharské ulici měli kanceláře i ve druhém patře. Ale on tou pusou mele furt a má sklony přehánět, a tak se asi často zakecává. Tím si pak lze vysvětlit to jeho: „Za chvíli se vrátím.“ A mezitím uplynou dvě hodiny. A ještě jedna věc mě na něm fascinuje. Jeho telefony s manželkou, když se domlouvají na oběd, nebo kdo vyzvedne děti ze školy. Tam je po 15 letech manželství stále lásky, že by si klidně mohl „troufnout“ na Everest. Pavel o Hynkovi Co mě na něm baví? Když se rozčiluje. Je to parádní koncert, nikdy nevím, jestli to na mě hraje a jen si mě vychutnává, nebo jestli je opravdu tak vzteklý. Například: Chci mu něco vytknout a připravím si proslov. Jenže. Hynek sedne do židle, a aniž bych něco hlásil předem, pozná, že ho budu lynčovat. „Co se děje?“ „Víš, Hynku, jak jsi psal tu policejní zprávu…“ „Co je tam špatně?!“ „No, Hynku, ta věta o tom autě“ „O jakém autě?!!“ „Jak skončilo na střeše…“ „Co je s ním?!!!“ „Volal mi ten řidič, Hynku…“ „Proč volal tobě?!!!!“ „Asi na mě našel číslo na webu…“ „Proč nevolal rovnou mě?!!!!!“ „Nevím, asi jsem první v abecedě…“ „A co mu vlastně vadilo?!!!!!!“ „Hynku, že prý v tom autě neseděl…!“ „Podle policejní tiskové zprávy tam ale Pavle ten řidič seděl!!!!!!“ „Že prý tam neseděl on, ale jeho žena. On je jen majitel.“ „Tak já to Pavle opravím.“ Co mě na něm nebaví? Když mě zklame. Jsem rozpálený do běla z nečekané hromady práce. Chci se ještě víc rozčílit, představuju si, jak mě v tom Hynek podpoří. Očekávám shodné rozčilování a skandování: „To nestíháme!“ Hynkova odpověď mě dostane do varu: „Večer napíšu jarmark a vojáky. Zítra výstavu v galerii a blog o ženách, rozhovor s podnikatelem roku udělám hned po obědě. Na web dám krimizprávy a pak bych zašel na jedno. Nepůjdeš Pavle taky?“ Michal o Hynkovi Sport a kultura nejdou zrovna moc dohromady, ale my dva si docela rozumíme. Rozebíráme zápasy fotbalové reprezentace, jak přes léto jezdíme na kole a párkrát jsme se už třeba potkali i na výstavách. Ačkoliv musím dodat, že stále ani za těch pět let Hynka až tak neznám, vzhledem k tomu, že je přespolní (žije v České Skalici). V pracovním světě u něj obdivuji, jak rychle někdy dokáže napsat článek, zatímco já popáté předělávám teprve první odstavec. Když chystáme magazín, má skoro vše připravené dopředu a nehoní to na poslední chvíli ještě v den uzávěrky, jak bývá zvykem u mě a Pavla. I tenhle text měl hotový jako první. Prostě se nerad zdržuje a je přímý, a tak někteří policejní mluvčí, když nabírá informace do rubriky krimi, ho dokáží pěkně vytočit. Když s něčím nesouhlasí, hned to poznáte, že se začne durdit. Občas mi proto přijde tvrdohlavý, ale většinou se shodneme na kompromisu. Je pro každou srandu. Jelikož pochází z Moravy, má rád víno a celkově na mě tenhle čerstvý pětapadesátník působí tak nějak bohémsky. Jen teda s výjimkou, když sedí u počítače a píše. To totiž jede jako fretka. Pavel o Michalovi Co mě na mladším kolegovi baví? Osobně tomu říkám, že umí udělat z prdu kuličku. Sportovní zápas v čemkoli z jeho redakčního pera vypadá, jak kdyby šlo o finále Ligy mistrů. Když už ani to nejde, dá k článku titulek, za který by se nestyděli ani váleční zpravodajové (Trutnov neubránil vzdušný prostor), editoři krimizpráv (Zeleného mrtvola při premiéře) či redaktoři ekonomických rubrik (V mostecké pánvi těžil nejpilněji Dlab). Někdy jeho titulky vypadají, jako hodnocení situace v českém parlamentu (Zatím to stojí za starou belu), jindy zavánějí černým humorem (Vozíčkář Kisý jde bojovat). Nejvíc mě ale pobavil nedávno, když „vysekl“ do nadpisu snad nejsportovnější hlášku všech dob: „Chybělo štěstíčko!“ Co mě na něm nebaví? Flegmatismus. Ale naprosto přivedený k dokonalosti. Vedle něj se můžou všichni čertit, skákat metr vysoko vzteky, vykládat příběhy o nesmyslech, on nehne brvou a jen s ledovým klidem utrousí: „Šéf to tak chce.“ Hynek o Michalovi Když se Michal poprvé objevil v redakci, přišel mi tak trochu nesmělý, plachý a vyhlížel flegmaticky. Říkal jsem si, jak může být sporťák nesmělý? Zdání ale klame. Michal je jenom svůj a sport, který dělá aktivně, je pro něj i profesně velkým koníčkem. Někdy si říkám, zda náš sporťák není náhodou robot. Je svobodný, nemá děti, a tedy své sportovní vášni věnuje téměř veškerý čas. Trochu to občas přehání, skoro nespí a pracuje hodně v noci. Obdivuji na něm to, že přestože působí někdy dost nenápadně, a jako kdyby nebyl, dokáže překvapit. Rozhodne se například, že se přihlásí na půlmaraton, zmobilizuje svoji vůli, leccos si odřekne, tvrdě trénuje a pak půlmaraton jen tak mimochodem uběhne. Samozřejmě svůj výkon jaksepatří zpropaguje na sociálních sítích. Na rozdíl od Pavla není tak řečný, moc toho nenamluví. Pokud ale promluví, snaží se být stručný. redakce@trutnovinky.czkarikatury: Břetislav Kovaříkfoto: Miloš Šálek

Nahoru