Jak jsem běžel v Praze svůj první půlmaraton

Nálada je výborná. Jízda do hlavního města se mění v nekončící nápor na naše bránice. Zjišťuju, že s tím spánkem na tom nejsem tak špatně. Rosťa prý zabral jen na dvě tři hodiny. Ilča to docela valí. Stavíme na poslední benzíně před Prahou - „čůrací pauza“. Holky snídají. Kde je Rosťa? V konverzaci s basketbalovými fanoušky Hradce. Svět je malej. Ani ne za dvacet minut už parkujeme auto na „Čerňáku“. Převlíkáme se, vyjma Rosti. Ten postává opodál a bohémským pohledem vše sleduje. Co na sebe? V Praze je stále pod mrakem, přestože předpověď hlásila sluníčko a 18 stupňů. Zatím vítězí dlouhá varianta. S foťákem, goprem a mobilem v ruce si mě Ilča dobírá, že vypadám jako japonský turista a spletl jsem si zájezd. Sranda nás neopouští ani v metru, pár lidí po nás vrhne pohledy, co je to za bandu. Na Můstku přestupujeme a zjišťujeme, že se blížíme. Všude se to začíná hemžit sportovně oblečenými lidmi. Jsme v patách oranžovým trenýrkám. Když vyšlapeme schody ze Staroměstské, potkáváme Michala, Irču a Honzu. Hned za rohem je Rudolfinum. Jsme tady, v centru Pražského půlmaratonu. Hlasitá hudba a „spíkři“ přiživují atmosféru. Už to na nás dýchá. Zakousnu se do toustu. Čekáme na Martina, který nám včera večer vyzvedl startovní tašky. Volám Pavlovi, kde jsou, protože o půl jedenácté máme u paty Mánesova mostu focení s Lékaři bez hranic, přes které jsme registrovaní. Mezitím poznáváme zázemí opravdu velkého závodu a otevírá se nám pohled na Hradčany. Dav lidí houstne. Už jsou tady. Vojta, Pavel, Ivča, Roman a další běžci z Trutnova. „Pojďte, jdeme udělat společnou fotku,“ zavelím a naše fotografka Danča zmáčkne spoušť. Je to naposledy, co se ten den všichni vidíme pohromadě. Do startu zbývá něco málo přes hodinu. Tak akorát čas na odevzdání věcí do úschovny. Rozhoduju se, že to dám v dlouhým včetně šusťákovky. Snad se neupeču, ale nemám jinam kam dát mobil a energy doplňky. Irča mi připíná startovní číslo a já upevňuji gopro. Na masáž nejdu. Už je tady doslova mraveniště lidí. Palec nahoru pro pořadatele, vše šlape, precizně zvládnutá akce. V 11.15 se vyrážíme řadit na start a já do sebe cpu první gel. Chceme projít přes koridor A, ale tam je to pro běžce s našimi čtyřcifernými čísly zakázané území. Moje místo je až u písmene K. To už mám po svém boku jen Ilču a Dášu, které se chtějí chytit vodiče na 1:50. Já to neřeším. Vypouštím i předzávodní proběhnutí, v tom davu to prostě ani nejde, tak aspoň jen tři čtyři protahovací cviky. Jdeme si stopnout o kousek dopředu. „Tři minuty do startu,“ oznámím a Ilča mě provrtá očima. Soustředí se. V pravé poledne zazní startovní výstřel, sice ho neslyším, ale jako lavina se k nám dozadu šíří zvuk jásajícího půlmaratonského peletonu. Tak se přidávám a pomalu se dávám do pohybu. Trvá to přes šest a půl minuty, než se za slavné skladby Smetanovy Vltavy dostanu do startovací brány. Vydávám se na svůj premiérový běh na 21 kilometrů a 97,5 metru. Začátek je úžasný. Všude kolem trati stojí mraky lidí. Najednou proti mně vidím auto s časomírou a za ním africká skupina „sprinterů“. Tempo drží vražedné. Já si ale taky připadám, že běžím rychle. Stále někoho předbíhám. Skvělý pocit. Ale hlavně to nepřepálit. Všichni mi radili, že lepší je začít pomaleji a podle pocitu na 10. kilometru zrychlit. Zatím dobíhám na ten pátý, kde je první občerstvovačka. Řekl jsem si, že závod dám bez zastavení, takže si jen zpomalím a zkouším pít, vyšlo to tak na půl. Vodu sice vypiju, ale ionťákem si osprchuju obličej. Kousek banánu a dávám si druhý gel. Trať se začíná stáčet zpět k Vltavě a přes most se poprvé dostáváme na levý břeh. V jednom z mírných klesání dolů se mi naskytne obrázek na tu masu závodníků přede mnou. Jinak se teda nekochám a spíš pozoruju jen postavy běžců a diváky. Je to dobrej pelmel. Vlastně tou jedinou památkou, na kterou jsem se v průběhu závodu zadíval, bylo Národní divadlo. Kousek za ním je druhá občerstvovačka. Deset kiláků je za mnou a já jsem v pohodě. Vracíme se k Rudolfinu. Krouží nad námi vrtulník. Docela příjemně to chladí. Na to, jak ze mě po pár kilometrech v té šusťákovce lilo, teď už pot necítím. Když zatáčím na diváky obsypaný Mánesův most, moderátor v cíli šílí. Keňani a spol. dobíhají do cíle. Mě čeká druhá půlka závodu. Už pár kilometrů se marně snažím vyhlížet před sebou pohybující se ceduli s časem 1:50. „Kde jsou ti vodiči?“ šrotuje mi v hlavě. Uklidňuju se ale, že ti s časem 2:00 mě zatím nepředběhli. To je můj cíl, dát to pod dvě. A pak je najednou vidím - 1:50 a přibližuju se. Super vzpruha. „Jak ses dostal přede mě?“ diví se kolem mě probíhající Dáša, která mi zmizela hned po startu. Krásné, třívteřinové shledání na trati. Asi kilák mi pak její blonďatá hlava slouží jako záchytný bod, než ji ztratím. Vodiče mám ale stále padesát metrů před sebou. Furt dobrý, Michale. Dvakrát si kousnu do tyčinky, ale lepí se to v puse, tak ji odhazuju.  Cedule s nápisem 14 km. „Ty vole, ještě sedm.“ Trošku rána do psychiky a cítím, že začínám zpomalovat. Ale o nějaké velké krizi nemůže být řeč. Nic mě nebolí. Jen mě trošku brní nohy. Později se dozvím, že to je kvůli malým botám. Za patnáctým kilometrem se přes most vracíme na pravý břeh a já vím, že teď už to bude jen rovně. Po třetí občerstvovačce na 16. kilometru mi to ještě chvíli trvá, než se vzpamatuju, ale cíl se blíží. Bohužel, oba vodiči na 1:50 jsou fuč, nicméně držet si nějaké tempo mě nutí cedule po straně - 17, 18, 19. „Už je to jen pět koleček jako na atleťáku v Trutnově,“ říkám si a konečně registruju každý kilometr. Byla takhle značená celá trať? Když probíhám Tešnovským tunelem, řeknu vám, že projíždějící auta pár metrů vedle mě, to nevyvolávalo zrovna dobrý pocit. Tak se kouknu doprava a vyvážím se za jednou drobnější blondýnkou. Tohle by šlo. Někteří běžci už jdou, já stále běžím a netrpělivě vyhlížím odbočku na most. Má to být totiž ten předposlední most. Na něm pak uvidím dvě spásné cedule - 1:50 a 20 km. „Hele, Bogis běží!“ Kámoši Blanka s Jirkou. Ten se snaží mě vyfotit, ale moc mě nestíhá. Jsem rychlej. :-) Poslední kilák do toho dupu. Že by to byly ty endorfiny, co se mi najednou rozlévá tělem? Buď, anebo jsou to příznaky dehydratace díky šusťákovce. :-) Večer z webu zjišťuju, že jsem ten kilák měl za 5 minut a předběhl jsem na něm 81 běžců. Slušná práce. Vbíhám na Mánesův most, kde asi 200 metrů před cílem stojí vodiči a křičí, že máme minutu na čas 1:50. Teď už vyloženě sprintuju. Trenére Kubo, díky. Poslední zatáčka a vbíhám na modrý koberec. Je to tam! Číslo 8366 je v cíli. Popojdu pár metrů a ohlédnu se na tabuli, čas přes 1:56. Jo, to by mohlo dopadnout. „Bogis!“ Ve štrůdlu půlmaratonců se potkávám s Martinem. „Ty ses fakt zlepšil,“ gratuluje mi. Společně si užíváme ty chvilky blaha a fotíme se. Na krk nám pověsí medaile, dostáváme pití, lesklé termofólie, náramky, bereme si banány… A najednou jsem zase sám. V stříbrném moři běžců se mi Martin ztratil. Nevadí. Ty pocity radosti, úlevy a spokojenosti vyzařují ze všech. Jdu si vyzvednout věci a ptám se, kde se ryje čas na medaili. Za sto pade jsem si tuhle památku předplatil už dopředu. U stánku si počkám asi patnáct minut a pak vyvolají moje jméno. Vezmu medaili… 1:49:22. Paráda! Fakt jsem to nečekal. Oficiální čas pak mám dokonce ještě o vteřinu lepší. Vracím se do parku k Mánesovu mostu, kde se postupně scházíme. Je to on. Rosťa! Dal to! Všichni jsme spokojení a vzniká historická fotka s našimi medailemi. Počkáme ještě na masérku Petru, až ji skončí šichta a vydáváme se domů. V metru radši většina stojíme. Je to ale divný, ani mi nepřijde, že jsem uběhl 21 kiláků. Do Trutnova se vracíme po půl sedmé, z foťáku hodím naši fotku na facebook a po třech měsících bez alkoholu to jdu oslavit na afterparty do Vojtovy restaurace. Do postele padnu asi ve čtyři ráno… Nohy pak začínám cítit až večer a trvá to dva dny. Kudy jsem to v Praze vlastně běžel, na to jsem se podíval ze záznamu až ve středu. Tak zase za rok! No, možná i dřív... :-) Michal Bogáň Trutnovinky.cz

Trutnovinky na našem serveru

Zdroj: Trutnovinky, Zobrazit celý článek

Nahoru

Kalendář akcí

« 2025 »
« srpen »
  Po Út St Čt So Ne
31         1 2 3
32 4 5 6 7 8 9 10
33 11 12 13 14 15 16 17
34 18 19 20 21 22 23 24
35 25 26 27 28 29 30 31

banner-v1.giffacebook.jpginstagram.jpg

Počasí Trutnov
 

banner-app-f.jpg