Trutnov

Zvolil jsem tichou řeč, kdybych se pozvracel, bylo by to mediálně vděčnější

Dílem mizerná propagace, dílem jiné okolnosti byly příčinou toho, že na vernisáž přišla jen malá hrstka studentů a pedagogů, což je určitě škoda. Větší minimalistické kresby malíře Málka, který už měl v Dračí uličce výstavu v minulosti, vybízejí ke zklidnění a harmonii. Mají dar diváka odpoutat od všedních starostí. „Akademický pankáč“, jak nazval frontmana kapely NVÚ gymnaziální učitel estetické výchovy Jan Erben, představil jinou polohu, než na jakou jsou zvyklí fanoušci jeho koncertů.  „Termín tichá řeč používám nejen pro svoji tvorbu, ale je to také záběr, kterým se zabývám v Klubu  konkretistů, jehož jsem členem. Tedy konceptem, geometrií a úspornou estetikou,“ prozradil Málek s tím, že tato tvorba možná není tak mediálně vděčná. „Kdyby tady vypil flašku Jacka Danielse a pozvracel se vám na chodbě školy, tak se to dobře rozmázne v tisku. Zároveň by bylo dobře zaděláno na to, že za rok bych tady měl výstavu a všichni by se přišli podívat, co tady to hovado zase předvede. Tahle poloha mi je ale trochu cizí,“ vysvětlil umělec. Podle něj je jeho tvorba tichým dialogem. „Žijeme v hektické, ukřičené době a tady jsou vystavené věci, které vyžadují ticho a klid. Je to zároveň trochu kompenzace za to, co provozuji na poli hudebním. Proč si občas něco neužít nahlas a pak také něco potichu. I doma se obklopuji uměním tohoto typu, které mi dává klid a mír,“ uvedl s tím, že jeho neskromným přáním je, aby to vyzařovalo z toho, co dělá. Téměř osmačtyřicetiletý Štěpán Málek se vydal na cestu tiché řeči a geometrie zhruba v sedmnácti letech. Jeho tvorba je stále bez ohledu na čas v podobném duchu, v duchu, který je autorovi blízký. „Někteří umělci pracují celý život na jedné věci, ale přesto se stále někam posouvají a překvapují. Mým osobním přáním je, aby se takovým podobným způsobem ubírala i moje tvorba,“ dodal Málek. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz

Nahoru