Trutnov

Žiju extrémně skromně a bavím se, tvrdí Robert Rosenberg

Po jaké době jste přijel do Trutnova?Naposledy jsem se tady byl podívat v létě, tak nějak si zavzpomínat. Dnes jsem si vzal s sebou přítelkyni, které jsem ukázal, kde jsem bydlel, kam jsem chodil do školy, kam do jídelny a tak. Byla to docela legrace, strávili jsme tady celé odpoledne. Fakt jsem se na dnešek hrozně těšil. Kdo může říct, že si zaboxoval zápas na svoje čtyřicáté narozeniny. Jako „dárek“ jste dostal maďarského soupeře Martina Szatmariho. Co jste na něj říkal?Byl jsem dost překvapený. Soupeř byl hodně tvrdý na to, že neměl být nic extra. Už včera jsme však měli hlášky, že se dvakrát zúčastnil mistrovství Evropy, takže to asi nebude žádné ořezávátko. Hodně vydrží. No, a rány dával taky dobrý. Jak se ale říká, co nejde silou, jde ještě větší silou, takže já jsem si to užil. Jakou jste měli s trenéry vymyšlenou taktiku?Nejdřív musím říct, že jsem měl v ringu vynikající podporu - jednoho z nejlepších koučů Filipa Miňovského a svého trenéra, pětinásobného mistra republiky, Dana Táborského. A oni mě drželi na uzdě. Jsem typ člověka, který vždycky vlítne do ringu a bezhlavě se do toho pustí. Nechali jsme Maďara v prvním kole, ať ukáže, co umí, jaké má granáty. Když jsme zjistili, že má velké granáty, tak jsme hledali jeho slabinu. A ta byla jaká?Zjistili jsme, že blbě dýchá do sběru, takže nemůže vydržet, když mu budeme zkracovat vzdálenost. Toho jsme se drželi. I když je pravda, že mě trošku bolí hlava, mám zlomený nos a monokl. Minulý týden jsem spároval s mistrem světa v thajském boxu a několikanásobným mistrem republiky, který mi ho nalomil a dnes jsme to jen dodělali. (směje se) S Maďarem jste strávil v ringu celých šest kol. Nebyla možnost ukončit zápas před limitem?My jsme věděli, že je extrémně houževnatý. Ty spodky, které tam ode mě dostal, což asi musel každý vidět a slyšet, si troufnu říct, že devadesát procent lidí by to neustálo. Jsou to strašně nepříjemné údery, kór v těch profesionálních rukavicích. On vydržel fakt extrémně hodně. Bylo vidět, že si to sem nepřišel jen odšlapat a pro peníze. Chtěl vyhrát. Co jste říkal na atmosféru trutnovského galavečera?Byl jsem mile překvapený. Super atmosféra. Už několikrát mě sem na nějaké galavečery zvali, ale nikdy mi to moc nevyšlo. Měl jsem hodně soudní tahanice a tak dále. Opravdu se mi to hodně křížilo. Dnes jsem z toho měl ale hrozně dobrý pocit. I když samozřejmě boxer to moc nevnímá, spíš se soustředí na to, co mu radí z rohu. Vaše bilance je šest zápasů - šest vítězství. Kam chcete postupovat dál?Přiznám se, že ve své váze mě čeká už asi jen poslední zápas, a to 11. dubna o pás mistra republiky. To bude asi moje taková poslední věc, co chci udělat. Proč chcete končit?Jednak proto, že příprava je extrémně drahá a taky je dost náročná. Jak jsem říkal, dnes je mi čtyřicet, a přestože jsem měl dlouhé pauzy, ač boxuji od svých čtrnácti let, tak prostě tělo už to nezvládá. A hlavně už se mu nechce. Přeci jen ta příprava obnáší dvakrát denně makat. A nechce se mi hubnout. Na rozdíl od jiných sportů je to taky průměrně jednou dvakrát do měsíce zlomený nos. Každou chvíli chodíte s monoklem. Ve čtyřiceti už si nemusím nic dokazovat. Dělám to proto, že mě to baví. Dnes jsem si to hrozně užil, ale už se těším na ten poslední zápas. Pak už si jen třeba jednou do roku půjdu něco zaboxovat. U boxu ale zůstanete, že?Mám boxerskou školu, kde trénuji hlavně malé děti. Mám tam hodně, když to řeknu, takových z těch rizikových skupin, i když nemám rád tohle oslovení. Ale nikomu nic nevnucuji. Já si to dělám pro sebe a je mi jedno, co kdo o mně říká. Jak vlastně teď žije Robert Rosenberg?(usmívá se) S velkými dluhy a exekucemi. Už se sedmý rok snažím rozvést, ale furt mi to nejde. Manželka už mi dvakrát nepřišla k rozvodu, takže teď budu muset podávat žádost já. Mám přes dva roky jednu přítelkyni. Mám skvělého zdravého syna, který je u tchýně, ale dá se říct, že pravidelně jezdím tam nebo oni za mnou. Žiju extrémně skromně. Všichni si o mně myslí, kolik nemám nahrabáno. Když to řeknu, mám na sebe asi osm, vlastně šest miliónů exekuce. Už to ani neřeším. Bavím se. Dělám jen věci, které mě baví a to je hrozně velké štěstí. Že nemusím chodit do práce, že musím, ale prostě že chci. A do Trutnova jezdíte?Přiznám se, že moc často sem nejezdím. Oba moji rodiče odsud odešli, můj tatínek bydlí kousek od Jičína a maminka na Zbirohu. S pár kamarády, známými ze školy si píšeme. S některými lidmi, třeba z thajského boxu s Radkem Horákem, se potkávám, protože moderuji každou ligu thajského boxu. Dnes tady třeba byl Milan (Ondráško), se kterým jsem chodil na základní školu, ten tady zase dělá box, takže s tím se potkávám na boxu. Mám odsud pár spolužáků, kteří se odstěhovali, takže když někam jedu, tak se s nimi snažím potkat. Tady už moc času opravdu netrávím, ale je to taková nostalgie, protože fakt jsem tady rád. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz twitter: michalbogan foto: Vilém Fischl

Nahoru