Trutnov

Že byl dědeček za války u RAF, jsem zjistila až po jeho smrti

Bylo to překvapení. Za minulého režimu nebyli vojáci bojující na západní frontě zrovna v oblibě. „Možná proto o svém působení v Anglii radši moc nevyprávěl. Přišlo mi jako malé holce divné, jak mohl být v Anglii, tenkrát se tam přece nemohlo. Když jsem se ho zeptala, jak se tam dostal, odpověděl mi jen, že lodí,“ vzpomíná Jitka Zelená.Až jako dospělá poznala kompletní dědečkův příběh. Menší část z toho, co se dozvěděla přímo od něj, větší balík vzpomínek má ale zprostředkovaně od své maminky, dcery válečného veterána. „I když ani ona to dlouho nevěděla. Prý se to dozvěděla od své starší sestřenice, která byla na světě už za války.“Václav Večeře pocházel z Vidlaté Seče u Litomyšle. V jedenadvaceti letech (v září 1939) se dobrovolně přihlásil do československé armády. Sloužil nejprve u prvního pěšího pluku ve Francii, po absolvování kulometné poddůstojnické školy ho přesunuli k letecké skupině v Adge. V červnu odcestoval do Anglie. Byla to údajně náročná cesta lodí přes Gibraltar. „Bylo zrovna hodně teplé počasí. Vojáci byli do lodi doslova nacpaní. Neměli cestou nic k pití, omdlévali, ale do Liverpoolu dojeli,“ říká vnučka Jitka Zelená.V červenci 1941 byl Večeře poslán do školy pro kuchaře. Nebyla to náhoda. Původně se totiž vyučil číšníkem a dokonce pracoval v oboru například v Paříži či v Alpách. Coby kuchař vařil například u 312. stíhací a u 311. bombardovací perutě. „Tam strávil nejvíc času. Byl celou dobu kuchařem, ale určitě aspoň jednou letěl s bombardérem. Bylo to na konci války, když už chyběli vojáci. Byl vyškoleným palubním střelcem, ale jeho částečná barvoslepost na červenou a zelenou se zrovna do služby v letadlem moc nehodila,“ vysvětlila Zelená.Přesto neměl Václav Večeře o adrenalinové zážitky nouzi. Například když jedno z letadel zavadilo křídlem o letištní hangár. Musel pak pomáhat s hašením.Ještě před koncem války se v Anglii oženil. Po skončení bojů se vrátil do vlasti, z Karlových Varů se přestěhoval do Trutnova v padesátých letech. Pracoval nejprve jako vedoucí závodní kantýny, pak jako vrchní a později dokonce coby vedoucí hotelu Varšava. „Zvyky z Anglie mu i za socialismu zůstaly. Jako děti jsme pořád pily čaj s mlékem, vysvětloval nám zásady správného stolování,“ připomíná Zelená. Zemřel necelé tři měsíce před sametovou revolucí.Jeho působení v Anglii je věnována jedna z vitrín expozice Druhá světová válka a Trutnovsko v Muzeu Podkrkonoší. V ní jsou Večeřovy osobní záznamy, uniforma, vojenská knížka, letecká kukla a kuchařská učebnice. „V ní byly kromě klasických receptů a jídelníčku, aby vojáci měli dost energie, i neobvyklé rady. Třeba co uvařit z polních sušenek, co dávat k jídlu zraněným a návody, co a jak uvařit v poli. To nakonec nepotřeboval, v polních podmínkách nikdy nevařil. Ale připravoval se na to,“ dodává Jitka Zelená. Pavel Cajthamlpavel@trutnovinky.czFoto: Miloš Šálek

Nahoru