Trutnovinky na našem serveru
Zdroj: Trutnovinky, Zobrazit celý článek
Základ je umět si zuby vyčistit, upozorňuje zubař Petr Zapadlo
Proč jste si vybral zrovna toto povolání? Matematika a fyzika mi na škole nešly, neměl jsem na to mozek a k medicíně mě to vždycky táhlo. Máma je zubařka v Mladé Boleslavi, babička byla zubní laborantka, takže jsem v tom prostředí vyrůstal. U zubařů to tak je, že spousta lidí má rodiče zubaře, ale na druhou stranu to není nic, co by k té práci mělo předurčovat. Já bych ale asi na tu volbu sám nepřišel, kdybych v rodině neměl zubaře. Co bylo nejtěžší na studiu stomatologie? Úplně nejtěžší byl pro mě přechod z gymplu na vysokou školu, kde je na medicíně najednou kvanta učení. V prváku a druháku děláte všeobecné věci, klasickou anatomii, fyziologii, prostě všechno, co mají všeobecní doktoři. A plus k tomu máte ještě přednášky ze zubů. Trvalo mi to, než jsem se v tom zorientoval. Od prvního dne se musíte učit a pět let od těch knížek člověk neuteče. Ale jinak co se týká konkrétně té stomatologie, tak nic těžkého mi nepřišlo. Možná jen první seznámení s tím, když se má do někoho vrtnout. Ten stres tam samozřejmě byl. Ale to jste si předtím určitě zkoušeli, ne? Ano. V prváku a druháku jsme měli preklinickou stomatologii, kde se vrtá do fantomů, což jsou takoví umělí pacienti. Vrtáte různé kavity, vytváříte výplně, asistenti vás přitom kontrolují. Dostáváte za to body a musíte jich získat určitý počet. Nestane se to, že by šel vrtat do lidí někdo nepřipravený. O to se ale v prváku postará i nějaké to síto na zručnost. Je potřeba k práci zubaře manuální zručnost? Může to dělat každý? Stoprocentně. Bez zručnosti se člověk neobejde. Nemusí být teda úplně nějaký génius na ruce, ale určitě je manuální zručnost nutná. Může to dělat každý, kdo nějakým způsobem projde tím sítem. Chodil jste jako malý rád k zubaři? Vzhledem k tomu, že jsem měl matku zubařku, chodil jsem k ní a nikdy jsem si nedovolil odporovat. Chirurgické výkony mi ještě dělal pan doktor Horák. Nosil jsem i rovnátka, které mi dělali v Hradci, takže jsem si prošel celou škálou výkonů. Zubařů jsem se nikdy nebál. Jak často se ve vaší ordinaci setkáváte s tím pověstným strachem? Je to časté. Jak u dětí, tak dospělých. U lidí ještě přetrvávají zažitá dogmata, že zubař bolí. Samozřejmě, ne všechny výkony jsou úplně bezbolestné, ale dneska z hlediska použitých anestetik a přístupu se řada věcí dá udělat opravdu bezbolestně. To je sice pravda, ale fakt to někdy hodně bolí? Neříkám, že to nebolí. Když půjdete na všeobecnou chirurgii, tak to také bude bolet, když vám třeba budou rovnat ruce. To asi taky nebude žádný zážitek. Je to lidské tělo. Když někdo přijde s velkým zánětem, je hlavní to vyřešit tak, aby ten člověk přežil. A že to bude trošku bolet, se musí čekat. Když k vám někdo takový přijde, vykáráte ho, že nepřišel dřív? Když přijde někdo poprvé, nejdřív se seznámíme. Nevím, čím vším si ti lidé prošli. Uděláme si vstupní vyšetření včetně rentgenů, koukneme na celkovou hygienu a stav chrupu a podle toho uděláme nějaký plán. Určitě nebudu někoho kárat za to, že nemá vyčištěné zuby, když ho vidím poprvé a vím, že třeba žádnou hygienickou fází nikdy neprošel. Nejdřív musí nastoupit hygienistka, naučit čistit zuby a pak se teprve dá něco dělat. A pokud ani pak nedojde ke zlepšení? Ono to má svoje úskalí z hlediska další terapie. Když dáseň krvácí a jsou v ní záněty, tak tam toho moc kvalitně neuděláte. Bílé plomby nebo keramické korunky se nedají dělat do špatného terénu. Zkazí se, uhnijí. Pro pacienta jsou to pak vyhozené peníze a pro mě ztráta času. Když po třech letech přijde pacient a zjistíme, že to uhnilo, tváří se na vás blbě on a vy na něj taky. Dají se dělat krásné věci, ale musí k tomu být i přístup pacienta. Nezděsíte se někdy, když vidíte, s čím za vámi lidé přijdou do ordinace? Tím, že jsem sloužil v Mladé Boleslavi, což je větší město než Trutnov, je tam automobilka a větší koncentrace různých národností, tak jsem občas viděl zajímavé věci, se kterými se tady ani nikdo nesetká. Málo co mě dnes už tak překvapí, protože na tu pohotovost tam opravdu chodili lidé, kteří zrovna přijeli z Mongolska nebo Číny a v životě nebyli u zubaře. Setkáváte se i teď s lidmi, kteří jdou poprvé k zubaři třeba po třicítce? Jasně. Jsou lidé, kteří to dlouhodobě zanedbávají z hlediska nějakého strachu nebo špatného zážitku z dětství. Až ten bolestivý stav je pak donutí přijít. Opravdu dnes není výjimka, že potkáte někoho s úplně vykaženými zuby a setkáte se s tím i u dvacetiletých lidí. Povídáte si s lidmi, když provádíte zákrok? Někdo to chce popsat, někdo radši zavře oči a nechce ani vědět, co tam děláte. Každý člověk je jiný. Za dva roky, co jsem v Trutnově, se s řadou lidí už trošku znám, takže vím, co si k nim můžu dovolit a co ne. Málokomu ale asi bude příjemné, když ví, že mu máte vyndat dolní osmičku a že to moc dobře nepůjde, tak to si s ním můžete povídat, jak chcete, budete si dělat srandičky a stejně to nepomůže. Když ošetřujete, snažíte se bezbolestně, nebo to prostě nejde? Jde to dělat bezbolestně. Dnes jsou dentální anestetika taková, že hodně věcí se dá vyřešit. Každý člověk má ale různou míru bolesti. Někoho to nebolí a na někoho sáhnete a už se cuká. Ale zase je to o tom strachu. Prakticky všechny zákroky, co se dělají naplánované, kdy jsou lidé objednaní na sanaci, tak vrtání by dnes bolet nemělo. I nějaké vyndávání nervů z pokažených zubů by se mělo dát opíchnout tak, aby to nebylo citlivé. Neříkám, že je to bez bolesti, ale určitě nikoho netýráme zaživa. Když někomu působíte bolest, nemáte z toho radost, ale samozřejmě lidské tělo není mechanismus, že když utáhnete dva šroubky, tak to funguje u všech strojů stejně. Jednomu zaplníte kanálek, je to v pořádku, zaplníte to druhému a bolí ho to. Je to strašně individuální. Jsou postupy, které by se měly dodržovat u každého výkonu, aby se nějaká rizika minimalizovala, ale to už vás má naučit škola nebo kurzy, na které jezdíte. Slyšel jsem, že v dnešní době už jde ošetřit zub i bez vrtačky, ale moc si to nedovedu představit? Kaz se musí vždycky nějakým způsobem odstranit. Jsou klasické frézky, kterými se to odfrézuje, a pak jsou samozřejmě nějaké lasery, které tkáň jakoby vypařují. Je to ale nesrovnatelně delší a nákladnější. Nevím o nikom, kromě v Praze, kdo by vypařoval zubní kazy. Bez vrtání to prostě nejde a zapomeňte i na nějaké zázračné pasty, to jsou „fejky“. Ten zub musíte mít čistý, aby se na něm netvořil plak - bakteriální film. Základ je, že si to musí umět vyčistit. To je dnes alfa a omega. Existuje nějaký univerzální návod na čištění zubů? Ne. Já doporučuji navštívit hygienistku, které se na to dnes specializují a měly by vám udělat kompletní vyšetření, jak čistíte. Odstraní vám nějaké zlozvyky a udělají vám plán čištění na míru. Každý chrup totiž vyžaduje trošku jinou techniku. Hlavní je používat úplně nejměkčí kartáček s rovnou hlavou, žádné takové ty škrabky na jazyk, jak vidíte v televizi. A důležitá věc je mezizubní hygiena - mezizubní kartáčky, nitě. Mezizubní kartáčky jsou nutné? Stoprocentně. Když si to vezmete, zub má čtyři plošky okolo, plus jednu nahoře. Takže klasickým kartáčkem vyčistíte tři, dvě boční a horní, ale právě mezi zuby vám zůstávají zbytky potravin a kazí se. Tady vznikají nejvíce kazy v dospělém věku. Jak to máte nevyčištěné, začne to tam kvasit. Bakterie, když k nim přidáte cukr, začnou vyrábět kyselinu, která začne demineralizovat zub. Klasický nebo elektrický kartáček? Já jsem zastáncem klasického. Náš pedagog, doktor Bednář, říkal, že mu je jedno, čím si vyčistíte. Pokud si prý vyčistíte, aby ten zub byl čistý, propiskou, tak si to čistěte propiskou. Pokud si člověk dokáže vyčistit zuby elektrickým kartáčkem tak, aby tam plak nezůstal a nepoškodil by si tím nějaké měkké tkáně a zuby, ať si klidně čistí elektrickým kartáčkem. Základ je ovšem technika. Když ji člověk zvládne, není nutné experimentovat. Jak často si čistíte zuby? Dvakrát, někdy třikrát denně. Tři minuty? Časový interval je k ničemu. Tři minuty jsou nějaké zažité pravidlo. Každý je jinak šikovný. Někdo si zvládne pusu vyčistit za minutu, někdo za dvě, tři, pět minut. Ale musíte všechny ty plošky zubů. Je jedno, jestli si budete šmrdlat tři minuty na jedné straně a nedostanete se na druhou, tak nemůžete říct, že máte vyčištěno. Jak často chodíte k zubaři? Já mám přítelkyni zubařku, takže tam chodím často. Ale jinak samozřejmě dvakrát do roka na preventivní kontrolu. Přítelkyně je zubařka? To jsou u vás doma zuby stále na pořadu dne, ne? Téměř denně. Necháte si od ní poradit? Radíme se navzájem, je dobré mít věci s kým konzultovat Z profesního pohledu vy sám dopředu odhalíte, že máte v puse něco špatně? U mě je to daleko horší, protože cokoliv mě kde píchne, tak si hned představuji, co tam asi může být. A poznáte to dřív než obyčejný člověk? To si myslím, že nejde poznat. Protože první možnost, kdy třeba vůbec odhalíte kaz v mezizubním prostoru, je rentgen. Uděláte si takové malé skusové snímky a tam to vidíte dřív, než to začne bolet. Protože když už ten kaz bolí, tak už je to většinou velká díra. Nepředstavujte si, že se vám za dva měsíce v zubu udělá díra jako do pekla. To trvá třeba pět šest let. Pozorujete zlepšení nebo zhoršení stavu zubů u pacientů? Je to tak stále na stejno. Mám klientelu od novorozenců až po lidi důchodového věku. Podle mě je dobré na tom začít pracovat už s dětmi, aby se jim ty zuby nekazily. Je smutné, když k nám přijde maminka se čtrnáctiletým synem, že je poprvé u zubaře. Dřív byly školní prevence, neříkám, že to bylo také úplně šťastné řešení, když do čekárny najednou přišlo třicet lidí, ale aspoň ty děti někdo viděl. Teď je to na rodičích a měli by na to myslet. Pokud děti nezískají návyky čištění zubů, plynou z toho problémy, že pak musíme v šestnácti trhat úplně zkažené stálé zuby. A není to žádná výjimka. Hygiena je základ. Předpokládám, že v dnešní době asi nemáte problém sehnat klientelu? Ne, máme stop stav. Momentálně nejsme schopní ošetřit více lidí. Denně nám volají lide a chtějí se zaregistrovat, ale prostě nenabíráme, protože pak si ostatní stěžují, že tři čtvrtě roku čekají na objednání. Třeba se to časem zase uvolní, až se ta hromada lidí odspravuje a budou chodit jen na prevenci. Kolik máte v evidenci lidí? Asi 1300. Někdo na prevenci přijde, někdo ne, ale většinou chodí. V Praze to většinou bývá tak 700 lidí na zubaře, ale všude jinde je zubařů nedostatek. Někdo má třeba 2000 lidí. Zubaři prostě nejsou. Proč? Kapacita škol nejde nafouknout. Dnes je to tak, že za rok odejde víc zubařů do důchodu, než je schopná univerzita vyprodukovat. Školy nemají kapacity, kdo by to učil, protože za ty peníze, co dostanou, se jim to dělat nechce. Že by se v Hradci třeba otevřely tři ročníky najednou, to prostě nejde. Není na to místo. Nejvíc zubařů vyprodukuje Praha a Brno, ale pak je to vesměs po třiceti. A další věc je to, že když naberete třicet lidí do prváku, tak třicet jich určitě do pátého ročníku nedojde. Jak je to s platy zubařů? Když jsem začínal, nabízeli mi nástupní plat do nemocnice v Hradci šestnáct tisíc hrubého. V Boleslavi to bylo lepší, ale celkově nic moc. Teď jsem v soukromé praxi, takže co vydělám, to mám. Ale určitě to není tak, že se topím v penězích. Lidé si myslí, že za všechno platí strašně velké sumy, ale například nákup materiálu jsou neskutečné finanční položky. Všechno je strašně drahé. A jak je to pro zubaře, tak je to ještě třikrát dražší. Na každý přístroj musíte mít PBTK (Preventivně bezpečnostně-technické prohlídky) a věřte, že ti certifikovaní lidé si to také nechají zaplatit. Hygiena, odpady, je toho hafo. Zubař je i podnikatel? Musí být. Řídíte si firmu a všechno okolo si musíte zařídit. Musíte to mít zkalkulované, abyste něco vydělal. V čem se zubařina za poslední léta nejvíc změnila? Kromě chirurgie, kdy vezmete zub, vyndáte ho a je pryč, snad úplně ve všem. Od doby, co jsem ze školy, za těch sedm let udělala zase nehorázný krok dopředu z hlediska materiálů, techniky a dalších věcí. Musíte se stále školit, jinak vám ten vlak ujede. Všechno je jinak, než bylo před deseti lety. Jen ty kleště jsou prakticky od padesátých let stejné. Jaký je zájem o speciální služby? Do popředí jdou implantáty, náhrada ztracených zubů, což je docela dobré. Nedá se to samozřejmě použít všude. Myslíte si, že lidé řeší nebo neřeší důležitost vlastních hezkých zubů? Jak kdo. Je to spojené s nějakým sociálním statusem. Jestli někdo potřebuje komunikovat s lidmi a je na určité pozici, tak si toho hledí více. A pak přijde někdo, kdo než aby za to dal peníze, tak rovnou řekne, ať mu to raději vyndáte. V dnešní době si stále hromada lidí myslí, že za zuby jsou zodpovědní zubaři a ne oni. Myslím, že každý by si měl uvědomit, že za své zdraví si z větší míry může sám a podle toho by se měl ke svému tělu i chovat. Trpíte nemocí z povolání a díváte se lidem na zuby? Je pravda, že občas si toho sám všimnu a musím se usmát. Ta deformace tam opravdu je. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.czfoto: Miloš Šálek
