Trutnov

Za plechovky redbullu objel Petr Paseka stopem za týden čtrnáct evropských měst

„Užil jsem si to maximálně. Super. Jsem toho stále plný,“ líčil s nadšením pětadvacetiletý student Vysoké školy ekonomické poté, co se spolužáky Jakubem Duškem a Martinem Panulinem dokončil závod „Red Bull - Can you make it?“. Více než stovka univerzitních týmů z celého světa, přičemž naší republiku reprezentovaly pouze dva, měla za úkol procestovat co největší kus Evropy a za sedm dní se dostat do Berlína k Braniborské bráně. „Přijeli jsme tam asi čtyřicet minut před zavíračkou cíle,“ přiblížil Petr, že závěr jejich pouti jim přinesl trošku větší nápor na nervovou soustavu, než čekali. O sedm dní dříve se Happy Three Friends dozvěděli na startu ve Vídni jména třiceti kontrolních měst, z nichž minimálně šest musí navštívit. Za každých deset ujetých kilometrů pak získávali body, které na jejich konto naskakovaly i za každou směnu za plechovku energy drinku. „Ze začátku z toho měl člověk docela nervy, ale postupně se z toho stala rutina, že nám to už ani nepřišlo,“ naznačil Petr. Super „trade“ se jim třeba podařil hned na prvním checkpointu v jedné z nejluxusnějších slovenských restaurací UFO v Bratislavě, kde si pochutnali na klokanovi s dýňovým pyré. „To je pro mě vůbec ten nejzásadnější pocit z celé cesty, jak nám lidi vycházeli vstříc. Člověk vlastně celý týden něco potřebuje, dá se říct, že žebrá. Netěšil jsem se na to, že budeme muset furt někoho přesvědčovat a bál jsem se reakcí. Ale jsem strašně překvapený, že vysoké procento lidí okamžitě poté, co jsme jim vysvětlili, o co jde, tak nám chtěli pomoct a dokonce nám nabízeli i peníze, které jsme si ale samozřejmě nemohli vzít. Tak nás pak ještě dobíhali a kupovali nám sami od sebe jídlo,“ vyprávěl Petr Paseka. „Stále do nás perou z médií, jak je to špatný, ale já z těch lidí mám super dojem. I když samozřejmě je to různý, třeba Itálie do této teorie vůbec nezapadá,“ poznamenal, že tam jim málokdo chtěl pomoct. Ačkoliv to byli tři chlapi s batohy a velkou vlajkou, kterou si nechávali podepisovat od všech, kdo jim na cestě pomohl, na dálnicích prý nestopovali déle než hodinu. „Jednou jsme dokonce batohy přehazovali doslova z kufru do kufru a hned jsme pokračovali,“ řekl Petr. Z Bratislavy například jeli na jeden zátah přímo až do Benátek, které byly jedním ze dvou měst, kam se česká trojice chtěla podívat. „Vzal nás jeden slovenský režisér - Peter Nuňéz. Každému z nás navíc zaplatil večeři v hodnotě 30 euro a pak nás hodil až na letiště,“ popisoval trutnovský student. Happy Three Friends totiž chtěli během závodu letět. To se jim však nepodařilo jak v Itálii, tak ani na druhý pokus v Praze. „Byly asi čtyři týmy, které letěly, ale nám se to nepovedlo. V Benátkách jsme se dostali do kanceláří nějakých manažerů, ale opravdu je to tak svázané byrokracií, že letenky ti nikdo jen tak nedá. Musel bys zkusit žebrat, aby ti je koupil třeba nějaký bohatý člověk, ale to bys na letišti musel strávit jeden dva dny a to jsme nechtěli. Chtěli jsme cestovat,“ přiblížil Petr neúspěšný pokus číslo 1, jak se dostat do vzduchu. Záložním plánem byla centrála Student Agency v Praze. „Opravdu jsme věřili, že když je to celosvětová studentská akce, navíc založená na cestování, a my jsme jako reprezentanti Česka, že když s tímhle tam přijdeme, natočíme s nimi video a uděláme jim reklamu, tak nám ty letenky dají. Ze začátku na to vůbec nechtěli slyšet, ale pak jsme na ně rozjeli agitku a pomalu se chytali. Dívali se i na náš profil a asi hodinu to řešili. To už jsme si mysleli, že to dopadne. Pak nám ale řekli, že to neprošlo přes marketingového ředitele,“ líčil Petr, jenž v Praze při závodě oslavil pětadvacáté narozeniny. „Za pár redbullů mi kluci vyměnili dort,“ prozradil a dodal, že mu pak ještě všichni z personálu v Hard Rock Cafe zazpívali Happy Birthday. Error loading Partial View script (file: ~/Views/MacroPartials/_photogallery.cshtml) Nejhezčí zastávku z roadtripu po Evropě tahle česká partička prožila v Innsbrucku. „Jednoznačně,“ potvrdil Petr. „Je to krásné studentské město, chytli jsme super počasí a byl tam i hezký checkpoint,“ popisoval. Účastníci v každém z kontrolních měst totiž museli plnit úkol, za jehož provedení dostali nové plechovky. „Tady jsme měli lanovkou vyjet asi do 2300 metrů a vyfotit se s cedulí ukazující na Berlín. Byl to krásný výhled,“ vyprávěl Petr. V Innsbrucku nakonec strávili sedm hodin. „Užili jsme si to tam a za deset redbullů jsme se nechali všichni oholit. To byl taky hezký trade,“ usmál se. Za ten týden jen jedinou noc, až tu poslední před odjezdem z Lipska do Berlína, byli přes noc v domě. Jinak spali venku. „Když jsme se pak o tom bavili s ostatními týmy, všichni na nás koukali jako na nějaký exoty. Ale bylo to v pohodě, jen jednu noc v Rakousku jsme vymrzli,“ poznamenal Petr. S kamarády urazil 3541 kilometrů. Deváté místo. Co na to číslo říká? „Jelikož jsme neletěli, tak se na něj dívám fakt s respektem. Je to v průměru pět set kiláků za den,“ poukázal. V počtu navštívených měst byli Happy Three Friends se dvanácti dokonce na čtvrtém místě. Závod jinak vyhráli Turci. „Ale jen díky tomu, že měli 58 000 lajků na facebooku. Za každý bylo 10 bodů,“ pousmál se Petr nad tím, že by museli objet asi o 560 000 kilometrů více, kdyby je chtěli porazit. „To za ten týden stihnout nešlo,“ smál se. V závodě vzdal jen jeden tým, kterého psychicky zlomili, že se za den a půl nedokázal vymotat z Paříže. Na co bude Petr vzpomínat? „Opravdu na to, jak nám lidé vycházeli vstříc. Celý ten týden byl jeden ohromný zážitek. Hned zítra bych jel zase na další týden,“ uzavřel trutnovský účastník legendárního závodu „Red Bull - Can you make it?“. Jestli si chcete zmapovat celé dobrodružství Happy Three Friends, jak šlo stop za stopem, podívejte se na jejich profil k závodu (ZDE), kde najdete spoustu dalších fotek i videí.  Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: archiv Petra Paseky

Nahoru