Trutnov

Vyzkoušeli jsme a nelitujeme: Svítání na Sněžce za tu dřinu stojí

Moc jsme toho nenaspali, ale zvědavost nedala únavě šanci. Ve 2 ráno vyrážíme z Trutnova. Přes benzinku, kde doplňujeme zásoby tekutin. Jak se později ukáže, zcela zbytečně. Na sraz se spolubojovníky přijíždíme do Pece pod Sněžkou ve 2:30. Před Hotelem Horizont nás čekají Aleš Toth a Jiří Matějů. Ten první o nás bude pečovat, druhý má na starost zdárný výstup a sestup z nejvyšší české hory. Dost se těšíme i mírně obáváme. Potmě šel lesem málokdo. A teď máme namířeno rovnou na Sněžku.„Trekovky držte tak, abyste měli loket v pravém úhlu, zápěstí volné, ruce jen mírně od těla,“ instruuje nás Jirka z Happy Hill Sochor. „Tady máte balíček na cestu. Energie bude potřeba,“ nabízí Aleš z Hotelu Horizont. Nasazujeme Jirkovy čelovky, ukládáme Alešovy dobroty, ještě rychlé foto a šlápnem do toho.Jsou tři ráno, naprostá tma a totální ticho. Naše hejno světlušek se ubírá směrem Obří důl. Nová lanovka svítí jako Prátr. Kousek za ní se opravuje most a nebýt Jiřího, většina z nás tam bloudí až do rána. Orientovat se bez denního světla není jednoduché. Zkušený průvodce ale ví, kde nechal tesař díru. Dostáváme se na cestu pod původní lanovkou, pozorujeme hvězdy a posloucháme šumění řeky. Romantika hodna filmu.Legrace končí u kapličky. Aleš líčí, jak sem nedávno šplhala nevěsta s ženichem. Holčičí část výpravy vzdychá nad tou nádherou, chlapy zajímá, kde se jako všichni ti svatebčané najedli a poveselili. „No na Horizontu přece. Občas takové svatby organizujeme na klíč,“ vysvětluje náš doprovod. O minutu později jdou ale city stranou - začínáme funět obřákem. Ještěže nevidíme na krok. Někteří by to možná otočili…„Až sem dojel v květnu ten cvok,“ vzpomene si nad chatou Kovárna Jiří. Má na mysli mladíka, který přes všechny zákazy i zdravý rozum vyrazil svým fordem nad Obří důl. Panoramaty Krkonoš se ovšem nepokochal. V zatáčce na štětovaném chodníku zůstal viset. Teď nad ním visí několik pokut a správní řízení. Nad námi zase visí otázka: Jak daleko to ještě je?!Svlékáme mikiny a dlouhá trička, kameny kloužou, vrchol v nedohlednu. Nálada se lepší, jakmile doputujeme ke Slezské boudě. Sněžka se zdá být už blízko. Po nástupu na řetězy a nekonečné schody ale mnohým tuhnou rysy. Poslední metry neberou konce. „Když nemůžeš, tak přidej,“ chce udržet dobrou náladu Jiří. Daří se mu to natolik, že těsně před půl šestou můžeme obrazně řečeno vztyčit vlajku. Sluníčko se ještě schovává, je čas na snídani, kávu a čaj. Teď už je jasné, proč měl Aleš největší batoh ze všech. Termosky z něj tahá jak králíky z klobouku.A je to tady: Obloha růžoví, pak zlátne. Všechno je dočervena, objevuje se Slunce a neuvěřitelně rychle osvětluje jeden kopec za druhým. Většina zuřivě fotí, někdo jen stojí a nechává se tou krásou pohltit. Sněžka nás odměnila, jak se na královnu našich hor sluší a patří.Zpáteční cestou přes Růžohorky se utvrzujeme, že nahoru je to sice dřina, ale dolů ještě větší. Kdo nemá pevné boty, trpí. Trekové hole se parádně osvědčují. Brzdit a nepadat je s nimi mnohem jednodušší. V Peci jsme kolem deváté. Vzpomínáme, jak bylo nahoře příjemně - z 16 stupňů je rázem 25. Aleš zve všechny jménem hotelu na skvostnou snídani. Vypražená slaninka a domácí palačinky do nás zahučí raz dva. Tak ještě závěrečné focení a hurá zaslouženě odpočívat. V hotelovém wellness, pohodlné posteli nebo s knížkou na zahrádce.„Tyhle výšlapy mám moc rád. Do Pece jezdí hosté z Prahy, Liberce, Mladé Boleslavi i Hradce Králové a samozřejmě z Trutnova. Těm vzdálenějším nabídneme moderní ubytování včetně rodinných pokojů a apartmá i řadu pobytových balíčků. Svítání na Sněžce patří k zážitkům, na jaké se nezapomíná,“ zve Aleš Toth všechny milovníky krkonošské přírody i dobrého jídla a pití. Nevšední turistiku si můžete v hotelu objednat po dohodě i vy. www.hotelhorizont.cz

Nahoru