Trutnov

Vozíčkáři jsou pohodáři, říká dobrovolník Roman Béla

Jak se to vlastně seběhlo?Tak trochu za to může Robin Böhnisch (poslanec ČSSD z Mladých Buků - pozn. redakce). Hodně podporuje trutnovský Klub vozíčkářů, často s nimi podniká výlety a různě spolupracuje. Jednou mě vzal sebou, měli výlet do Terezína. Pak jsem jel na další a další, od té doby s nimi jezdím pořád. Dnes už těžko odmítnu. Trvá to čtyři roky. Na lidi z klubu jsem si zvyknul, všichni jsou úplně v pohodě. Co při výletech klubu přesně děláte?Hned při první akci jsem poznal, že vozíčkáři nutně potřebují mít vždy někoho po ruce. Někteří jsou totiž ochrnutí až ke krku, těžko překonávají byť třeba jen deseticentimetrový práh u dveří. Takže se snažím jim pomáhat s tím, co nejsou schopní zvládnout sami. Překonávat překážky, ale také dohlédnout, aby na výletě neprochladli, pili tekutiny nebo se dostali včas na záchod. Je to sice někdy fyzicky náročné, ale já si u toho dokonale vyčistím hlavu. Jací vlastně jsou trutnovští vozíčkáři?Jsou to pohodáři. Mají specifický humor, neřeší blbosti, úžasně si mezi nimi odpočinu. Jezdím s nimi na akce už čtvrtým rokem. Myslím, že oni jsou taky rádi, že jsem mezi ně přišel. Kdo vás nominoval na Dobrovolníka v sociální oblasti?Honza Roček. Klub vozíčkářů tady založil, léta ho táhne a někam směřuje. Jednou mi řekl, že by mě do té krajské akce nominoval, že s mým příchodem je v klubu úplně jiná nálada, velká změna k lepšímu. Mně se do toho moc nechtělo, ale nakonec mě přesvědčil. Kdy jste se dozvěděl o tom, že budete přebírat cenu?Až přímo v Hradci Králové, při slavnosti na Pivovarském náměstí. Pozvali mě tam, jako jednoho z nominovaných, ale neřekli, že budu něco přebírat. Ceny se udělovaly v šesti kategoriích a nikdo z pozvaných nevěděl, kdo bude oceněný. Pak mě pozvali na pódium, abych o sobě něco řekl. Když jsme domluvil, tak mě vyhlásili jako Dobrovolníka v sociální oblasti. Přiznávám, byl jsem zaskočený. I Honza Roček z toho byl překvapený. Pomáhal jste i dřív, než jste poznal trutnovské vozíčkáře?Byl jsem od malička vychovávaný, abych pomáhal. Třeba starším s nákupy. Ze své první výplaty jsem nakoupil mikulášské dárky, čokolády a ovoce a odnesl je do tehdejšího kojeneckého ústavu v Žižkově ulici. Tam totiž nebyla jen miminka, ale i zhruba dvouleté děti. Může být dobrovolníkem každý?Víte, práce dobrovolníka je dobrá. Podle úředníků se dá dokonce vyčíslit, kolik stojí. Ale já si myslím, že rozhodně není vhodná pro každého. Musíte pro ni mít nějaké vlohy. Na rozdíl od médií si nemyslím, že by naši lidi nepomohli. Spousta lidí je schopná pomoct. Věnovat se ale něčemu dlouhodobě není pro každého. Vy podnikáte, k tomu mi práce dobrovolníka moc nesedí…Dělám všechno ohledně reklamy a marketingu. Práce mám dost, ale na vozíčkáře si čas vždycky najdu. Když chcete, tak si čas vždycky najdete! Kolik času vozíčkářům věnujete?Od jara do podzimu to jsou většinou dvě soboty v měsíci. Ten obor mě natolik zaujal, chtěl jsem tomu víc rozumět, tak jsem začal studovat vysokou školu v oblasti sociální práce. Pavel Cajthamlpavel@trutnovinkyFoto: Miloš Šálek  

Nahoru