Trutnov

Vojenské tažení nebo bitva, vždy to byla pro město pohroma

Trutnov leží u hranic, na klíčové cestě do Slezska. Vojska tudy proto procházela jaksi automaticky už od středověku, dokonce ještě před založením města ve 13. století. „První zmínku o válečném tažení můžeme klást k roku 1110, kdy tudy pravděpodobně putovala vojska polského panovníka Boleslava Křivoústého. O jeho tažení se zmiňuje kronikář Gallus Anonymus, který ho přirovnává k Hanibalově tažení přes Alpy,“ uvádí ředitel Muzea Podkrkonoší v Trutnově Vlastimil Málek. Významně kraj zasáhly husitské války. Ve dvacátých a třicátých letech 15. století tudy prošla řada oddílů husitských vojsk, když táhla do Slezska. Byly mezi nimi i proslulé spanilé výpravy. Husité tehdy měli zájem o všechna tři větší města regionu - Trutnov, Hostinné a Dvůr Králové. Dokonce sem táhnul z Hradce Králové přímo slavný Jan Žižka. Jaroměř musel dobývat, protože proti Trutnovu to bylo dobře opevněné město. Dvůr Králové se mu vzdal bez boje. „Horší to bylo u Trutnova, tady se zřejmě chvilku bojovalo. Trutnov byl ale malý a málo opevněný, takže byl nakonec Janem Žižkou dobyt,“ říká historik Ondřej Vašata. Na Hostinné se Žižka vydal až v roce 1424. Přestože bylo menší než Trutnov, tak ho nedobyl. Významným konfliktem byla i třicetiletá válka v letech 1618 až 1648. Na město tehdy opakovaně útočili Švédové. V roce 1634 neměli na dobytí Trutnova dost vojáků. V letech 1642 a 1645 se do města naopak dostali bez boje, Trutnované tehdy utekli do okolních kopců. „Nejhorší situace nastala v roce 1647, kdy se měšťané postavili na odpor. Vyzbrojili se tím, co našli doma, navíc jako podporu měli miniaturní vojenskou posádku. „Švédové nakonec město dobyli za pomocí dvou děl, kterými rozstříleli hradby a lidé se pak stáhli. Trutnov vyrabovali a město téměř úplně zničili. Málokteré město v Čechách bylo tehdy tak postižené válkou jako Trutnov,“ zdůrazňuje Vašata. V 18. století zasáhly do osudu Trutnova vleklé Slezské války. Bylo jich několik a vážně zahýbaly s osudem zdejších lidí. V roce 1745 město nemělo téměř žádné pořádně opevnění. Prusové se tak v září téměř bez boje dostali do města a usadili se tu. „Potřebovali ale uživit vojáky, tak si vybudovali polní pekárny, které spotřebovaly velké množství dřeva. Pálilo se dřevo i ze stodol a plotů. Obsluha ale zřejmě neopatrně pekárny obsluhovala, došlo k požáru, oheň se rozšířil a nakonec fatálně vyhořel celý Trutnov. Tenkrát to byla pro město obrovská rána,“ říká historik Vašata. O pár dnů později se odehrála velká bitva Prusů a Rakouska u Žďáru (mezi dnešní Výšinkou, Hajnicí a Stříteží). „Dodnes najdete v Trutnově a okolí pozůstatky této bitvy,“ uvádí Málek. Při tzv. Sedmileté válce se sice v Trutnově nebojovalo, ale v roce 1757 proběhla známá bitva u Kolína, kde vyhrála rakouská panovnice Marie Terezie. „Na jejím úspěchu se tehdy významně podíleli i trutnovští střelci, kteří tam bojovali tak udatně, že ukořistili nepřátelskou korouhev. Bojovali jich tam podle odhadu stovky,“ připomíná Vašata. Díky slezským válkám také Trutnov opakovaně navštívil panovník Josef II., který má dnes na náměstí sochu. Z dnešního pohledu je nejznámější trutnovskou bitvou prusko-rakouská řež z 27. června 1866. Rakušané tehdy poprvé (a naposledy) porazili pruskou armádu. Utkalo se zde téměř 60 tisíc pěšáků, přes 4 tisíce jezdců a 25 dělostřeleckých baterií. Padlo, bylo zraněno nebo zajato přes 6 tisíc vojáků. Po rakouském vítězství ale přišla pruská odplata. Nejprve vojenská odveta 28. června u Rubínovic. Především ale za údajnou zradu civilního obyvatelstva, kterou byla vysvětlována porážka u Trutnova. Došlo k drancování a mnoha příkořím. Tehdejší starosta Roth a další radní byli označeni za zrádce a odvlečeni do vězení v pevnosti Hlohov. Propuštěni byli po osmdesáti dnech. Byla to největší bitva, bojovalo se i přímo ve městě, měla nejhorší následky. „Paradoxně ale Trutnov byl tehdy v takovém hospodářském rozmachu a dynamickém rozvoji, že se povedlo město rychle obnovit a postavit na nohy,“ říká Vlastimil Málek. Trutnova se pak výrazně dotkla až první světová válka. Řada obyvatel (odhadem asi tisícovka) musela narukovat do rakouské armády. Přizpůsobit se musel i průmysl. Šili se tady například tlumoky pro armádu. Většina potravin musela na frontu, takže byl zaveden přídělový, lístkový systém. Panoval hlad, situace byla výrazně horší, než potom ve druhé světové válce. „Byly tu dokonce tzv. hladové demonstrace. V roce 1917 dělnice vytloukly okna okresnímu hejtmanovi, který tehdy sídlil na náměstí,“ připomíná historik Vašata. Zajímavostí je, že v Trutnově byl tehdy zřízen ortopedický ústav pro válečné veterány. Na první světovou válku poukazuje mnoho pomníků, bohužel většina jich je zničená. Na těch, které se dochovaly, nebo jsou aspoň zaznamenané na dobových fotografiích, jsou dobře čitelná i jména padlých. „Je patrné, že tehdy za císaře pána padli i Češi, nejsou tam jen německá jména,“ upozorňuje Ondřej Vašata. Po válce do Trutnova přišlo nově několik legionářů, kteří tu za odměnu dostali státem placenou službu - stali se z nich pošťáci, železničáři, úředníci, vojáci a četníci. Osudová byla druhá světová válka. Přímo ve městě a okolí se sice nikdy nebojovalo, ale významně zasáhla do života zdejších lidí. Podrobněji čtěte zde. Pavel Cajthamlpavel@trutnovinky.cz   Foto: archiv Muzea Podkrkonoší v Trutnově

Nahoru