Trutnov

Viková své objekty šije a grafiku vytvořila polévkovou lžící

„Za názvem není žádná filozofie.  Je to jen obyčejná předložka, která značí to, že ZA tou prací stojí právě Zuzka,“ řekl kurátor expozice a gymnaziální kantor Jan Erben. Tvorba Vikové se od začátku soustředila na grafiku. Teprve později se rozšířila o prostorová díla a videa. Právě čtyři krátká videa, která viděli účastníci vernisáže, naznačují cestu mladé autorky. To úvodní je jakýmsi soubojem bílých slepic v malé místnosti, z nichž ta vítězná zkonzumuje své kolegyně, aby pak vyklovala otvor do zdi a zmizela. Slepice Viková vytvořila z textilu a jsou součástí expozice. „Ve škole jsme dostali úkol udělat bustu, kterou jsme modelovali z hlíny.  Potom jsme se měli rozhodnout pro vlastní přístup. Každý to pojal jinak, ale já jsem si zvolila látku, protože ten materiál nabízí další možnosti. Zatímco busta z hlíny zachytí pouze jeden okamžik, textil je měkký, tvarovatelný a busta se může tvářit pokaždé jinak. Lze ji různě tvarovat, je interaktivní. Vždy mě bavila deformace, nestálost, udělat ze statického objektu v pohyblivý, “ prozradila autorka. V dalším videu nazvaném Forma vytvořila křehkou formu, která přesně kopírovala její postavu a představuje vizi jiného člověka o autorce. „Sice to je můj dokonalý obrys, se kterým se zkouším ztotožnit, vlezu do něj, vejdu se tam přesně, ale nemohu se s ním pohybovat, protože je to představa někoho jiného o mně. Je to povrchní představa. Já se z toho obrysu – formy vymaním tak, že jí rozbiji,“ řekla Viková. Protože videa byla možné vidět pouze na vernisáži, jsou její obrazové ukázky zavěšené na stěně galerie opatřeny tak zvanými  QR kódy. „Řešili jsme, jak prezentovat video v Dračí uličce. V prostoru galerie pro to nemáme podmínky, takže návštěvníci výstavy je nemohou vidět.  Nakonec jsme museli zvolit kompromis. Na obrázcích z videí jsou QR kódy. Do chytrého telefonu lze stáhnou aplikaci, která dokáže tyto kódy přečíst. Uživatel si pak může video prohlédnout na mobilu,“ uvedl Erben. Výtvarnice Viková je univerzální autorkou a zabývá se ještě designem a šperkem. Šperk studovala u české designerky Evy Eislerové. „Šperky dělám v minimalistické formě, vždy se mi minimalistické umění líbilo. Nikdy jsem toho nebyla schopná, teprve až v tom šperku, jako malé architektury na tělo, se mi to podařilo. Je to touha dostat se k nějaké zkratce,“ prozradila Viková, která je rovněž zdatnou grafičkou. Její grafiky však nejsou tvořeny klasickou cestou přes lis, ale fyzicky lžícemi. „Lžícemi jsem nahradila lis, který jsem neměla k dispozici. Je to fyzicky dost náročné. Lis vezme celou plochu, ale tady v tomto případě jsem musela postupovat píď po pídi s polévkovou lžící,“ dodala. Výstava potrvá do 13. března. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz  

Nahoru