Trutnov

Válka se podepsala pod tragický osud námořníka Rudolfa Wojtecha z Trutnova

Rakousko-Uhersko nemělo za první světové války příliš rozsáhlé námořnictvo. Jeho pýchou bylo několik bitevní lodí. Bitevní loď Szent István (Svatý Štěpán) byla uvedena do služby v listopadu 1915. Na rozdíl od ostatních lodí této třídy její stavbu financovalo Zalitavsko (uherská část monarchie), které bylo i jejím provozovatelem.To se podepsalo na problematické kvalitě a nespolehlivosti plavidla. Bitevní loď Szent István byla dlouhá 152,2 m, široká 27,99 m a hloubka ponoru činila 8,85 m. Disponovala 12 děly ráže 305 mm, 12 děly ráže 150 mm, 18 děly ráže 66 mm a 4 torpédomety ráže 533 mm. Díky dvanácti parním kotlům a čtyřem lodním šroubům mohla plout rychlostí až 20 uzlů (38 km/h). Většinu první světové války trávila bitevní loď Szent István v přístavišti v Pule (Chorvatsko). To se změnilo v létě 1918, kdy spolu s dalšími loděmi vyrazila prolomit nepřátelskou blokádu Otranského průlivu. Do akce se Szent István vydal v noci 9. června 1918. Záhy ale nastaly potíže. Došlo k přehřátí ložiska turbíny a rychlost lodi musela být snížena. Když se závadu podařilo opravit, snažila se loď dohnat časovou ztrátu, a proto řádně „zatopila pod kotlem“. Hustý oblak kouře z komínů ovšem zpozoroval italský torpédový člun MAS-15. Vyslal na nepřátelskou loď dvě 450mm torpéda, která 10. června ve 3:31 ráno zasáhla pravobok lodi. Snahy o záchranu bitevní lodi byly marné. Szent István se záhy otočil kýlem vzhůru a v 6:12 klesl ke dnu. Zahynulo 89 členů posádky a 29 bylo zraněno. Zkáza lodi byla dokonce nafilmována. Jelikož se jednalo o velký a nečekaný úspěch italské armády, slaví se v Itálii dodnes 10. červen jako Den válečného loďstva. Vrak lodi Szent István se nachází v hloubce 66 metrů 8 mil od ostrova Premuda v Jaderském moři. Ondřej VašataMuzeum Podkrkonoší

Nahoru