Trutnov

V profiringu to bude větší válka, tvrdí boxer Jakub Synek

Tréninkové dávky dostával od Karla Kubce, profesionální licenci získal o prázdninách a tuto sobotu boxera BC Loko čeká první zápas. Soupeři se mají na co těšit, aspoň podle toho, co jsem viděl při tréninku.Jakube, kdy naposledy jsi někoho praštil a nestál přitom v ringu?(směje se) Já se mimo ring moc neperu, protože zaprvé je to o zranění, což by znamenalo stopku ve sportovní činnosti, a zadruhé, když člověk dělá nějaký takový sport, tak ví, co může způsobit. Dáváš si pak daleko větší pozor než člověk, který třeba neví a řeže to hlava nehlava. Teď si asi nevybavím konkrétní věc, kdy došlo k nějakému střetu, ale občas se prostě s lidmi nedá rozumně domluvit, a tak je to někdy nevyhnutelné. Ale většinou je to z té druhé strany, že spíš někdo vyprovokuje mě a já se jen bráním. Se svojí figurou bys asi neměl problém se ubránit, viď?Já to opravdu nevyhledávám a jdu radši pryč. Člověk ví, když se to umí, co ta rána potom dokáže. Je lepší se do toho nepouštět. Dneska někomu dáš facku a hned tě popotahují. Je s tím pak víc problémů než momentálního užitku. Dřív to bylo aspoň chlapský. Když si to někdo chtěl takhle vyřídit, tak se to vyřídilo. Co tě na boxu fascinuje?Líbí se mi, ale lidem se to těžko vysvětluje. Vůbec to není bezduché mlácení, jak si mnozí myslí. Jeden dal sto ran, druhý sto dva, tak vyhrál a oba z toho mají hlavu jako pátrací balón. Tak to není. Box je chytrý sport, kde člověk musí přemýšlet a snažit se být lepší než soupeř. Není v tom žádná pudová agrese, že chci někoho zmrzačit. Však také víc než v jiných sportech většina soupeřů, pokud tam nejsou nějaké osobní antipatie, tak nemají problém po zápase podat si ruku, být spolu v šatně a v klidu to probrat. Na boxu se mi líbí také to, že byť to vypadá, že se bojuje jen rukama, zatěžuje celé tělo a rozvíjí koordinaci. Zároveň je to jeden z původních olympijských sportů, takže to také o něčem vypovídá. Je to moje životní láska, sport číslo 1. A ty ses do ringu dostal jak?Já jsem začal boxovat relativně pozdě. V osmnácti. Paradoxně je zajímavé, že jsem ale začal úplně z jiných důvodů. Hlásil jsem se na vysokou školu na tělovýchovu a potřeboval jsem zvýšit fyzickou kondici. Přišlo mi, že box je na to nejlepší, protože rozvíjí silovou i vytrvalostní složku. Po pár měsících jsem zjistil, že mě to baví víc než jen jako příprava a možná mi to šlo o trošku líp než těm ostatní, tak jsem u toho skončil. Jaká byla tvoje kariéra v amatérském ringu?Bylo to takové na houpačce. Měl jsem několik přestávek. Objevily se nějaké zdravotní komplikace. Když jsem se třeba připravoval na republiku, utrhnul jsem si sval na lýtku. Taky mě zlobilo rameno. Nevím to přesně, ale myslím, že v amatérském ringu mám asi kolem padesáti zápasů s tím, že je to tak 35 vítězství a 15 porážek. Já už jsem pak ale tak často nejezdil na turnaje amatérské ligy, od začátku mě spíš víc bavily exhibice a galavečery, kde je to vlastně i taková show. I proto teď to moje směřování do profíků. Člověk se tam delší dobu připravuje na jeden konkrétní zápas, což mi vyhovuje víc, než jezdit každé tři týdny po republice. Galavečery si můžeš víc užít, jsou na to dělané. Takže to je ten důvod, proč přestupuješ mezi profíky?Je to jeden z těch hlavních důvodů. Časová náročnost. Člověk už má rodinu, nedávno se mi narodila holčička, takže i to bere čas, samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. A jak to říct, už mám prostě i svůj věk. V amatérech jsou většinou mladí kluci. Když chceš navíc sbírat vyšší zkušenosti, je potřeba boxovat i za nějaký lepší klub, což je zase o dojíždění a čase. Je to prostě něco jiného než být nějaký kmenový boxer velkého klubu. Chceš mi tvrdit, že v amatérech se musí trénovat víc než mezi profíky?To ne. Když chceš něco dělat opravdu na top úrovni, intenzita tréninku je všude stejná. Jde ale o to, že přístup k amatérskému a profesionálnímu boxu je trošku jiný. Vyvíjí se to od stylu boje, délky zápasu, jsou tam takové odlišnosti. Když to však někdo myslí vážně a chce to dělat nejlíp, jak může, tak úsilí je vždy stejné. Co jsi musel změnit?Já bych ještě nejdřív vysvětlil, proč jsem vlastně začal trénovat. V rozhodování mi hodně pomohlo, že jsem se sem přestěhoval a začal jsem chodit boxovat tady ke klukům, ke Karlovi. Viděl jsem, že ten přístup k lidem, kteří chtějí boxovat, tady je. Začali jsme spolupracovat, sedli jsme si, a tak se mi konečně mohla zhmotnit myšlenka zkusit profibox opravdu naplno. Jít do toho za každou cenu jsem totiž nechtěl, protože dělat věci v boxu na půl se nesmí, pak to bolí. Díky tomu, že mám teď od Karla individuální přístup a vychází mi vstříc, tak si myslím, že se docela zdárně posouvám dopředu. Na co jste se museli v tréninku zaměřit?Na silovou část, v té je asi největší rozdíl mezi amatérským a profesionálním boxem. Amatérský box je více méně na údery, na body. Profesionální box taky, ale zároveň je více o síle úderů. Není to o tom, že se tam pinká, ale už to tam lítá. Je to větší válka, když to tak řeknu. A ta rána musí být cítit, což v amatérském boxu tak nevadí, když to není důrazné. Speciální složkou přípravy je sparing. Co přesně boxerovi dá?Je to alfa a omega přípravy. Člověk si tam vyzkouší a otestuje, jestli ten pokrok nabitý trénováním na suchu je znát. Tam teprve poznáš, které věci ještě musíš ladit, které nemusí, co se zlepšilo, co drhne. Jak moc při sparingu jdou boxeři do sebe?Je to cvičný boj. Většinou ty sparingy nebývají úplně naplno právě z toho důvodu, aby sis vyzkoušel údery, které ještě nemáš úplně zažité. Kdyby se jelo naplno anebo pak v zápase, člověk to tam nevypustí, protože to nemá zadrilované. Je to stejné jako v každém sportovním odvětví. Když si člověk vnitřně nevěří a nemá to tisíckrát zopakované tak, že to tam je, v té stresové situaci to prostě neudělá. Sparing je vlastně simulace zápasu, co se týká intenzity a rychlosti s tím, že se ubírá síla. JAK TRENÉR Z NEDOSTATKŮ UDĚLAL PŘEDNOSTI Když se Jakub Synek přestěhoval za přírodou do Krkonoš, párkrát si zašel do trutnovské Sokolovny na trénink místních boxerů. Zjistil, že oddíl tady funguje dobře. Dal se dohromady s trenérem Karlem Kubcem a letos na jaře se společně vydali na půlroční cestu plné dřiny, která skončila získáním licence profesionálního boxera. Více čtěte ZDE. Kdyby ses měl charakterizovat jako boxer, co bys o sobě řekl?To by byla spíš otázka pro trenéra. Jsou dva typy boxerů. Jedni jsou siloví jako například Lukáš Konečný, který boxuje stylem, že je zabalený ve dvojitém krytu a drtí to tam silou. A pak je druhá skupina, což si spíš myslím, že splňuji já. To jsou techničtí boxeři, kteří se snaží dát a nedostat. Nemusí to být z naší strany až tak drtivý tlak, ale ten tlak je soustavný. Je to právě ten chytrý box, který se mi líbí. Naučil mě to v Hradci můj první trenér pan Patočka. Vyhovuje mi to. Snažím se využívat pohybu. Nepotřebuji se nechat v ringu mlátit, i když samozřejmě někdy je to nevyhnutelné a k té štípané dojde. Na boxu je podle mě krásné, že každý si najde ty svoje silné stránky. Já jsem rychlý a mám oko, tak se snažím z těch situací uniknout. Můžeš prozradit svůj oblíbený úder? Jestli teda nechceš, aby si ho přečetl soupeř.To si klidně přečíst může. Myslím, že mám rychlou a přesnou levou ruku, takže levý přední direkt. Ten hodně lidí nemá rádo a polyká jich tam hodně. Co bys chtěl v profiringu dokázat?Razím heslo, že člověk si nemusí klást nízké cíle. Když něco chce, měl by to zkusit. Když se to pak nepovede, tak se to nepovede. Určitě bych se chtěl u nás vyšplhat mezi nejlepší ve své váhovce. V amatérech jsem boxoval do 81 kg, ale momentálně s tím přibráním síly jsem se posunul do 91 kg. Když mi vydrží zdraví a bude to fungovat, určitě bych se nechtěl zastavit a chtěl bych se posouvat dál, až kam jen to půjde. Dostal jsi někdy pořádně „nabančeno“?Když řeknu, že ne, tak to bude vypadat blbě, jako že machruju. (směje se) Jednou v Praze jsem měl těžký zápas, kde mě trenér stáhnul v průběhu druhého kola, protože mi to nesedlo. Ale vlastně nabančeno jsem nedostal. Ty zápasy, co jsem zatím měl, jsem vždycky nějakým štěstím proklouzl a žádný velký výprask mě zatím nepotkal. Kolikrát jsi měl zlomený nos? I když to nevypadá, tak jenom jednou. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.cztwitter: michal.boganfoto: Miloš Šálek

Nahoru