Trutnov

Užíval jsem si to, řekl odpočatý vítěz Krkonošmana po jedenácti hodinách na trati

Petře, jak moc unavený jste odjížděl ze zdejšího závodu?Nebylo to tak hrozné, protože závod byl poměrně pomalý, alespoň ta jeho běžecká část díky tomu profilu, teplotě a délce. Nezničilo mě to tak, jako jsem třeba byl z těch rychlých ironmanů, které jsem absolvoval týden předtím v Americe, dva týdny předtím v Otrokovicích nebo tři týdny předtím v Dánsku. Tento závod jsem šel spíš v takovém tréninkovém rytmu, a tak si tělo nestěžovalo. Už v pondělí už jsem byl na kole, v úterý běhat a chystám se na další závod, který mě čeká o víkendu v Německu. Vy jste si to užíval?Naprosto mimořádně. Tím, že jsem měl předešlé triatlony na rovině, tak mě tento závod v kopcích strašně lákal. Na kole jsem nejel do kopce snad šest týdnů. Strašně jsem se těšil, jak si užiju i ty výhledy, protože Krkonoše až tak moc neznám. Byl to pro mě fantastický zážitek. Předčilo to moje očekávání. Trať nabídla drsný profil, mohl byste Krkonošmana přirovnat k nějakému jinému závodu?V České republice nic podobného není. Na Slovensku mají ve stejném profilu řešeného Oravamana, který je ale na polovičních tratích. V takto plných objemech se jezdí něco podobného třeba v Izraeli -  můj oblíbený Israman v lednu. Dřív jsem jel v Americe na Silvermanovi, závod v Nevadě měl hodně podobné parametry. V Norsku je Norseman, kterého jsem se ještě nezúčastnil, ve Skotsku Celtman, ve Švýcarsku Swissman. Pár takových závodů na světě existuje, ale není jich moc, protože uspořádat závod v horách není vůbec jednoduché. Prožíval jste si v sobotu nějaké krušné chvilky?V podstatě bych řekl, že to bylo bez krušných chvilek. Ten běh byl samozřejmě těžký. Čím víc se to v závěru stupňovalo, tím to bylo náročnější. S tím jsem ale počítal a užíval jsem si to. Do jaké míry omezovalo váš výkon vedro?Já k tomu mám vlastní přístup s takovým zásadním předpokladem, že kdo si stěžuje, že to bylo tak a onak, tak sám sebe oslabuje. Ano, bylo vedro, ale měli jsme ho všichni. Nezbylo nic jiného než se s tím porvat. Být na trati jedenáct hodin. To se vám nestává moc často, že?To určitě ne. Myslím, že Isramana jsem měl kolem deseti a půl, i když samozřejmě to byl závod, na který jsem ladil a závodil trošku víc. Navíc to byl můj jediný lednový závod. Na Silvermanovi tuším, že jsem držel traťový rekord kolem deseti deseti, ale to byl také závod, který jsem šel úplně naplno. Tady to bylo něco jiného. Do cíle jste přiběhl jako druhý, ale prvního Rudolfa Cogana pak diskvalifikovali. Co na to říkáte?Tuhle otázku bych nechal bez komentáře. Jaké jsou letos vaše další závodní plány?Už v neděli mě čeká velký závod v Německu - Challenge Roth. Je to vlastně největší závod na plných distancích na světě. Startuje tam 6000 závodníků a kolem trati je 250 000 diváků, takže to bude zase úplně z jiného soudku než teď v sobotu. Nebude to ta krásná osamělá příroda v kopcích, ale bude to intenzivní zážitek se statisíci lidmi. Bude to o čase a rychlosti. Máte před sebou nějaký vrchol sezony?Já těch vrcholů mám za sezonu tak deset až patnáct. Jsou to většinou závody na tratích Ironmana. Samozřejmě trošku větší bude mistrovství Evropy, které mě čeká v září v Anglii, ale jinak zhruba jednou za měsíc se snažím připravit na nějaký ten jeden důležitější závod, převážně v zahraničí. Nedělní závod v Německu je jedním z nich. Uvidíme, co to se mnou udělá, protože to bude pátý železňák v pátém víkendu. Po Krkonošmanovi se ale cítím docela odpočinutý a dobře. Uvidíme, jak na tom budu s rychlostí, protože na té jsem v posledních týdnech moc nepracoval. V sobotu 25. července by se mohl uskutečnit Krkonošman na polovičních distancích. Přijedete?Loni jsem tady na něm byl s celou rodinou na prodloužený víkend, rádi bychom se vrátili, tak doufám, že se pojede. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz twitter: michalbogan foto: Jan Bartoš

Nahoru