Trutnov

Už i Martin Kejzlar může říct: Vyhrál jsem HAPO!

HAPO a Martin Kejzlar? Spojení, které trvá už dobrých dvacet let. Za havlovickým příběhem tohoto fotbalového obra ovšem až letos byla napsána zlatá tečka. Symbolicky při čtyřicátém výročí. Na havlovickém plácku se objevil poprvé po boku svého otce, který hrával za Sychrov. „Nejsem si jistý, ale myslím, že kdysi jsem býval i nejmladším střelcem turnaje. To mi mohlo být tak osm a od té doby sem docházím, protože bydlím kousek odsud, pravidelně každý rok,“ vzpomínal dnešní třicátník na své začátky. Kopal tady za několik mančaftů, v posledních letech obléká dres Švery teamu, ale na vítězství ne a ne dosáhnout. A že byl už tolikrát blízko. „Těch druhých míst bylo asi osm,“ přepočítával finálové účasti. Například v roce 2009. Švery team vedl nad Starou Gardou Náchod 1:0, ale tehdy obhájce prvenství z let 2007 a 2008 vyrovnal z poslední akce zápasu a zlatým gólem v prodloužení se takto neuvěřitelně zapsali „dědek“ Vejprava a spol. do historie. Anebo v roce 2011. Finále mezi Švery a žacléřskou Soniou gradovalo v penaltovém rozstřelu, jehož smutným hrdinou se stal právě Martin Kejzlar. „Každý si ze mě dělá legraci, že to břevno zvoní dodnes,“ vracel se k momentu, kdy ve čtvrté sérii napálil míč do horní tyčky a Mědílkova družina tím odstartovala šňůru tří vítězných ročníků v řadě. Je neděle, 2. července 2017, krátce před půl šestou a přichází ten okamžik… Martin Kejzlar jako první ze Švery teamu pozvedává nad hlavu kultovní pohár. „Nádherný pocit. Nikdy jsem ho v ruce nedržel, tak jsem ani nečekal, že bude tak těžký,“ smál se a dodal, že některé houžvičky z týmů by s tím měly problém. Letošní cesta Hapem začala pro Švery team kvalifikací v sobotu odpoledne. Úvodní duel s tradičním účastníkem Jokr Club Praha přinesl pohodové vítězství 4:0. „Další dva zápasy byly takové pochoďáky,“ přiblížil Martin souboje s Hodslavicemi (14:0) a Trhovištěm (6:0). Zásluhou dobrého skóre stačila pak „Švertšalovcům“ k postupu v posledním utkání i remíza, a tak s královéhradeckou Legií plichtili 1:1. „Trošku mi přišlo, že jsme byli takoví svázaní,“ komentoval divizní fotbalista výkony týmu v kvalifikaci. A v podobném rozpoložení se Kejzlar a spol. nacházeli i v neděli. „Zaplaťpánbůh, že jsme ve skupině měli domácí Havlovice. I když to jsou kvalitní kluci, jsou ještě mladí a dospělácký fotbal ještě nemají tak zažitý,“ poznamenal. Švery team vstoupil do základní skupiny výhrou 3:0. Pak ale v duelu s obhájci z Red Castle Červený Kostelec nevyužil spoustu šancí, remizoval 1:1 a postup neměl zdaleka jistý. Domácí mlaďáci však Red Castle porazili 3:2 a tím Švery team posunuli do semifinále. V závěrečném duelu s Cuba Libre šlo jen o to, kdo postoupí z prvního a kdo z druhého místa. Švery team prohrál 0:1. „Na jednu stranu jsme chtěli vyhrát a jít z prvního místa proti Dobrušce. Když jsme se ale pak šli s Honzíkem (Šťastným) podívat, jak stavím baráček, bavili jsme se o tom, že bude lepší, když proti Podluží, nejfotbalovějšímu mančaftu na turnaji, budeme hrát na 2 x 10 minut, a ve finále na 2 x 20 pro nás bude lepší držet krok s Cuba Libre,“ prozradil Martin. V semifinále s Podluží jeho tým otočil výsledek z 0:1 na 2:1, když vítězný gól vstřelil pár vteřin před koncem. Za padesát minut finálového boje proti Cuba Libre se neprosadil žádný střelec. „Oba mančafty se známe, celý den jsme se na sebe dívali a jednou proti sobě hráli, takže každý ví, co od toho druhého má čekat,“ naznačil Martin, který hru dirigoval zezadu. A dvě minuty před koncem se „blýskl“ i skosením Ptáčka. „Strašně se mu omlouvám, nechtěl jsem ho trefit, ale nakonec nám to pomohlo. Kdybych ho nefauloval, skončilo by to gólem a vyhráli by oni,“ konstatoval Martin. O vítězi musely rozhodnout pokutové kopy a „věčně druhému“ fotbalistovi se vybavily vzpomínky na penaltový rozstřel z roku 2011. „Letos jsem se k penaltám ani moc nehrnul,“ vyprávěl, jak to nechal na spoluhráčích. A věřil, že tentokrát Švery team bude mít i pověstné štěstíčko. „Penalty tady nejsou ani tak o kvalitě gólmana, ale spíš o nervech střelce,“ dodal k dramatické koncovce zápasu. Jeho slova se potvrdila. Neuspěl až dvanáctý střelec v pořadí. Ten, kterému faulem sebral šanci v závěru utkání. „Jo, byly tam i slzy,“ přiznal se Martin Kejzlar k momentu, kdy ležel na zemi a cítil, jak se na něm tvoří kupa lidí. „První byl Láďa Švertšal starší a to je kus chlapa,“ smál se. Šéf Švery teamu slavil třetí triumf (1999, 2005, 2017) pod názvem tohoto mužstva a v roce 1998 ještě pod názvem Mavl Team Trutnov. Martin Kejzlar si to v neděli mohl říct poprvé: Vyhrál jsem HAPO! Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Jan Bartoš

Nahoru