Trutnov

Uvědomila jsem si pomíjivost života, říká studentka zdrávky

Z čeho budeš skládat zkoušku z dospělosti? V mém případě bude ze společné státní části - český jazyk plus z nabídky jazyku a matematiky. Já jsem dala přednost angličtině. Dále mě čeká maturita z ošetřovatelství, psychologie a odborná zkouška praxe v nemocnici. Jak vypadá taková odborná zkouška z praxe v nemocnici? Nejdříve si vylosujeme, na kterém oddělení budeme zkoušku mít. Buď interní, nebo chirurgie. Pak už bude zkouška probíhat úplně stejně jako běžná praxe od předání hlášení po odevzdání s tím rozdílem, že nám to učitelé ohodnotí známkou a nebudou nás opravovat, když bychom něco udělali špatně. Ráno dostaneme hlášení o třech pacientech, kteří nám budou přiděleni a od té chvíle se o ně musíme postarat. Hygiena, převléknout lůžka, léky, snídaně, asistence při vizitě a pak opět hlídat změny, co naordinoval lékař. Během dne mají někteří pacienty plánované výkony, na které je musíme připravit. Podání infuze nebo naopak udělat odběry s vyplněním žádanky a tak dále. Všechno rozhodnutí jsou pouze na nás. A musíme být velmi pečliví, abychom neudělali chybu a neohrozili pacienta a ani sebe. Kdyby k tomu mělo dojít, učitel nás včas upozorní, ale i malá nepozornost může znamenat ukončení zkoušky. Z jakého předmětu máš největší vítr? Asi to bude angličtina. Není to moje silná stránka a trochu mě znepokojily změny pro letošní maturanty. Jaká jsi studentka? Když chci, tak to jde. Proč sis po základce vybrala, že půjdeš na zdrávku? (odpovídá mamka Báry) No, to by mě taky zajímalo. (pokračuje táta) Bára, vždycky měla takové zvláštní zdravotní potíže, že by asi jinak měla absťák na nemocniční zařízení. (Bára) Podle mého názoru byla důvodem především biologie, která mě na základce opravdu bavila. Také mě lákají zajímavé situace a případy, které se týkají zdravotnictví. Už ses v reálném životě setkala s nějakou situací, kdy jsi uplatnila svoje zdravotnické schopnosti? Zatím ne. Vybrala sis obor zdravotnický asistent z nějakého důvodu? Ano, chtěla jsem praxi. Jako asistenti po vystudování už máme možnost pracovat v nemocnici, ovšem mně šlo hlavně o to, abych to znala nejen teoreticky, ale uměla třeba odebrat krev, píchnout injekci a být v kontaktu s pacienty. Je to určitě zajímavější, než se čtyři roky jen učit a nemít žádnou zkušenost. Měla jsi trému, když jsi poprvé vpichovala jehlu do člověka? Měla, ale snažila jsem si zachovat „profesionalitu“, aby to pacient nepoznal a nebyl nervózní, že je to moje první injekce. S čím vším se setkáváte na praxi? Prošli jsme různá oddělení, kde jsme se učili jejich dennímu režimu a systému. Všeobecně naše praxe zahrnuje ranní hygieny, stlaní postelí, podávání a aplikace léků, odběry biologického materiálu, nácvik sebeobsluhy, sledování stavu pacienta a zaznamenávaní do dokumentace, celkovou péči o pacienty od předání hlášení až po odevzdání hlášení. Na co nesmím zapomenout, je psychická podpora a spolupráce. Třeba na dětském oddělení se snažíme s dětmi hrát a povídat.  Byl nám umožněn i přístup na operační sály. Musím ocenit, že nám učitelé umožňují být téměř u všeho. Jak to máš s pohledem na krev? Ta mi vůbec nevadí. V prvním ročníku se nás na to samé ptali učitelé, spousta spolužáků odpovědělo, že strach má, ale člověk si hodně rychle zvykne. Co tě nejvíc překvapuje v nemocnici? Realita. Je něco ve zdravotnictví, co bys nemohla dělat? Není nic, čemu bych se vyhýbala, ale práce všeobecné sestry na oddělení mě neláká. Ráda bych pokračovala studiem na vysoké škole se zaměřením na zdravotnické studie, obor teprve zvažuji. Vážně ještě nevíš kam po maturitě? Určitě bych chtěla studovat a vzdělávat se dál, dnes je tolik možností. Láká mě toho hodně. Nevím. Záchranář ve vrtulníku, fyzioterapie, zubní asistentka… Jsou to tři odlišná odvětví a nejsou jediná. Co zásadního ti zatím výuka na zdravotnické škole dala do života? Samozřejmě znalost teorie a praxe. Ale vím a jsem za to ráda, co by mi určitě jiná škola nikdy nedala, je pohled na život, přístup k lidem a uvědomila jsem si pomíjivost života. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Marie Kopřivová

Nahoru