Trutnov

Trutnovské zastavení

Sedím a piji kávu vlastní značky, jak tu hrdě říkají číšníci a servírky. Je opravdu jiná, plnější chuti, bez ocásku kyselosti. Kyselost by naznačovala chemicky zpracovanou nekvalitní kávu. Pomyslím si, že dnes je lidem jedno, co pijí. Hlavně, že je to levné a značkové. Vzápětí mě však u vedlejšího stolu vyvede z omylu dvojice starších manželů, jež hovoří s číšníkem„Tak dobrou kávu jsme už dlouho nepili...“ číšník se usměje a řekne: „Děkujeme, to jsme rádi, že Vám chutná. A co dortíček?“ „No výborný, takový jsme komerční sdělení jedli naposledy před třiceti lety...“ Po této drobné epizodě se přistihnu, jak se usmívám a je mi tak nějak hezky u srdce. Nespěchám, rozhlížím se kolem sebe, Lidé přichází, posedí si a uvolňují místo dalším. A vše se odehrává beze spěchu. Snad je to zvláštní atmosférou hotelu, jenž připomíná něco z dřívějších dob, kdy člověk snad více žil, nebo alespoň méně spěchal. Kavárnou linou se bluesové tóny a v člověku to mimoděk navozuje pocit, že všechno bude v pořádku. Kdo si párkrát zajde do restaurace či kavárny na výborný oběd, večeři nebo kávu, rád se vrací. Je tam cítit genius loci – duch místa. Vzácnost to v dnešní době v podobných zařízeních. Dříve lidé vyhledávali taková místa, neboť se tam většinou sešli s jinými pozitivními lidmi. Odcházeli nabiti silou do života a zklidněnou myslí. Na těchto místech se lépe rozhodovalo o životě, i o důležitých pracovních věcech. Postupně se zájem lidí vytratil. Zapomněli … Ne však nadlouho. Opět se objevují ti, kteří hledají a cení si podobných míst. Můj zrak pátrá po kavárně a zastavuje se na čtyřech mladících, co spolu živě diskutují. I to je vzácnost, v éře chytrých telefonů, kde se lidé, a hlavně mladí, přestávají bavit a zírají zhypnotizovaně na své displeje. Po chvíli tři z chlapců odešli a jeden zůstal sedět. Jen tak. Díval se zamyšleně na perokresby postav z dvacátých let minulého století… Že by zafungoval duch místa i na tohoto mladíka? Kávu jsem s posledním douškem vychutnal. Vlažná chutnala stejně skvěle jako horká na začátku. Jó, poctivé kafe, to se pozná. Vstávám, oblékám se. Číšník přispěchá, neboť nemá právě moc práce, a otevírá mi dveře. „Těšilo nás, hezký den a přijďte zas...,“ slyším z jeho úst a usměji se. Určitě přijdu, pomyslím si a vážně uvažuji, jestli mi duch tohoto místa právě neotevřel při odchodu dveře... GL Hotel Krakonošovo náměstí 118, 541 01 Trutnov www.glhotel.cz

Nahoru