Trutnov

Svými cyklistickými „úlety“ chci inspirovat ostatní, říká tělocvikář a nadšenec Honzera

Kdy a proč jste se rozhodl, že na kole zdoláte šestnáct českých tisícovek? Co vás inspirovalo? Když jezdím na kole, tak se nepovažuji za žádného závodníka. Mám rád spíše poznávání, proto jsem si postupem času na sebe začal vymýšlet něco, co nikoho předtím nenapadlo. Už v dávnější minulosti jsme s kamarády například objeli tehdejší Československo na starých kolech, což bylo dva a půl tisíce kilometrů za dvacet dní.  Byla to prvotní akce, která mě nastartovala k přemýšlení o něčem dalším, což byly ty tisícovky. Připravoval jste se na to nějak? Ne, nějakou speciální přípravu jsem neabsolvoval. Byl to momentální nápad. Hlavní inspirací asi bylo to, že pár let předtím vzniklo turistické hnutí Tisícovky. Jeho členové chodili a zdolávali tisícimetrové vrcholy, což je perfektní, ale já jsem je chtěl vyjet na kole. V republice je šestnáct hor, které mají více než tisíc metrů. Řekl jsem si, že se pokusím na každý ten vršek vyšlápnout. To chce fyzickou kondici, což se u tělocvikáře předpokládá. Byl jste přesvědčen, že je zdoláte? Pochopitelně jsem předem nevěděl, zda se dají vyšlapat všechny. Dva z nich by se asi daly zdolat na bikrosovém kole, ale na bicyklu, který má plně naložený nosič, by to asi nešlo. Převážel jste kolo pod vrchol autem, nebo jste na místo jel přímo z Havlovic, kde bydlíte? Vždycky jsem vyjel na kole už z domova v Havlovicích. Určitě jste to neabsolvoval najednou, ale asi jste si to rozdělil do etap. Je to tak? Jel jsem na tři etapy běh tří prázdnin v letech 2004, 2006 a 2007. První jsem jel moravské vrcholky, druhý rok to byl Ještěd, Jizerské hory a Krkonoše, do třetice to byly Novohradské hory, Krušné hory, Český les. Kterou tisícovku jste zdolal jako první? První se postavila do cesty Velká Deštná v Orlických horách, pak to byla Hanušovická vrchovina s nejvyšším vrcholkem Jeřábem. Potom to byly Rychlebské hory, Jeseník s Pradědem a následovaly Beskydy s Lysou horou a další. Kde jste se cítil nejpříjemněji a který z vrcholů byl na zdolání nejtěžší a proč? Nejpříjemněji jsem se cítil pokaždé, když jsem vyjel až nahoru. Kdo dělá cyklistiku, ví, že se vyplatí na ty kopečky vyškrábat. Pohled po okolí je pak krásný a odměnou je sjezd dolů. Nějak bych to ale nespecifikoval, každý vršek měl něco do sebe. Když člověk vyšlápne na Sněžku a netlačí kolo, je to hezké. Přiznávám se, že jsou dvě tisícovky, které nemám vyjeté úplně bez šlápnutí na zem, a to je Králický Sněžník a Plechý na Šumavě. Byla tam spousta kamenů a ještě s tím naloženým kolem se nedalo posledních sto padesát metrů ujet. Musel jste někde kolo tlačit? To určitě ne. Výzvy jsou od toho, aby se zdolávaly. Potkal vás defekt? Nevzpomínám si na nic závažného, snad je píchlá duše. Kolo drželo. Na jakém kole jste jel? Jel jsem na klasickém horském kole Merida 26. Šlapal jste sám, nebo vás někdo doprovázel? Jel jsem sám. Nejsem sice samotář, ale jsem rád, když jedu sám, protože se celý rok pohybuji mezi lidmi. Cyklistiku považuji za relax, kdy si na pár dní vyčistím hlavu.  Kde jste spal? Kde se dalo. Většinou jsem ani nevozil stan, vystačil jsem si se spacákem a karimatkou. Spal jsem pod širákem. Spával jsem i pod zastřešenými tribunami na stadionech nebo pod nějakými přístřešky. Nejlepší je to však v lese pod stromem. Kolik vám tisícovky zabraly času? Celkem se najel za 16 dní během 111 hodin jízdy 2250 kilometrů a zdolal celkové převýšení 10 500 metrů. Vyjet ten kopec ale není zase takový problém. Když ale máte předtím v nohách 150 kilometrů, tak už to trochu fuška je. Vedl jste si nějaký deník a pořizoval fotodokumentaci? Nějaký notýsek s poznámkami bych snad ještě někde našel. Zapisoval jsem do něj faktické údaje, třeba kolik jsem ujel kilometrů a podobně. Mám i nějaké fotografie z cest. Co jste si z tohoto neobvyklého výletu odnesl? Co vám dal? Byl to trošku hec. Říkal jsem si, že člověk občas rád něco dokáže. Navíc mě nabíjí, když vnímám krajinu okolo sebe. Možná, že jsem jediný, kdo na ty vrcholky vyšlapal na kole. Byl bych rád, kdyby ty moje „úlety“ inspirovaly ostatní. Jak na něj reagovala rodina, případně kolegové ve škole a studenti? Máte nějakou zpětnou vazbu? Myslím si, že tím už nikoho moc překvapit nemůžu. Oni většinou čekají, s čím novým zase přijdu. Předpokládám, že těch akcí, kromě tisícovek, bylo více. To teda jo. Jedna z prvních byla v roce 1984 cesta na kole do Německa k moři na Rujánu a přes Berlín zpět. Trvala jedenáct dní a najel jsem 1600 kilometrů. Rok na to jsem za devět dní absolvoval 1400 kilometrovou trasu do Maďarska k Balatonu, do Budapešti a zpět. Patrně nejbrutálnější byla akce nazvaná Kolo rovno Královec Znojmo aneb Po 16. poledníku na jih. Cestou necestou jsem za dva dny napříč republikou ujel 285 kilometrů. V 2003 to bylo tak zvané Eurokolo. Za šest dnů se mi podařilo projet trasu Havlovice, Benátky, Praha, Žilina, Janov, Petrohrad, Krakov, Jerusalem, Mnichov, Katovice, Paříž, Londýn, Trnava, Vídeň, Havlovice. Že se to nedá? Ale ano. Všechno to jsou názvy obcí a osad v Čechách a na Moravě. Okruh měřil 1000 kilometrů a objet ho představovalo 44 hodin jízdy.  Dále to byla v roce 2012 Česká abeceda, což byl okruh po vesnicích České republiky v abecedním pořadí od A po Ž. Nebo také výlety od pramene řeky Moravy po rakousko - slovenskou hranici nebo od pramene Vltavy po soutok s Labem. Je kolo vaše vášeň už od dětství? Měl jsem ho jako dopravní prostředek, protože jsem jezdil na kole do školy z Havlovic do Úpice. Prostě to kolo mě provází celým životem. Pamatujete si na svůj první bicykl? Bylo to asi takové to malé dětské kolo, ale na to si už nevzpomínám. Vím ale, když jsem pak později zatoužil po Favoritu a Esce, tak můj taťka musel na něj vystát frontu. Takže první byla Esca, na které jsem pak objel celé Československo. Ještě ji mám schovanou doma na půdě. Kolo vytahujete jen přes cyklistickou sezónu nebo i v zimě? Pokud byly takové zimy jako dvě předchozí, tak jsem jezdil. Když ale je taková zima, jako byla letos se spoustou sněhu, dávám přednost běžkám. Slyšel jsem, že každý den jezdíte do práce z Havlovic do Trutnova. Snažím se. Přiznávám ale, že už jezdím méně. Ne proto, že by mně to dělalo nějaké problémy, ale vadí mi hustý provoz na silnicích. Když je ale ráno hezky, tak mi to nedá a jedu.  Kolo je svým způsobem droga. Dokážete si představit, že byste třeba několik dní neseděl v jeho sedle? Řekl bych, že nejsem vyloženě cykloworkoholik. Někdy na kole jezdit nemusím. Určitě by mně ale chybělo, kdybych nejel delší dobu. Také se ale rád projdu nebo se proběhnu. Mám rád pohyb. Nemáte v rukávu nějaký další „bláznivý“ výlet? Abych se přiznal, teď spíš hledám inspiraci. Nevylučuji, že ještě něco přijde. Stále se říká, že dnešní mládež je lenivá, vysedává stále u počítačů a schází jí kondice. Jak to vidíte vy, učitel tělocviku? Každá generace říká, že je to čím dál horší. Pochopitelně doba se změnila, život je pohodlnější, lidé se méně hýbou. Když se ale dívám na své studenty na gymnáziu, tam musí říci, že ten problém není zase tak velký. Někteří jsou na tom fyzicky velmi dobře a pak jsou jiní, kteří mají na sport alergii. Tak to myslím bylo ale vždycky. ZDENĚK HONZERA narozen 23. července 1961 v Trutnově vystudoval Univerzitu Palackého v Olomouci, obory tělesná výchova a společenské vědy je učitelem na Gymnáziu v Trutnově na kole vyjel všechny tisícové vrcholy v zemi absolvoval další cyklistické „úlety“ je třicet let ženatý má syna a dceru žije v Havlovicích   Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: archiv Zdeňka Honzery

Nahoru