Trutnov

Svědci vraždy Němců v Rudníku i jejich kati jsou už dnes patrně na Pravdě Boží

Události v Sudetech těsně po druhé světové válce samozřejmě ovlivnila válka a také zvěrstva, kterých se v Evropě dopouštěli Němci. Pak se ale karta obrátila a začal divoký odsun německého obyvatelstva, který provázely rozmanité nechutnosti, násilí i případy poprav. Msta, touha po odvetě, zbabělost, osobní mindráky, pocit, že vítězové mohou všechno, možná i kolaborace s Němci za války a následné výčitky svědomí. To všechno mohlo stát u neomluvitelného činu v Rudníku. Historické prameny se samozřejmě liší.  Ti, kteří byli tehdy kompetení se k události, jež se stala těsně po válce, vyjádřit, si dávali načas. Teprve v roce 1947 se objevil záznam o tragédii ve zprávě četnické stanice v Rudníku. Zastřelení Němci prý přechovávali zbraně, což bylo zakázáno. Němci zase tvrdí, že jde o obyčejnou vraždu. Každopádně, pětice Němců byla popravena bez řádného soudu. Po téměř sedmdesáti letech je však velmi problematické zjistit, jak to vlastně bylo, ale je dobře, že tento zločin není promlčen a policie se bude snažit na základě antropologického zkoumání najít nejen vrahy, ale i případné svědky. Domnívám se však, že je to tak trochu s křížkem po funuse. Od tragické události totiž uplynulo už téměř 70 let. Po tolika letech od konce války se budou svědci i vrahové složitě hledat, mnozí už patrně nebudou mezi živými. Je velká škoda, že se o vraždě celou dobu vědělo, dokonce bylo jasné, kde k ní došlo, ale oběti dále zůstávaly nedůstojně zakopané pod lesem a bylo takříkajíc ticho po pěšině. Teprve až záměr vybudovat v tomto místě sportoviště a cyklostezku, případ znovu otevřel. Domnívám se, že je už pozdě, vrazi zřejmě nežijí a svědků je hrstka. Kdyby byly ostatky Němců vyzdviženy před pětadvaceti lety, byla by šance najít svědky tehdejší události a možná také dopadnout vrahy mnohem větší. Zdá se tedy, že i když byl spáchán zločin, nebude následovat spravedlivý trest. Hynek Šnajdarhynek@trutnovinky.czFoto: Jan Bartoš

Nahoru