Trutnov

Štěstí je tak málo, tak si ho necháváme pro sebe, tvrdí trutnovský kominík

Čím jste chtěl být, když jste byl malý kluk? Samozřejmě, jako mnozí jiní kluci jsem chtěl být popelářem. Když jsem to ale začal brát vážně, chtěl jsem se stát opravářem televizorů a tím jsem se později také stal. Splnil se mi tak dětský sen. Pamatujete si, jak to na vás zapůsobilo, když jste poprvé na ulici potkal kominíka? To jsem byl ještě kluk a po ulicích v těch svých charakteristických oblecích s bílou čepicí na hlavě chodili skuteční páni kominíci. Nepamatuji si na kominíky, kteří chodili k nám domů, ale vždy tam někde nechali černý křížek, že u nás byli. Potkat kominíka na ulici, to byl pro kluka zážitek. Máte tuto profesi v rodině? Já i oba moji synové jsou kominíci. Jeden je dokonce magistr práv a je v Praze. Mezi právníky má přezdívku kominík a mezi kominíky mu říkají doktor. Jak jste se k tomuto povolání dostal? K této profesi jsem se dostal přes tovární komíny. Když jsem byl ještě dospívající chlapec, tak v Trutnově ještě existovali opraváři komínů, to byli největší trutnovští frajeři. Pak jsem k jedné takové skupině nastoupil, pracoval jsem až do devadesátých let na továrních komínech. Potom jich začalo ubývat a přesedlal jsem na klasickou kominíčinu. Komíny se zabývám už dvaačtyřicet roků. Je to náročná práce? Když si víte rady, tak to tak náročné není. Dnes je největší problém s lidmi. Před rokem 1989 bylo sdružení kominíků, které bylo povinno vymetat lidem komíny. Kominík přišel a vždycky byl někdo doma. Dnes mají lidé málo času, všechno se musí dopředu domlouvat a přizpůsobovat se zákazníkům. Jezdíme také na hory, kde o víkendech žijí chalupáři, takže se práci někdy věnujeme i o sobotách a nedělích. Nebál jste se výšek? Měl jste tam nahoře někdy problémy? Protože jsem byl vycvičený z továrních komínů, které jsou vysoké desítky metrů, nebál jsem se, ale vždy jsem byl opatrný. Samozřejmě pohyb po střeše je něco jiného než pohyb na továrním komínu. Musí se dávat pozor na uklouznutí a dívat se, kam šlapu, abych se někam nepropadl a podobně. Nikdy jsem neměl žádné vážnější problémy. Chtěl jste někdy s kominíčinou seknout? Myslím, že ne. Mám tu profesi rád. Jak se za ta léta, co ji vykonáváte, změnila? Pochopitelně se změnila hodně. Začaly se používat nové přetlakové spotřebiče s ventilátory. Komíny na to musí být stavěné. Rozšířily se také plynové spotřebiče. Navíc, dříve jsme nemuseli chodit do bytů, protože jsme komín vymetali otvorem ve sklepě. Nyní se komínu říká spalinová cesta a ta začíná u hrdla spotřebiče, tedy v bytě. Proto dnes musí každý zákazník uzavřít dohodu s kominíkem a při čištění komínu musí být doma.  Kolikrát ročně by se měl komín čistit? Nejnovější vyhláška z loňského roku u pevných paliv nařizuje třikrát za rok výmet komína. Jednou za rok musí provést kontrolu kominík nebo osoba odborně způsobilá. Kdy je k tomu nejlepší doba? Před topnou sezónou. V Trutnově to bývá často už v říjnu. Lidem říkáme, aby si nás ještě krátce po vánočních svátcích zavolali znovu. Potom je vhodný čas v dubnu. Mluvím o topení pevnými palivy. Na kolik vyčištění komína přijde? V Trutnově se to pohybuje od pěti set padesáti do šesti set korun. Když jedeme dál, třeba do Vrchlabí nebo Úpice, je to 750 korun. Jaké náčiní se k tomu používá? Používá se tak zvaný kominický strojek, což je čtyř nebo šestilístek z pružin a se závažím na šňůře. Tím se vymetá. Nyní se začaly komíny vložkovat nerezovým materiálem o určitém průměru podle výkonu kotle a výšce komínu. Tam se musí čistit izolovaným strojkem a závaží je pogumované, aby se vložka nepoškodila. Dříve se také používalo štosovací zařízení s růžicí na konci, které se říkalo sluníčko. Nosíte tradiční kominický stejnokroj? Trochu jsem narostl a na mě stejnokroj už v klasických velikostech nemají. Takže ho nenosím a nechodil jsem v něm nikdy. Používám kombinézu. K vaší profesi patří revize komínů? Jak často se provádí? Revize se provádí pouze při uvádění nového spotřebiče či komína do provozu při kolaudacích nebo dlouhodobých odstávkách či výměnách kotlů. Jde o výchozí revize, která platí po celou dobu životnosti kotle a komínu.  Každý rok se ale provádí kontrola. Hrozí majiteli komína postih, když kontroly dělat nebude? Pokud se nic nestane, nehrozí mu nic. Pokud ale dojde k nějaké nehodě, jde to na jeho triko. Když provedu kontrolu, majitel ode mě dostane protokol o kontrole, za kterou nesu odpovědnost. Je to záruka toho, že byla kontrola řádně provedena. Setkal jste se ve své praxi s tím, že by kvůli špatnému komínu došlo k požáru? Žádný komín, který jsem vymetal nebo kontroloval, nikdy nezahořel. U mých zákazníků k žádnému požáru nedošlo. Převážná většina komínů nezahoří, ale dojít k tomu může. Je to způsobené špatnou údržbou, protože to majitel zanedbá nebo si pozve někoho, kdo k takové činnosti není odborně způsobilý. V minulosti se na scéně objevili podvodní kominíci. Zaznamenal jste to? To jsou tak zvaní nájezdoví kominíci, kteří zvoní u baráků a ptají se majitelů, zda nechtějí vymést komín. Jsou to lidé, kteří nemají žádnou kvalifikaci. Chodí v uniformách, mají bílou čepičku a působí důvěryhodným dojmem. Lidi na to většinou kývnou. Když se potom ale něco stane, tak to pojišťovna neuzná, ten „kominík“ nemá totiž odbornou způsobilost. Jak se pozná pravý kominík? Je členem Společenstva kominíků České republiky a prokazuje se průkazkou. My komunikujeme se zákazníkem přes internet a zakázku si domlouváme tam. Falešný kominík zvoní u branky domu. Máte přehled o tom, kolik je v Trutnově kominíků? V Trutnově bude odhadem tak sedm kominíků. V kterém období jste nejvytíženější? Jsme vytíženi po celý rok až do vánočních svátků. Někteří lidé to nechávají na poslední chvíli, tak je pak té práce hodně, hlavně na konci roku a na začátku toho následujícího. Jak dlouho zákazník čeká, když si vás objedná? V současné době týden, před vánočními svátky to bylo dva týdny. Je mezi mladými o tento obor zájem? Kde se vyučuje? Určitě se tento obor vyučuje. Zájem o tuto profesi je sice malý, ale trochu se zvýšil. Existují však školicí střediska, kde se lze rekvalifikovat. Jak si vysvětlujete, že v ulicích měst kominíka v tradičním odění takřka nepotkáte? Dříve byla tak zvaná rajonizace. Proto bylo možné ve městě potkat kominíka v tradičním obleku. Ta rajonizace po roce 1989 padla, takže potkat dnes klasického kominíka je už skoro nemožné. Říká se, že kominík přináší štěstí, a když ho člověk potká, chytne se za knoflík. Jak si vysvětlujete tuto pověru? Vím o tom, že se tato pověra traduje. Lidé si myslí, že když si na nás sáhnou, tak budou mít štěstí. Dnes už to tak ale není, protože kominíci už dnes na sobě nemají saze. My lidem říkáme, že štěstí je tak málo, tak si ho necháváme pro sebe. PETR HARTMAN narozen 6. června 1948 v Trutnově vyučil se opravářem televizorů a kominíkem pracoval na továrních komínech má kominickou firmu profesi se věnuje dvaačtyřicet let má dva syny, také kominíky žije v Trutnově Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek

Nahoru