Trutnov

Sportoviště v Trutnově: Drsné podmínky vystřídal luxus

Na horách roztál sníh a lyžaři najednou neměli co dělat. Takže si na letní období našli jinou zába­vu - přesunuli se do vody a začali jezdit v lodích. V Trutnově se psal rok 1964 a nějak tímto způso­bem se tady zrodil oddíl spojený s pádlovánímv peřejích vody. O rok později vznikl závodní kroužek při ZPA a došlo k uspořádání prvního roč­níku Trutnovských slalomů na Úpě u železničního depa. Letos se konal závod s pořadovým číslem 54! Fotky z historie vodáckého sportu (nejen) v Trutnově - ZDE. Jedním z první generace závodníků byl Jiří Hák, který si pamatuje, jak původní uskladnění lodí ještě existovalo v učňovském středisku v Mladých Bukách. „Pak jsme dostali starou hasičárnu v Po­říčí, kde jsme v podstatě neměli nic,“ upozorňuje v 66 letech stále aktivní závodník na nelehké pod­mínky, jež doprovázely trutnovské vodáky desít­ky let. „Já jsem se na loděnici dostal kolem roku osmdesát, a tak, jak to tam vypadalo, to vypadalo končilo. A těch případů tady bylo velké množství,“ potvrzuje hospodář oddílu, bývalý předseda a pě­tinásobný mistr světa ve sjezdu hlídek Aleš Marek. „Na druhou stranu jsme si říkali, že díky tomu, jak ty podmínky byly drsné, tak vydrželi ti nejlepší, a proto výkonnost byla taková, jaká byla,“ tvrdí další člen oddílu Jiří Bolehovský. „Vždyť jsme byli jediný oddíl v Trutnově, který měl suchý záchod, a přesto tu vyrostli mistři světa,“ usměje se Jiří Hák. „Uvidíme, jak se bude dařit dál. Každopádně teď je to velká paráda a jen ať to kvete dál,“ roz­plývá se Bolehovský nad novou loděnicí. „Když se k nám donesla zpráva, že se začne stavět, byla to ohromná pecka,“ konstatuje Aleš Marek. Někteří vodáci tomu nemohli uvěřit, že se dočkají. Vedení města ve spolupráci s oddílem totiž dlouhodobě hledalo cesty pro výstavbu či alespoň modernizaci loděnice. Proti původním představám se však na novostavbu nedařilo sehnat dotaci. Takže radní nakonec rozhodli, že loděnici postaví z městských peněz. Za 3,9 milionu korun. Budovat se začalo na podzim roku 2015 a velká sláva s otevřením lodě­nice se udála 14. června 2016. V moderní dřevostavbě najdeme klubovnu s kan­celáří, kuchyňku, šatnu se sociálním zařízením a sprchami, nad tím je v patře velká půda a vedle zděná část pro sklad lodí. „To zázemí je perfektní. Na půdě máme nově 42 drátěných skříněk na pře­vlékání,“ upozorňuje předseda Pavel Míl. Skříňky z pletiva jsou skvělá věc, protože v nich vodácká výstroj může schnout. „Myslelo se na to už v projektu, je tam udělaná přirozená ventilace,“ vysvětluje, že u podlahy jsou nasávací otvory a u stropu takové vrtulky. V garáži se vodákům pro změnu podařilo vymyslet úsporné regály na stání slalomových lodí, čímž se uvolnilo místo ve staré loděnici, která stále do jisté míry plní svou funk­ci. „I když to z venku nevypadá, podařilo se nám v minulosti budovu stabilizovat. Teď se snažíme sehnat nějaké nové finanční prostředky, abychom ji mohli trošku zrenovovat,“ plánuje Pavel Míl a dodává, že někdejší hasičskou zbrojnici nechtě­jí zbourat, ač se o tom mluvilo. „Máme k ní vztah a bereme ji jako symbol trutnovské kanoistiky.“ Nicméně s přibývajícími úspěchy v poslední éře se stará loděnice stávala limitem v dalším rozvoji. Nová loděnice otevírá cestu k rozšíření základny, kterou v současné době tvoří 85 členů, z toho ak­tivně závodí tři desítky. Oddíl zároveň spolupra­cuje se školním Yetti clubem z 3. ZŠ Komenského. „Když budu mluvit o tom, že sport má být radost a volnočasová aktivita hlavně pro mládež, tak my­slím, že v našem oddíle se blýská na lepší časy,“ tvrdí Aleš Marek. Trénovat k loděnici však jezdí i lidé z jiných oddí­lů, Úpa tady totiž nabízí jednu z mála přírodních kvalitních vod, která když na jaře teče, připomíná lehčí kanál. A všichni nyní pějí slova chvály i na loděnici. Aby ne, když se při její stavbě Trutnováci nechali inspirovat v Norsku. Charakteristickými prvky jsou především kulatá okénka, která známe ze starých plováren. „Ten styl se opravdu povedl, za to patří dík Petrovi Benešovi, který to měl za naši stranu na starost a dohlížel na to,“ říká Pavel Míl. Současné zázemí prostě nabízí pro vodáky veškerý komfort. „Jsem rád, že už nebudeme za­žívat ty dřevní doby, kdy člověk pádloval na jaře, sněžilo, foukal vítr a my jsme se převlékali ve stu­dených prostorách. Nestačilo, že člověk to utrpení zažil na vodě, ale pak ještě jednou. Představa, že se teď svléknu a osprchuju v teplé vodě, je luxusní,“ povídá bývalý předseda oddílu Martin Zieris. SLOUPEK KAJAKÁŘEMatyáš Zieris, reprezentant, který z mládežnických akcí vozil evropské i světové medaile„Byly to super časy, které jsme strávili na sta­ré loděnici, i když tam nebyl záchod, sprcha, topení… Ale i tak nás to jistým způsobem spojovalo. Z poříčských „peřejí“ se dokáží rodit závodníci světové úrovně. Především však náš oddíl vždycky prosperoval díky úžasným lidem, kteří se tam kolem kanoisti­ky točí a zejména jejich zásluhou se teď noví příchozí mohou těšit na zázemí hodné vývoje skvělých závodníků, ale i vodáků a přede­vším dalším lidem, kterým voda změní život, jako nám všem.“ Michal Bogáň                 michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek, Jan Bartoš, archiv oddílu Loko Trutnov

Nahoru