Trutnov

Skvělý Richard Bona na Jazzinci bavil i uspával, kolegu Žáčka rozbrečel

Dlouho před finále bylo jasné, že bude jiné než předchozí. Poprvé za poslední roky bylo hlediště obsazené do posledního místečka. Lidé dokonce (s polštářky pod zadky) seděli na zemi, někteří stáli po krajích hlediště. Čtyři koncerty byly lákavé. Jeden z nich, Richarda Bony s doprovodnou kapelou, byl však naprosto výjimečným tahákem.Tomu odpovídalo i mohutné přivítání od publika a úsměvné, ale uznalé poděkování hudebního mága při vstupu na pódium. „Díky, díky, Trutnove! Tak tohle je trutnovská sobota? Neviděl jsem nikoho v ulicích, jsem rád, že je každý z Trutnova dnes večer tady!“A pak společně s kapelou spustil. Střídal skladby energické, kdy hrál na baskytaru a zpíval, s romanticky jemnými. Při některých jen zpíval a pomáhal si elektronickým smyčkovačem (looperem). Podívejte se na video.Opakovaně zapojil do koncertu nadšené publikum. Diváci tleskali, luskali prsty, zpívali nebo jen bzučeli. Při zpívané ukolébavce bylo v sále takové ticho, že by bylo slyšet pád špendlíku. Závěrečný aplaus ve stoje chytil Bonu za srdce. „Byl to krásný koncert, skvělé publikum, výborní muzikanti. Víc nepotřebujete. Dali jsme ze sebe to nejlepší a publikum to vzalo velmi dobře, což jako muzikant od dobrého koncertu očekáváte. Když se to takto stane, jsme spokojení,“ řekl po koncertu novinářům.Pěti statečným českým a slovenským muzikantům, s kterými odehrál koncert po jediné společné odpolední zkoušce, vysekl poklonu. „Hraním s různými lidmi se naučíte spoustu věcí. Tyhle chlapy jsem potkal teprve včera, bez nějaké velké přípravy, ale hodně se na to soustředili a jsou to profesionálové a toho si moc vážím. I když jsme si museli dávat na pódiu hodně znamení, udělali velký kus skvělé práce. A šel bych do toho znovu. Pojďme to někdy zopakovat!“ prohlásil. BĚHEM KONCERTU JSEM SE ROZBREČEL, PŘIZNAL MICHAL ŽÁČEKFenomenální saxofonista a světově uznávaný muzikant Michal Žáček už koncertoval na Jazzinci s Vojtou Dykem, s kapelou -123 minut nebo s Victorem Baileym. Po sobotním koncertu s Richardem Bonou neskrýval emoce. Jaké bylo společné hraní?Úžasné! Už u zkoušky byl k nám nemilosrdný a přísný jako pan profesor, ale výborný. O to víc jsme si pak ale užili při koncertě. Hlavně dokáže krásně odlišit práci a zábavu. Jakmile skončila zkouška, tak jsme byli velcí kamarádi a bylo to super. Je to pro nás zážitek na celý život, koncert jsme si moc užili. On je nádherný. Myslím, že ho všichni musí milovat, to jinak nejde. Můžete porovnávat s dalšími hvězdami, které jste doprovázel na Jazzinci…… to se nedá srovnávat! Každý je jiný. Třeba Victor Baiey byl také velká persona, ale oni hrají každý úplně jinak, každý má jiný zvuk. Oba si ale pamatuje celý svět.Na Jazzinec jezdíte pravidelně, zdejší publikum znáte. Jaké bylo podle vás dnes?Už to, že lidé přijdou na muziku a nevyřvávají nic k pódiu je úžasné. Mám pocit, že to je čím dál vzácnější. Lidé poslouchali, užívali si to, někteří dokonce tancovali, někteří seděli v uličkách… řekl bych takové rodinné, příjemné, parádní. Jako když jsme hráli ve zkušebně. Při energických skladbách publikum doslova vřelo, při klidných doslova ztichlo. Všiml jste si toho?Richard je známý tím, jak pracuje s dynamikou. Podle mě to je nádhera. Nás také nutil k úplně největším rozdílům. Nevím, jestli jste si toho všiml, ale vepředu jsme skoro vůbec nebyli, hráli jsme jen z podia. Jeho výsostné přání bylo tak, aby bubeník hrál tak, aby slyšel lusknutí prstů. To je pro nás strašně nezvyklé. Všichni hrajeme v různých skupinách a doprovázíme různé umělce, většinou se dá každý hlasitěji než druhý. Tady jsme najednou všichni hráli potichoučku, všechno jsme slyšeli. Bylo to sice pro nás nahé, ale o to víc zábavné v tom, že se nástroje ozývaly ve správných alikvotech. Fungovalo a já se během koncertu rozbrečel a můžu říct, že to funguje. Pavel Cajthaml, Dan Vášapavel@trutnovinky.czFoto a Video: Miloš Šálek

Nahoru