Trutnov

Školáci si připomenuli neblahou dobu komunistického režimu

Salonek restaurace, který zaplnili zejména žáci a učitelé školy, ozdobily dobové propagandistické a ideologicky zabarvené plakáty z dob minulého režimu. Čestnými hosty byly Hana Truncová a Marie Ryšavá, dvě ženy, které strávily roky v komunistických kriminálech. Součástí podvečera bylo také promítnutí filmu Normalizační loutka, kdy se lidé už od dětství stávali loutkami, aniž by to tušili.   „Letošní školní rok se pro žáky deváté třídy nesl z dějepisného hlediska k získávání informací z doby druhé poloviny dvacátého století, která je pro ně nepochopitelná. Proto byla uspořádána beseda se dvěma pamětnicemi nelehké doby totality,“ řekla ředitelka školy Stanislava Tejchmanová. Právě letos devadesátiletá Hana Truncová i Marie Ryšavá byly při besedě oceněny medailí za předávání informací o době totality mládeži a za boj proti ztrátě paměti. „Chodím hodně po besedách ve školách a připomínám žákům, že nás bylo v době komunistického režimu odsouzeno 240 tisíc politických vězňů. Každý z nás, kdo pak šel po letech domů, musel podepsat, že nebude hovořit o životě ve vězení a vyšetřovací vazbě. Tím jsme měli zavřená ústa. A totalita trvala dvaačtyřicet let,“ vzpomíná na neblahou minulost Truncová, která v komunistických kriminálech strávila třináct roků. Organizace kampaně Proti ztrátě paměti se ve voletinské základní škole ujala učitelka Kateřina Javůrková, kterou při studiu historie zajímalo právě tíživé období především padesátých let minulého století. Proto přijala nabídku zapojit se do projektu Příběhy bezpráví. V této souvislosti uspořádala ve škole besedu s pamětníky té doby. „Bylo to velmi emotivní, protože v publiku seděl vnuk paní Ryšavé. Ta ho brala na místa, kde byla vězněna,“ uvedla Javůrková. Podle ní je třeba připomínat dobu nesvobody nejen padesátých let, ale i celé normalizace. „Je třeba to připomínat. V době totality jsem byla dítě. Pokud perzekuce nepostihly rodinu, tak si člověk neuvědomoval, co se ve společnosti děje. Zajímavé je, že děti při besedách s pamětníky, i když tu dobu nezažily, živě reagují a mají hodně otázek,“ doplnila učitelka Javůrková. Minulost je v nynější společnosti stále přítomná a mnozí s nostalgií vzpomínají na dobu komunistického režimu. Důvody jsou sociální, je nezaměstnanost, navíc nikdo nikoho už pohodlně nevodí za ruku a neřeší za něj jeho problémy. To může být pro některé lidi frustrující. „Přes současné společenské problémy je však třeba připomínat dobu nesvobody, jako varování a memento,“ myslí si Javůrková. V roce 1989 v zemi skončil režim budovaný podle zdánlivě ušlechtilé komunistické ideologie. „Její zavádění do praxe přineslo, stejně jako všude jinde ve světě, násilí, okrádání, zabíjení, nesvobodu a devastaci ve všech oblastech života. Dědictví komunistického režimu nás provází po celé čtvrtstoletí, které od té doby uplynulo, mnoho problémů současnosti má kořeny právě v období budování socialistické společnosti,“ poznamenal výstižně Karel Strachota, ředitel projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz

Nahoru