Trutnov

Rybářské zákony se moc nectí, tvrdí dva trutnovští rybáři

Proč se říká rybářům tišší blázni? Jsou? Silvestr Tomcsányi: Jak kdo. Já si jezdím k vodě uklidnit nervy. Člověk si tam sedne, tam dvě hodiny sám v klidu a v pohodě vydrží a vyčistí si hlavu. Karel Nohejl: Je to vyloženě relaxace, sám si zalézt někam do křoví a psychicky si odpočinout. Vzpomínáte si, kdy jste šel poprvé na ryby? S. T. U nás ryby chytala vždycky celá rodina. Bráchové a hlavně otec. Už od školy jsem chodil na ryby.K. N. Poprvé to bylo u babičky, když jsem byl ještě malé dítě. Za zahradou ve Dvoře Králové odkud pocházím, je potok. Tam jsem se s dětmi chodil dívat na pstruhy a raky. Pytlačili jsme a chytali pstruhy do ruky. To už dnešní děti neumí. Poprvé jsem ale začal oficiálně chytat až jako dospělý, když jsem se přestěhoval do Trutnova. Co vás na tomto koníčku fascinuje? S. T. Je to právě ten klid. V týdnu jsem hrozně vytížený a potom ten víkend si nenechám ujít. V pátek večer jedu na ryby a ty dva dny skutečně relaxuji. Za osm víkendů jsem chytil jenom dva kapry. Přijedu, nahodím, ryba celý den nezabere, ale jsem spokojený člověk. A to je to hlavní. Chlapi mě párkrát vytáhli na podzim na štiky. To jdete třeba deset kilometrů kolem řeky, je to vycházka na celý den a je to úplně fantastické. K. N. Je to také o poznávání přírody a o seznámení s novými lidmi, protože u vody lze potkat spoustu zajímavých lidí. Máte oblíbený způsob lovu, který preferujete? S. T. Mně se hrozně líbí vláčení, což je lov na třpytku, ale preferuji lov kapra. Ráno nahodíte, večer to stáhnete a je klid. K. N. Mám rád vláčení, chodím na řeku i potoky. Na kapra si jdu taky občas sednout. Ale preferuji vláčení. Můžete se pochlubit nejzajímavějším či případně největším úlovkem? S. T. Chytil jsem pstruha, který měl 58 centimetrů, a to jsem chodil do šesté třídy základní školy. U nás na Novohradce to byl kapitální úlovek. Pak jsem vytáhl kapra, který měl 82 centimetrů a vážil kolem deseti kilogramů.K. N. Ulovil jsem jesetera, který měl 106 centimetrů. Z dravců se mohu pochlubit štikou, která měla 86 centimetrů.  Nějaký obrovský úlovek jsem ale neměl. Mrzí vás nějaká ryba, která vám utekla? S. T. Každá ryba, která uteče, je velká. Je to příroda, vlasec se někde podvlékne a praskne.K. N. Mně se na Orlici otočila štika za třpytkou těsně pod nohama, byla obrovská, měla určitě metr. Byla pryč a už jsem ji neviděl. Při vláčení uteče spousta ryb. Úlovky po odchytu pouštíte? S. T. Všechny ryby pouštím. Pokud ale občas přijede návštěva, tak občas kapra, který má od 50 do 55 centimetrů, nepustím. K. N. Sladkovodní ryby nejím, tak je pouštím. Když manželka jednou za rok řekne, ať přinesu kapra, tak to udělám. Jakou rybu máte na talíři nejraději a proč? S. T. Já ryby nejím, na mém jídelníčku být nemusí. Jednou za rok, o Vánocích, udělám výjimku a dám si spíše symbolicky kapra.K. N. Mám rád mořské ryby, sladkovodní ne. Byl jsem ale nedávno na semináři, kde firma z Vodňan, která se zabývá specialitami z ryb, přivezla filety ze sivena. Ty mně fakt chutnaly. Občas si dám dobrý rybí salát. Které si ceníte nejvíce? S. T. Mně se líbí štika, protože je při lovu bojovník a je vytrvalá. K. N. Pro mě nejkrásnější ryba, která u nás žije, je okoun. Je to nádherně zbarvená ryba. Jaký je váš nejsilnější zážitek z lovu? S. T. To jsou většinou ty špatné zážitky. Když dostanete rybu na dohled, vidíte ty vlny a pak jí něco uřízne. To je nejtragičtější a mrzí to.K. N. Na Sázavě, kam pravidelně jezdím, jsem zapřáhl na třpytku parmu, která měla 85 centimetrů. Parma je ohromný bojovník. Šíleně jezdila a ze břehu jsem vůbec nevěděl, co je to za rybu. Myslel jsem, že to bude trofejní candát, štika nebo sumec. Když jsem zjistil, že je to parma, byl jsem trochu zklamaný, i když je to nádherná ryba. Byl to ale velký zážitek. Chodíte k vodě raději sám nebo s přáteli? S. T. Nedovedu si představit sedět dva dny sám u vody. Třeba přes den mi to nevadí, ale mám rád, když se pak po rybách večer posedí s přáteli. K. N. Při vláčení, když jdu okolo řeky, je lepší být ve dvou. Už kvůli bezpečnosti, protože jsou mnohdy příkré břehy plné kořenů. Preferuji dvojici. Večer se pak sejdeme a povídáme si o lovu, je to fajn. Někdy mám samotu rád, jindy ale vyhledávám společnost, protože si chci popovídat. Lovíte v místních vodách nebo vyjíždíte jinam? S. T. Já vyrážím málo. Mám celoročně karavan na Rozkoši. Jezdím tam s manželkou, která je také rybářka. Na podzim chodím občas na Dolce. K. N. Beru si celosvazovou povolenku, abych mohl lovit po celých Čechách. Jezdím na Sázavu i na Orlici. Při zahájení pstruhové sezóny si vyberu nějaký potok ve východních Čechách a jedu tam, kde jsem ještě nebyl. Jinak chodím po řekách a potocích tady na Trutnovsku, třeba na Úpu nebo na Pilníkovský potok. Jaké náčiní používáte? S. T. Mám toho hodně a naštěstí na jednom místě, u karavanu na Rozkoši. Je lepší mít zázemí, kde mám veškeré vybavení.K. N. Dnes je nepřeberný výběr náčiní – pruty, navijáky, vlasce…ta doba jde rychle dopředu i v rybařině. Teď už moc neutrácím, koupil jsem si kvalitní vláčecí pruty. Setkáváte se se slušnými i neslušnými rybáři. Jak se projevují ti druzí? S. T. Bohužel jsou to lidi, kteří nemají žádné skrupule, mnohdy posilnění alkoholem. Dělají hlavně binec u vody. Když chytí rybu, nekoukají, jakou má míru, prostě na to kašlou. K. N. Rybářské zákony se moc nectí, míry ryb už skoro nikoho nezajímají. Je sice spousta dobrých rybářů, ale najdou se takoví, kteří rybu musí mít za každou cenu a je jim jedno, jestli má míru nebo ne. Osobně jsem se s tím setkal několikrát. Rybářská stráž sice existuje, ale jsou to dobrovolníci, kteří to dělají po práci, takže nemohou být u všeho. Jste jednatelem a vy hospodářem Českého rybářského svazu v Trutnově. Co máte na starosti? S. T. Musím jednat s úřady, účastnit se vodoprávních řízení, řešit různá oznámení, mít styk s územním svazem, prostě starat se o veškerou úřední agendu. K. N. Mám na starosti zarybňování, výlovy a vše, co s tím souvisí. Kolik vodních toků obhospodařuje? K. N. Přibližně je to 175 kilometrů povodí, což zahrnuje řeku Úpu, Pilníkovský potok, rybníky Za komínem, Prkeňák, Nebe, Peklo a Dolce. Pak jsou to kilometry chovných potoků. Snažíme se chovat pstruha potočního, který nám z vod mizí kvůli nedostatku vody nebo chráněným predátorů, kteří jsou teď největším nebezpečím. Jsou to hlavně černý čáp, vydra, volavka, norek, mývalovec a podobně. Kolik má vaše organizace členů? K. N. Aktuálně máme 1100 členů. Z toho máme 128 dětí v kroužcích v Trutnově, Pilníkově a Žacléři. Členy našeho svazu je také 30 žen. Máme ale jenom 18 členů dorostu. Má to svoji logiku, protože dospívající děti jdou na školy, na internáty a přestanou rybařit. Pak se někteří vracejí kolem pětadvacátého roku. Rozšiřuje se členská základna nebo spíše zužuje? K. N. Rybářů ubývá, odcházejí staří členové a vliv na to má i ekonomická situace. Spousta lidí na ryby už nemá čas, protože jsou pracovně vytížení. Svaz bude mít v příštím roce 70 let. Co se za ty roky změnilo? S. T. Myslím si, že rybářský svaz funguje stále na stejných principech. Je to pořád dobrovolná organizace s tím, že naštěstí naši předkové nechali zaregistrovat tuto líheň do majetku Českého rybářského svazu. Od té doby se zdokonalujeme a snažíme se zachránit pstruha potočního. Veškeré peníze, které získáme prodejem ryb, investujeme do vybavení líhně. K. N. Potřebujeme například dopravce s auty vhodnými do terénu k rybníku. Těch je ale minimum. Takže jsme museli koupit nové auto. Máme nové vytírací aparáty, kádě, udělali jsme nové sklepy, investovalo se do sádek. Peníze jsou pořád potřeba, nikdo nám je nedá. Jak jubileum oslavíte? S. T. Rádi bychom odměnili za dlouholetou činnost asi dvacet členů. Pak to oslavíme prací. K. N. Budeme se v souvislosti s výročím snažit propagovat naši organizaci. Uspořádáme v květnu rybářské závody. Možná i vánoční prodej ryb. Vše je ale otázka financí. Chtěli bychom se trochu více zviditelnit.                                                                  Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz      

Nahoru