Trutnov

Říkají o něm, že je dobytek a cítí zodpovědnost, aby to neposral

U zrodu pražské skupiny, která se zformovala v roce 1999, stál i současný zpěvák David Pavlíček. „Ale asi od roku 2004 jsem měl odmlku. Ulítl jsem na drogách, takže jsem zmizel,“ vyzradí na sebe 38letý zpěvák heroinovou závislost hned v úvodu našeho povídání. Teď už je pět let v pohodě, dva roky zpět v kapele a v sobotu večer rozpoutal na Bojišti jednu z největších divočin letošní Obscene Extreme. „Podívej na to koupaliště,“ strčí do mě kámoš Lukáš, když z laviček sledujeme, jak si lidé v rotujícím kotli „pinkají“ nafukovacími míči, kruhy, delfínem, kosatkou, krokodýlem… A pak jich na stage vyleze tolik, že kapela není ani vidět. Slušná jízda, že? Nářez. Viděl jsi to koupaliště před tebou? No jasně. Bylo to super. Takže můžeš být spokojený s dobře odvedenou prací? Jo, ale daleko větší nervy byly předtím, protože člověk má nějaká očekávání a cítíš zodpovědnost, jestli to tak můžu říct. Abys to neposral, aby to stálo za to, aby se lidi bavili. Tomu ale předcházely velký nervy, alespoň u mě to tak bylo. Ale stojí to za to. Počkej, chceš mi tvrdit, že lidé poznají chyby i v tomhle stylu hudby? Jako oni to mají naučené, není to improvizace. I když si myslím, že se dá spoustu věcí zamaskovat. A maskoval jsi dnes? Pár věcí by se našlo. Na festivalu jsem byl poprvé, ani nejsem posluchačem této hudby, ale ta vaše mě upoutala tím, že to byly takové krátké pecky… To je grindcore, o tom je ten styl hudby. Narvat to do co nejkratšího časového úseku a pustit do toho co největší energii. A ještě máte taková zajímavá intra songů s technem. To byl váš nápad nebo jste to někde slyšeli? Jo, to je náš nápad, nikde jsme to neukradli. Tyhle věci vymýšlel náš bubeník, aby to pak navazovalo rytmicky. Tím jsme asi specifický. Jsou kapely, které tu elektroniku jedou ve skladbách a je to potom takový elektro grindcore, ale v našem případě je to jen provázání, taková elektronická chemie s živou hudbou. Kolik jste za těch čtyřicet minut zahráli písniček? Osmnáct, devatenáct. A pokolikáté jsi na Obscene Extreme? Já jsem tady hrál teď potřetí, ale kluci tady byli i v roce 2013, kdy jsem se zrovna vracel z komunity. Jak ses dostal vůbec k této muzice? Tak třeba v devadesátým pátým, kdy jsem nechtěl poslouchat stejný sračky jako ostatní, tak mě tohle zaujalo. Ať se jednalo o elektroniku nebo kytary, tak jsem vždycky tíhnul k nějaké extrémnější verzi všeho. To jsi byl posluchač. Kdy se z tebe stal zpěvák? Jednou jsme si u piva řekli, že uděláme bordel, a tak se to stalo. Nebyl v tom žádný úmysl, že bychom to chtěli někam dotáhnout. Byl to jen projekt. Lidi to ale začalo bavit, a proto jsme v tom pokračovali. Teď už to bude dvacet let. Jak je zpěvákovi, když odzpívá takový „ukřičený“ koncert? Jsem v pohodě. Nejhorší je to předtím, ten hlas není nikdy úplně připravený, protože netrénuju nějak speciálně. Vždycky mám nervy, aby mi tam ty různé polohy seděly. Ale dnes to, myslím, sedlo dobře. Do jaké míry ten hlas, co z tebe vychází, jde ven přirozenou cestou, nebo se do něj musíš víc nutit? Jsou to takové specifické záležitosti. Něco vtahuju dovnitř, něco ven, takže se to úplně nedá zařadit. A neumí to asi úplně každý. Lidi, co tuhle hudbu poslouchají, říkají, že jsem dobytek. Ale je to myšleno v dobrém slova smyslu. Obscene Extreme. Co říkáš na tento festival? Je to skvělý. Je to divočina. Hlavně ty rána. Ale baví mě to. Lidi se tady odvážou. Kdy jsi přijel? Už ve čtvrtek, takže včera i předevčírem jsem nějaký kapelky viděl, ale furt to máš v palici, že budeš hrát. Měl jsem nervy, takže až do teď jsem si to neužíval. Kolik koncertů odehrajete za rok? Moc ne. Letos máme čtvrtý koncert. Netlačíme to nikam, že bychom jeli ostošest. Kluci to mají našlapané i v jiných kapelách, takže není moc prostor. Tohle byl náš poslední letošní koncert v Česku. Uvidíme, co se bude dít dál. Na podzim je v plánu nějaké Mexiko a na jaro příštího roku Jižní Amerika. Ale jestli to dopadne, to se neví. Kluci jsou takoví, že to řeší na poslední chvíli. V Mexiku už jsme byli dvakrát, ale zrovna když jsem zlobil. Byl bych rád, kdyby to teď dopadlo. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.czfoto: Jan Bartoš

Nahoru