Trutnov

Řemesla předků nabídla soustruh ze středověku a 150 let staré příze

Návštěvníci se seznámili s tradičními, mnohdy již téměř zapomenutými řemesly, jako jsou tkalcovství, plstění ovčí vlny, hrnčířství, košíkářství, enkaustiku, šperkařství, tkaní na karetkách, soustružnictví, drátenictví, předení, točení na kruhu, ohňový výpal keramiky a řadou dalších disciplín. Den byl interaktivní, tak si mohli řemesla sami vyzkoušet a něco si také vyrobit. „Smyslem této akce je, aby si příchozí mohli sami rozmanitá řemesla vyzkoušet, k nimž by se jinak vůbec nedostali. Má to rodinnou atmosféru a přejeme si, aby se u nás cítili jako doma. Samozřejmě je to den nejen pro ty, kteří si k nám udělají výlet, ale i pro ty, co jsou aktivní a chtějí se něco dozvědět,“ řekla nám vedoucí tkalcovského muzea Martina Poliaková, která vyučuje tkaní, předení a zpracování vlny. Dům pod Jasanem si v této souvislosti zakládá na tom, že je držitelem tradice a lidových řemesel, navíc je vyučuje, pořádá kurzy a rekvalifikace. „Stále nám jde o to, aby řemesla byla živá, a domnívám se, že to má i v dnešní době smysl. Lidi se v tom skvěle seberealizují, to je důležité,“ uvedla vedoucí s tím, že mají organizátoři zpětnou vazbu a návštěvníci se vracejí. Zajímavostí je, že si voletinské muzeum nedávno dostalo i do filmu. „Teď měla premiéru pohádka Sedmero krkavců, kde jsme měli odborný dohled a učili jsme protagonisty, jak se tká a přede. Už se o nás v republice ví. Trochu paradoxní je, že k nám jezdí lidé přespolní více, než Trutnováci,“ poznamenala Poliaková, která zájemce provedla celým muzeem, předvedla jim ukázky zpracování lnu, předení i tkaní. Raritou muzea je 150 let stará belgická a podkrkonošská lněná příze. Tou další, na zahradě Domu pod Jasanem, byla nohou poháněná replika středověkého soustruhu na dřevo, který obsluhoval Petr Kavan. Vyzkoušet si ho lákalo Alenu Kratochvílovou z Prahy. „Moc mi to nešlo. Nemohla jsem zkoordinovat nohu s rukama,“ směje se návštěvnice. Velký zájem byl o výrobu košíků z vrbového proutí. Lektorem byl zkušený košíkář Oldřich Filip. „Kromě toho, že pletu košíky, dělám také rekvalifikace pro ty, kteří se tím chtějí zabývat. Rekvalifikoval jsem tady zhruba dvacet lidí a hned vím, kdo o to má skutečně zájem. Poznám to už po telefonním hovoru,“ vypráví přihlížejícím Filip, při tom neustává v pletení koše a podrobně vysvětluje technologický postup. Pod zkušenýma rukama, které mu jenom hrají, vzniká parádní koš. A to už přicházejí další zvídaví návštěvníci, kteří se dnes rozhodli strávit letní čas nikoliv na plovárně, ale s lidovými řemesly. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek

Nahoru