Trutnov

Raději bych měl dvě nemanželské děti, než podepsat spolupráci s StB

Rybář se sice narodil v roce 1931 v Brně, ale už řadu let žije v Trutnově – Poříčí, kde ještě donedávna aktivně sloužil. „Je živoucí kronikou druhé poloviny 20. století. Jako dítě zažil okupaci nacisty, po roce 1948 perzekuce komunistického režimu a byl přímým svědkem nehezkých věcí, které osudově zasáhly do jeho života,“ uvedl Ondřej Vašata, zástupce ředitele muzea. Součástí besedy byl i audio záznam krátké reflexe o Rybářově životě z úst biskupa Václava Malého. „Pater Rybář je člověk velmi čilý a moudrý. Líbí se mi, že oslovuje ty druhé jednoduchostí a praktičností. Oslovuje tím, čím žije. Ovlivnil mnoho lidí. Nedělá si iluze, že musí dělat to, či ono, ale tam, kde je, kolem sebe šíří atmosféru klidu, pochopení a hlavně vnímavosti pro potřeby všedního dne,“ řekl biskup. Kněz se jako jinoch vydal na kněžská studia, která však byla přerušena v roce 1950 uzavřením klášterů. „Ráno nás probudili, u postelí stáli ozbrojení příslušníci SNB. Vzali jsme si nejnutnější věci a odvezli nás do internace, kde jsme spali na slamnících,“ vzpomíná kněz. Potom byl povolán na vojnu, kde sloužil u jednotky PTP, kam byly zařazovány režimu nepohodlné osoby. V roce 1960 byla vyhlášena amnestie a hodně lidí bylo propuštěno z vězení. Rybář byl paradoxně uvězněn a odseděl si dva roky za rozvracení republiky v tvrdé věznici ve Valdicích. V komunistickém žaláři byl v roce 1962 tajně vysvěcen na kněze. Po srpnové okupaci v roce 1968 režim usoudil, že by neměl být příliš na očích. To způsobilo, že se v roce 1969 přesunul do Trutnova – Poříčí, kde jako kněz setrval do roku 1986. Po několikaletém „angažmá“ v Rychnově nad Kněžnou se vrátil zpět do Podkrkonoší. „Měl jsem tady spoustu přátel, navíc se mi tento kraj moc líbil, tak jsem se přirozeně vrátil. Vzpomínám si, že za mého působení v Poříčí jsem sloužil mše v němčině v okolních obcích pro německou menšinu,“ vrátil se do minulosti kněz, který byl ve stálém hledáčku Státní bezpečnosti. Ta ho často předvolávala k výslechům a snažila se ho získat ke spolupráci. To se jí však nikdy nepodařilo, i když pro to dělala všechno možné. „Musím říci, že se na mně nikdy nedopustili fyzického násilí, jak to bylo běžné u některých disidentů. Občas mě ale naložili do auta a odvezli někam do lesa. Bylo to nepříjemné, ale nebál jsem se jich,“ prozradil Rybář. O svém pevném postoji vůči represivnímu režimu nikdy nezapochyboval. Zatímco řada kněžích podlehla strachu či vidinám rozmanitých výhod a upsala se „ďáblovi“, Rybář to neudělal. „Raději bych měl dvě nemanželské děti, než podepsat spolupráci s StB,“ prohlásil rezolutně. Za své celoživotní nesnadné konání se mu dostalo zadostiučinění v roce 2011. Tehdy byl oceněn pamětní medailí Václava Bendy za význačný podíl v boji za obnovu demokracie. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek

Nahoru