Trutnov

Rád bych koukal, jak šnek žere můj salát, ale nemám na to čas

Karle, jak dlouho už masíruješ a kdo všechno ti prošel rukama?Šestnáct let, takže kdybych ti to měl vyjmenovávat, budeme tady dlouho. Bylo tam hodně dobrých lidí, nejvíce jsem se setkával s lyžaři - Bauer, Řezáč, Erbenová, Moravcová, ale i hodně Rusek a Italek. Judista Petříkov, pak ten nejznámější český koulař, na jeho jméno si teď ale nevzpomenu. A jednou na Dukle jsem masíroval i Honzu Železného, v době kdy ještě házel. Kdo nejukecanější ti ležel na lehátku?Martin Petrovický. Ten, když se rozjel, tak jsi ho nezastavil a vždycky měl pravdu. Typickej Pražák. Sportovci ale většinou u té masáže moc nemluví. Jak to vypadá, že když masíruješ svou dceru Evu? My se při masáži nebavíme. Kovářova kobyla chodí bosa. Nechá se namasírovat, ale víš, jak to je. Jako když jíš domácí klobásy, ale od cizího je to vždycky lepší. Tím, že tady ale teď trénuje, masíroval jsem ji docela často. Jsi ještě nervák při jejích závodech nebo s přibývajícími roky se už zklidňuješ?Myslím, že teď už jsem se zklidnil. Ještě pět šest roků zpátky jsem to všechno prožíval daleko víc a emotivněji. Teď na sobě opravdu cítím, že už to všechno beru trošku s nadhledem. Masírují se ti líp muži nebo ženy?No, určitě ženy. Nejsou chlupaté. (směje se) Masírovat trutnovské baskeťačky nebo fotbalisty, třeba toho medvídka z Úpice, to je velký rozdíl. A samozřejmě struktura mužského svalu je daleko větší a dá ti to větší práci. Ženský nebývají tolik zasekané. Kde ses vlastně učil masírovat?Zkoušky jsem dělal u Pavla Koláře, který je na to u nás největší expert. Byl jsem u něj v nemocnici čtvrt roku zaměstnaný a obešel jsem si to tam celý. Od vynášení čůrání až po celou fyzioterapii. Co je při masáži důležité?Člověk, který je masírovaný, by se to měl snažit prožít i vnitřně. Ale to se většinou neděje, protože lidi jsou v dnešní hektické době stále něčím rozhození. Co má podle tebe mít správný masér?Dobré masážní prostředky, v hlavě znalosti. Musí být i trošku psycholog, protože ten, kdo je zraněný, potřebuje občas slyšet, že to bude dobrý. Vždycky mít připravený kelen nebo led a opravdu se naučit rychle reagovat, protože při hře se většinou spěchá. Zažil jsi někdy při zápase horkou chvilku?Když jsem začínal tady na hokeji, tak se tam stal problém, že hráč si dal o manťák a zkolaboval. Volali jsme rychlou, ale ta nejela. A já jsem tomu hokejistovi nemohl vytáhnout jazyk. Vzpomínám si, že mě kousnul. Slavíš šedesátku. Co považuješ za výhodu tohoto věku? Člověk už za ta léta u sportu, má plno zkušeností a známých. Ví, jak se chovat k lidem při zápasech a při tréninku. Už mám i ten nadhled. Dřív, když jsme prohráli, tak jsem z toho byl třeba dva dny hotový. Teď jdu z prohraného zápasu domů a řeknu si, ž jedeme dál. Hodně jsi cestoval. Pochlub se s jednou tvých historek?Když jsem byl v Novosibirsku na lyžích, tak se nám s tehdejším reprezentantem Bečvářem nechtělo jezdit furt do kola a vyjeli jsme na dlouhou trať podél ropovodu. Ale trošku jsme zabloudili a už se začínalo stmívat. Byl mráz jako bejk, asi mínus dvacet osm. Když jsme pak uviděli vesnici a tam štěkali psi. Přijeli jsme blíž a Milda Bečvářů mi povídá, že určitě jedeme domů, že je tady plno psů. A já mu říkám: No jo, ale to nejsou psi, to jsou vlci. A tak rychle jsem v životě snad nikdy nelyžoval, jak jsme odtamtud mazali. Těšíš se pomalu do důchodu?Teď jedu na sebe, takže až bude brát důchod, budu takový klidnější, že jsem zabezpečený. Takhle lítám jako blázen, abych si na sebe vydělal. Musím jezdit od rána do večera. Těším se i na tu práci kolo baráku. Vždycky jsem si to přál, ale jak jsi u sportu, tak se furt něco děje. Rád bych si sednul na lavičku a koukal, jak tam šnek žere můj čerstvě vysazený salát, ale nemám na to čas. Pod Lékárnou to prý dneska večer bude žít. V kolik plánuješ přijít domů?Vzhledem k tomu, že v sobotu hrajeme se Žabinami, tak lehce před zavíračkou. To znamená, že kolem dvanácté. S MASÉREM NEJEN O BASKETU: KAREL NÝVLTTrutnovské basketbalistky zítra nastoupí od 17.30 hodin doma proti brněnským Žabinám a v našem dotazníku "S baskeťačkou nejen o basketu" se vám měla představit další hráčka. Když ale dnes slaví šedesátku Karel Nývlt, přímo se vybízelo udělat mimořádně změnu zpovídané osoby.přezdívka: Charlievěk: 60místo narození: Trutnovrodinný stav: už 31 let ženatý s mojí Mirkou, máme jedinou dceru Evu, víc jsem toho bohužel nestihl, protože jsme pořád byli někde ve světěvýška: 159 cm, na vojnu brali od 160, takže jsem se musel hodně vyšponovatpozice: masérčíslo dresu: jak kdy, ale moje oblíbené číslo je 23dřívější působiště: lyžaři, hokejisti, fotbalisti, atleti… prošel jsem toho hodněznamení: Štír s jedovatým ocasemoblíbené jídlo: hemenex k snídani nemá chybuoblíbený zpěvák/skupina: Petra Janůoblíbená květina: kunvalinkazáliby: samozřejmě sport, chovám králíky, zahrádkařím, rád bych chodil na procházky, ale na to není čas, mám rád mladý holky Během rozhovoru jsme se dozvěděli, že Karel si ještě nikdy neudělal selfie. Tak pak hned dostal příležitost a tady je jeho první selfíčko v životě. Z těch tří fotek, co udělal, je tahle nejpovedenější. :-) Šest slov o sobě? Upřímný cholerik, který má rád život.Co rád nosíš?V kvalitním sportovním oblečení se cítím dobře. Rád bych šel i do něčeho pěkného, ale všechno se to odvíjí od toho, že na nic není čas. V kvádru se ale zrovna dobře necítím.Jakou máš úchylku/závislost?Sem tam si dát dobrou slivovici s masíčkem.Pivo nebo víno?Spíš pivo, protože je to nejlepší ionťák.Proti jaké hráčce Kary bys nechtěl hrát?Proti naší Senegalce Ami, která si ze mě dělá srandičky, že jí nevyskočím na ruku.Pátý faul?Je to velké zklamání, protože hráčka musí z placu. Tým ale nesmí podlehnout situace a jedeme dál.Kam v Trutnově rád chodíš?Na Para. Já jsem tam vyrůstal. Dřív jsme bydleli v lesárně, takže Paradráha a ten areál pod Šibeníkem mi přirostl k srdci. Když tam jdu, tak se klepu.Máš tajemství?Ani ne. Všechno na sebe hned vyprdelím.Jakou práci by sis chtěl vyzkoušet?Docela by se mi líbilo dělat vychovatele v mateřské školce.Jan Veselý nebo Tomáš Satoranský?Jan Veselý, protože ho víc znám. Když jezdil do Trutnova za přítelkyní, tak jsme tady proti sobě hráli florbal. Je to bourák, který si na nic nehraje.Z čeho jsi naposledy měl dobrý pocit?Že si na mě v neděli vzpomněli fotbalisti dárkem. To jsem čuměl. Jinak nejlepší pocit jsem měl, když byla Eva na olympiádě pátá.Nevýhoda basketbalistky?Jsou furt v uzavřeném prostoru. Když mají trénink driblování, tak mě z toho pak už někdy bolí hlava.Pes nebo kočka?Teďka pes.S kým by ses rád setkal?Ole Einar Björndalen. Je to podle mě velký vzor pro všechny sportovce, nejen biatlonisty a lyžaře. Je to chlap na svém místě a jde si za svým.Rok 2020?Hlavně zdraví. Aby mě to všechno ještě bavilo a abych hlavně nezakrněl, když jsem takhle prťavej a nestal se ze mě ležák. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.cz twitter: michalbogan foto: archiv Trutnovinek

Nahoru