Trutnov

Proběhnout cílem pražského půlmaratonu? Neskutečný zážitek

Ulice Pražského mezinárodního půlmaratonu zaplavilo přes 12 500 běžců a další tisíce fandily podél trati. Opravdu, klobouk dolů za to, jak perfektní práci odvedli pořadatelé. „Před startem i v cíli všechno fungovalo plynule a přirozeně, jako by takovou akci dělali denně,“ potvrdil Pavel Káňa, jeden z jedenácti „Trutnováků, co běželi na Prahu“. „Myslím, že z celkového pohledu se akce velice vydařila. Kromě stabilních členů skupiny se půlmaratonu zúčastnili další členové, kteří podali super výkony,“ poznamenal k projektu Trutnovinek s pražskou tečkou trenér Jakub Opočenský. Vítězný Keňan Peter Cheruiyot Kirui zaběhl v takřka ideálních podmínkách čas 59:22. Z naší skupiny se mu nejvíce přiblížil Roman Jakoubek. Šestačtyřicetiletý školník z ČLA Trutnov běžel svůj čtvrtý půlmaraton a výkonem 1:25:09 se oproti loňsku zlepšil o dvě a půl minuty. Za měsíc se do Prahy vrátí, aby si podruhé prošel maratonským očistcem. Jen o pár vteřin pomalejší než Roman byl triatlonista Honza Štěpánský, který den před startem využil naší nabídky, aby jel s námi a závodil za zraněného Standu Opočenského. Třetí místo v pomyslném trutnovském souboji bral Vojta Králíček, ale ten se svým výkonem nebyl spokojený, a tak hned po závodě se přihlásil na půlmaraton do Olomouce. Rozběhnout závod opatrně, hlídat si tempo na hodinu čtyřicet a pak případně zrychlit měl v plánu Pavel Káňa. Ale stejně jako většina z nás se nechal strhnout. „První desítku jsem běžel za 45 minut a postupně mi tempo uvadalo. Výsledek byl ale stejný a možná bych zvadnul i při pomalejším úvodu. To, že se půlmaraton rozhoduje mezi 15. a 18. kilometrem jsem se od moderátora dozvěděl až v cíli,“ usmál se. „Proběhli jsme si snad všechny pražské mosty,“ všiml si. Jeho reportáž z půlmaratonu si přečtete v květnovém magazínu Trutnovinky. Error loading Partial View script (file: ~/Views/MacroPartials/_photogallery.cshtml) Michal Dufek, Dáša Nesládková, Martin Mikšovský, já a Ilča Limberská jsme běželi přibližně stejné tempo, na trati jsme se i několikrát předběhli, aniž bychom o sobě věděli. Zjistili jsme to až podle záznamu z čipů. „Užila jsem si to. Neskutečný zážitek proběhnout cílem. Nepopsatelné pocity radosti, které potlačily zdravotní indispozice natolik, že bych hned šla do další běžecké akce znovu,“ rozplývala se Dáša. Všichni jsme se časem vešli hluboko pod dvě hodiny. Spokojenost. Bok po boku odběhly spolu celou trať včetně cílové rovinky Ivča Hušková a Irča Zámečníková, které půlmaraton daly za 2 hodiny 12 minut a 45 vteřin. „Ze závodu jsem zůstala příjemně potěšena. Úžasný pocit, když vybíháte s tolika lidmi a všichni fandí, sledují a povzbuzují,“ uvedla Ivča a dodala, že právě to člověka vybudí ještě k většímu výkonu. „Sice jsem od 12. kilometru měla pocit, že to nemohu doběhnout, ale podařilo se a já už jen hledám, co bych si zase mohla zaběhnout,“ usmála se. A jak dopadl Rosťa? „Docela to bolelo,“ ušklíbl se. Rozhovor s ním přineseme v pátek. Co k výkonům základních členů projektu TBNP řekl trenér Jakub OpočenskýVojtova příprava byla trošku ovlivněna jednak časovými možnostmi i trochu menší motivací k tréninku v zimě. Zkusil to rozběhnout na původně plánovaný čas, což se po 6 km ukázalo jako nereálné a zřejmě na přepálené tempo trochu doplatil. Myslím, že Vojta je schopen atakovat čas kolem 1:20 – 1:25. Pokud bude trénovat pravidelně se stejným nasazením jako na společných trénincích, určitě to ještě zaběhne.Pavlův výkon dle mého názoru reflektuje jeho současný stav. Na začátku roku laboroval s chřipkou a jen co se dal trochu do pořádku, tak si udělal výron. Nicméně přes to všechno zvládl závod bez menších problémů.   Bogis byl nejstabilnější článek týmu, který nevynechal takřka jediný společný trénink. Nakonec si myslím, že svým časem 1:49:21 překvapil i sám sebe. Možná až zbytečně si nechával příliš velkou rezervu na závěrečný atak. Bogis je nepsaným rekordmanem z naší skupiny, co do počtu předběhnutých závodníků. Kolik že to bylo?Ilča byla takovým tajným soupeřem Bogise. Při všech měřených trénincích si byli zdatnými soupeři. U Ilči jsem věřil, že si jí podaří vtěsnat pod dvě hodiny a nakonec to zvládla s poměrně luxusním náskokem.Rosťa splnil primární cíl, což bylo vejít se do limitu tří hodin. Osobně jsem věřil, že je schopen zaběhnout čas do 2:30, jelikož při testech na 3 km a později 10 km byl schopen podávat velice slušné výkony. Rosťa se nechal trochu strhnout atmosférou a malinko to přepálil, což si vybralo svoji daň a od 14 km se do cíle protrápil. Michal BogáňTrutnovinky.czfoto: Daniela Pulkrábková, Blanka Rezková, Michal Bogáň

Nahoru