Trutnov

Příběhy vojáků z Trutnova ukazují, jak se žilo za Velké války

Válce, která vypukla 28. července 1914, se původně říkalo Velká. „Nikdo nepředpokládal, že vypukne další konflikt takovýchto rozměrů,“ vysvětluje kurátorka výstavy Jitka Vandrovcová. Do expozice zařadila třeba popis příčiny válečného konfliktu - atentát v Sarajevu na následníka trůnu arcivévodu Františka Fredinanda d´Este.Do první světové války se zapojilo 28 zemí. Do armád narukovalo téměř 70 milionů vojáků. Do služby v rakouské armádě musela asi tisícovka Trutnovanů, což ukazují výstavní panely s plakáty mobilizace, doplněné o vyhlášky související s prohlídkami domobranců. „Rukovalo se ve věku od 18 do 50 let, později hranice k odvodu stoupla na 55 let,“ říká Vandrovcová.  Informace o válečných frontách jsou v expozici doplněné příběhy místních vojáků, třeba z Bohuslavic, Lampertic, Královce či Bílé Třemešné. „Máme tu rovněž diplom za statečnost, který dostal Johan Gall z Horního Starého Města. Byl sice ve válce dvakrát raněn, ale přežil. Jsou tu i příběhy dalších - Emila Schwantnera, Augustina Krtičky nebo Adolfa Středy,“ tvrdí kurátorka expozice, jejíž součástí jsou i ukázky výzbroje a výstroje bojujících armád. Muzeum naznačuje, jak se válka promítla do života místních lidí. „Válečná doba byla těžká nejen pro vojáky na frontě, na něž skoro každý den čekala kulka od nepřítele. Pro lidi v zázemí nebyl život o nic lehčí. Nemuseli bojovat s nepřítelem, ale museli se starat o své rodiny, což nebyl lehký úkol,“ upozorňuje Vandrovcová. Vše se přizpůsobovalo válce. Většina potravin musela na frontu, takže obstarávání jídla, topiva, šatů a obuvi byla stále těžší. „Už v roce 1915 byly zavedeny první potravinové lístky na chleba a mouku. Do konce války byly zavedeny další lístky, například na cukr, kávu, maso a poukázky na jídlo ve válečné kuchyni. Příděly se zmenšovaly, kvalita se zhoršovala a stávalo se, že v obchodech nebyly žádné potraviny, takže ani vyměřené příděly nebylo možné zakoupit,“ uvádí Vandrovcová. Trutnovsko se muselo potýkat také s příjezdem raněných vojáků. V hostincích, sokolovnách a ve školách tak vznikaly lazarety, v dnešní Lužické ulici byl dokonce zřízen ortopedický ústav pro válečné veterány. „Za války se museli vojáci na frontách i lidé v zázemí potýkat také s epidemiemi. Tou vůbec největší byla epidemie španělské chřipky, která postihla téměř celý svět v roce 1918 a vyžádala si více obětí než válečné fronty,“ připomíná kurátorka. Jenže ve městě a okolí panoval hlad. Situace dokonce očima dnešních historiků byla výrazně horší, než potom ve druhé světové válce. Pracovní doba byla stále delší a náročnější, přitom však nebylo co jíst. Také v Trutnově se začaly objevovat hladové demonstrace. V roce 1917 rozzlobené dělnice vytloukly okna okresnímu hejtmanovi, který tehdy sídlil na náměstí. „Trutnovsko bylo svědkem mnoha takovýchto demonstrací, které byly v krajním případě potlačeny za pomoci vojáků se zbraněmi. O tom, jak byl život za války těžký, svědčí vystavené zápisy školních a obecních kronik,“ dodává Jitka Vandrovcová. Pavel Cajthamlpavel@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek

Nahoru