Trutnov

Při pohledu směrem k horám jsem si sáhnul i na dno psychických sil, řekl Štangler

Davide, tak jaký byl Krkonošman?Byl pěkný. Bylo to více méně takové, jaké se to dalo očekávat. Náročná trať a podmínky drsné v tom směru, že bylo velké teplo, které se odpoledne s přibývajícím časem stále zvyšovalo. Absolvoval jste někdy těžší závod?Ono se to takhle nedá úplně porovnávat. Byl to určitě těžký závod, nicméně já jsem ho nešel úplně jako závodník, ale šel jsem do toho s tím, že chci závod hlavně přežít a dokončit. S ohledem na to jsem tomu přizpůsobil moje tempo, které nebylo tak intenzivní jako třeba na jiných závodech. Pokud to ale někdo šel naplno, jako ti kluci, kteří byli na bedně, tak pro ně to muselo být hodně náročné. Kdy jste si v sobotu, jak se říká, sáhnul až na dno?Nejvíc na dně jsem byl určitě při běhu, kdy už odpoledne bylo teplo. Člověk si tam musel v určitých chvílích sáhnout i na dno psychických sil, kdy při pohledu z Trutnova směrem k horám před sebou viděl tu vzdálenost, která ho ještě čeká. Tam se určitě dostavovaly myšlenky, jestli z promenády nezamířit rovnou domů do vany se studenou vodou. Tyhle myšlenky jsem ale zahnal a dorazil jsem až na Lesní boudu. Byl jste připravený na závod podle představ?Právě že nebyl, protože jsem měl v květnu úraz a léčil jsem se. Trávil jsem čas na antibiotikách a v nemocnicích, takže mi to přípravu trošku rozbouralo. Z toho důvodů jsem do toho opravdu šel s cílem to absolvovat a přežít ve zdraví. Ne se zničit a zjistit dřív než v cíli, že už to dál nejde. Jak jste byl spokojený s jednotlivými úseky?Tak plavání bylo příjemné. I když se startovalo v pět hodin, byl to pro mě zhruba obvyklý čas, kdy plavu na Dolcích. Pro mě to byl v podstatě normální den. Hodinu strávím v rybníku běžně. Kolo pak bylo také příjemné, teploty byly ještě rozumné a dokonce mi přišlo, že v údolí bylo poměrně chladno. Dalo se to jet. A běh? Ten už potom byl především o té psychice, aby to člověka nepoložilo, když viděl, jak jsou ty kopce daleko. Zkrátka musel na to být připravený, že to bude ještě dlouhá šichta a bude to bolet. Běžel jste celou dobu?Jakž takž jsem doběhnul do Pece, s nějakými zastávkami na občerstvovačkách. Z Pece nahoru už to ale byla procházka. Navíc jsem začínal mít křeče, takže už se mi v tom stoupání nešlo rozeběhnout a bohužel pak už jsem nebyl schopný ani běžet z kopce. Tam už to byl opravdu jako takový výlet. Ale byl jsem na to připravený, že to bude dlouhý den a že ten konec bude procházka s cílem dojít do cíle. Jak moc jste byl unavený a jak vám bylo druhý den po závodě?Po doběhu jsem byl hodně unavený a byl jsem rád, že to mám za sebou. Spalo se mi kupodivu dobře, takže jsem se druhý den cítil celkem odpočatý. Dojel jsem si na Dolce pro věci, a protože jsem se cítil opravdu docela dobře, tak jsem sednul na kolo a jel za rodinou do Hradce. Jak jsem řekl, nešel jsem to prostě nadoraz, takže nějaká rezerva, jak je vidět, tam ještě zbyla. Příští rok do toho půjdete znovu?Když se ještě budu hýbat a bude na trénink trochu prostoru, tak bych do toho šel znovu, vzhledem k tomu, že je to tady v místě a nemusím nikam cestovat. Navíc je to závod spíše o tom se ho zúčastnit a úspěšně dokončit, než o tom zvítězit. To se mi líbí. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz twitter: michalbogan foto: Jan Bartoš

Nahoru