Trutnov

Před šesti lety odešel symbol svobody, prezident Václav Havel

Tuto zvěst tehdy přinesla Havlova tajemnice Sabina Tančevová. „Pan prezident zemřel v tichosti ve spánku na své chalupě v přítomnosti své ženy Dagmar,“ oznámila. Jakmile zpráva spatřila světlo světa, začali k chalupě na Hrádeček jezdit procesí lidí, aby svému prezidentovi vzdali tichý hold a zapálili svíčku. Hrádeček se pak na nějakou dobu stal doslova poutním místem. Není třeba nějak zeširoka připomínat, že Havel, který ve svém pestrém životě prošel rozmanitými peripetiemi doby, v níž žil, byl neodmyslitelně spjat s Trutnovem. Jako disident, neustále sledovaný komunistickou Státní bezpečností, pracoval necelých devět měsíců jako dělník ve zdejším pivovaru. Potom odešel. „Musím jít, měli byste kvůli mně jenom problémy,“ řekl prý tehdy. Havel se na veřejnosti objevil naposledy týden před smrtí, kdy přijal svého přítele tibetského dalajlamu a převzal cenu slovenské Nadace Jána Langoše. Po revolučním období, kdy k obyvatelům města promluvil na zaplněném náměstí, se v Trutnově při významné příležitosti ještě objevil. Na konci roku 2010 obdržel od města Trutnova symbolický klíč, kulturní cenu a čestné občanství. Ocenění za mimořádný přínos české i světové kultuře a za propagaci Trutnova tehdy převzal při slavnostním odpoledni ve společenském centru Uffo. „Děkuji za čestné občanství Trutnova i za kulturní cenu, kterou jsem dostal. Považuji za velmi důležité a vhodné, že bylo připomenuto několik událostí, s nimiž je svázán Hrádeček, který já sám pociťuji jako svůj existenciální domov. Čtyřicet tři let tam jezdím. Nejsem starousedlík, nenarodil jsem se tady, ale po těch třiačtyřiceti letech, co sem jezdím, snad mohu říci, že jsem trochu srostlý s tímto městem, s tímto okresem, s tímto krajem," uvedl tehdy Havel, který byl také pravidelným hostem známého festivalu Na Bojišti, kde od organizátorů dostal přezdívku Náčelník. Později, v prosinci roku 2016, po vleklých a různorodých názorových diskuzích zastupitelé schválili, že čestnému občanovi města bude zasvěcena Revoluční ulice a pojmenovaná Nábřeží Václava Havla. Prezident, který by v letošním roce oslavil jednaosmdesát let, měl na sklonku života velké zdravotní potíže. Ty byly mimo jiné pozůstatkem jeho hektického životního stylu, stresu a pobytu v komunistickém kriminále. Přestože je Václav Havel v současné době mnohdy terčem nevybíravých útoků, jeho příznivci pejorativně označováni za „havlisty“ a „pravdoláskaře“, jde o osobnost, která se nesmazatelným písmem zapsala do svobodných dějin této země. „Podle mě je to ztráta pro celý svět. Kdyby nebyl Havel dobrý člověk, tolik lidí by teď za něj nezapalovalo svíčky. Je to důkaz, že člověk takového formátu je jen těžko nahraditelný,“ prohlásil krátce po Havlově smrti jeho soused a farmář Vladimír Pechan. „Chybí, chybí, víc než kdy jindy,“ myslí si Antonín Tichý, sběratel a krkonošský patriot ze Svobody nad Úpou. Osoba a člověčí styl Václava Havla velice chybí také trutnovskému muzikantovi Vojtěchu Lábusovi. „Byl pro mě vždy velkou morální autoritou a dnes je těchto autorit pomálu.“  Podle učitele Jaroslava Dvorského dnes tolik potřebná schopnost soudné kritické společenské sebereflexe i s jejími denními aktualizacemi odešla s prezidentem Havlem. Ať je Havlova osobnost přijímána nebo odmítána, každopádně bude spojena se znovunabytou svobodou. A to není málo! Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: archiv Trutnovinek  

Nahoru