Trutnov

Policie dostala cenná svědectví k zastřeleným v Rudníku, svědek žije v Magdeburgu

Toto občanské sdružení sdružuje občany se zájmem o zlepšení činnosti české justice, sledováním a monitorováním její činnosti, zveřejňováním kauz a podáváním návrhů na řešení odpovědným institucím. Šinágl se v souvislosti s rudnickým případem obrátil na kapitána Michala Hynka z kriminálního oddělení Policie ČR v Hradci Králové s tím, že mu zaslal informace, které by mohly pomoci vnést do tragického poválečného případu nové světlo. Velmi cennou informací je, že dosud žije očitý svědek masakru Gerhard Zeip, který bydlí v německém Magdeburgu. „Předpokládám, že očitého svědka tohoto masakru na nevinných lidech pana Gerharda Zeipa vyslechnete,“ píše kriminalistovi Šinágl. Jak uvedl časopis Riesengebirgsheimat tedy Krkonošský domov, v Rudníku byli zastřeleni rozsudkem velitele Arnau (Hostinné) před celou obcí dělník Alois Stuchlík, holič Josef Stransky, pekař Josef Gaber, Andreas Pohl, jeho syn Franz, Pohlova žena se oběsila. Šestou obětí, která nebyla zatím nalezena, je Alois Baruschka. Svědek masakru v Rudníku Gerhard Zeip, který žije v Magdeburgu. Zajímavé svědectví o dnech hrůzy poskytl v Dopisech domů ze září 1949 Josef Renner. „Dne 29. června 1945 byli všichni obyvatelé Rudníku a Javorníku odpoledne svoláni na druhou hodinu před tělocvičnu. Nikdo nevěděl, proč. Prostřednictvím kněze z Javorníku jsem se dozvěděl, že pět mužů z Rudníku, u kterých se našly zbraně, byli odsouzeno k smrti a mají být v přítomnosti celého shromáždění zastřeleni. Kněz z Javorníku doporučil knězi z Rudníku, že by měl u velitele požádat o povolení udělit ke smrti odsouzeným duchovní útěchu. Ten požádal okamžitě jednoho vojáka, zda by za tímto účelem mohl promluvit s velitelem. Odpovědí pro něj a kněze z Javorníku byly rány bičem. To ale oba duchovní nevyvedlo vůbec z klidu. Kněz z Rudníku prohlásil, že si bude stěžovat biskupovi. Nyní se obrátil celý vztek proti němu. Rukama a bičem byl týrán a bylo mu vyhrožováno zbraní. Když ho pustili, postavil se dozadu, aby jim nebyl na očích. Odsouzení, kteří vypadali otřesně, byli ukázáni a odvedeni k lesu. Byli to: řezník Andreas Pohl a jeho syn Franz Pohl, mistr pekař Josef Gaber, holič Josef Stránský a dělník Alois Stuchlík. Jména všech pěti byla přečtena a oznámeno, že byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením za zakázané držení zbraní. Rozsudek byl podepsán velitelem posádky v Hostinném. Pět mužů bylo opět odvedeno do lesa, kde si museli sami vykopat svůj vlastní hrob. Náhle byl vyvolán kněz z Rudníku. Vykročil vpřed a byl partyzány, se svolením velitele, za velkého smíchu a radosti přítomných Čechů, s několika dalšími, určen ke kopání hrobů. Během kopání se kněz snažil dorozumět s odsouzenými a vyzvat je, aby projevili pokání. Nesměl ale mluvit. Zdálo se, že všichni odsouzeni jeho přítomnost pochopili. Kněz se musel vrátit a postavit do přední řady. Těchto pět odsouzených se muselo postavit ke dvěma jámám. U jedné dva, u druhé tři. Pak napochodovalo 25 partyzánů. Na každého odsouzeného bylo vypáleno pět výstřelů. Poté byl kněz z Rudníku opět vyzván vystoupit dopředu a spolu s ostatními musel vyzvednout všech pět mrtvých z jámy a každou jámu vykopat o jeden metr hlouběji. Poté byli zastřeleni položeni do hrobu, všechny stopy krve odstraněny a hroby zaházeny. Tento proces trval dvě hodiny a vše bylo pod dohledem. Když už všichni odešli, řekl jeden voják knězi, že teď se může u hrobu modlit. Aby toho nebylo málo, kněz byl pak zavolán k individuálnímu výslechu do mučírny. Tam mu bylo vyhrožováno zastřelením. Jak mi později vyprávěl, už se sám tehdy se svým životem rozloučil, a když dnes na tento den vzpomíná, děkuje Bohu, že mohl být nablízko odsouzeným a připomenout jim pokání. Co se stalo v Rudníku, stalo se v mnoha obcích. Mezi „mnoha jinými“, kteří byli určeni ke kopání hrobů, byl i můj dědeček Friedrich Zirm.“ Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Jan Bartoš, Steffen Honig, ProMedia Barleben GmbH

Nahoru