Trutnov

Pochvala od novináře potěší, svěřuje se tisková mluvčí Trutnova

Je práce tiskové mluvčí Trutnova taková, jak jste představovala, když jste nastupovala na pozici? Co vás nejvíc překvapilo? Představovala jsem si hodně zodpovědnosti a to také platí. Nelze říct, že by mě něco překvapilo. Spíš jsem nečekala tak výrazně široký záběr povinností, které mluvčí v Trutnově má.  Co všechno má mluvčí města na starost? Setkala jsem se s názorem, že mluvčí sedí u stolu a čeká na zavolání novináře. Tak to ale vůbec nechodí. Kromě komunikace s novináři a veřejností, mám na starost také interní komunikaci na úřadě a účastním se jednání orgánů města. Navíc u nás v Trutnově jsem i vedoucí oddělení komunikace, takže pode mě spadá vydávání Radničních listů, správa Facebooku  a Instagramu, částečně webu města a mnoho dalšího. Dále píši tiskové zprávy, zastupuji město ve Svazku obcí východní Krkonoše a v Královských věnných městech. Organizuji drobné kulturní akce, mám na starost propagační materiály a předměty města, jsem kontaktní osobou pro naše zahraniční partnerská města a tak dále.  Ve vyjmenovávání svých povinností bych mohla pokračovat ještě dlouho. Hlavní ale je vytváření komunikační strategie města a jeho propagace uvnitř i mimo něj. S kým vším komunikujete, jak vypadají výstupy vaší práce, schvaluje vám je někdo, neschvaluje? Jsi taková samostatná jednotka? Komunikuji s veřejností, novináři, zástupci jiných měst a vlastně s kýmkoliv. Pokud výstupy myslíte tiskové zprávy a prohlášení, tak je samozřejmě konzultuji s panem starostou a pokud jde o odbornější téma, tak i s dotyčným odborníkem u nás na úřadě. Chci, aby zprávy byly po faktické stránce správné. Jak moc vám zasahuje starosta do vytvořených zpráv?Téměř vůbec, to skutečně jen výjimečně. Co považujete ve svém zaměstnání za úspěch? Rozhodně potěší, když vám novinář poděkuje a pochválí za skvělou spolupráci. Také mě těší, když se tisková zpráva objeví kompletně celá otištěna v médiích, protože to je známka, že obsahovala vše, co redaktor potřeboval a nemusel zjišťovat další informace. Jak vypadá váš klasický pracovní den? Já nemám klasický pracovní den a přesně to se mi na mé profesi líbí. Každý den je úplně jiný. Kolikrát mám plány, co všechno za den zpracuji a udělám, ale ráno přijdu a zjistím, že se něco stalo a tak se musím přizpůsobit a vše přeplánovat. Když třeba připravujete tiskovou konferenci, co všechno to pro vás obnáší a kolik času to zabere? U nás klasické tiskové konference nepořádáme. Spíš pořádám menší kulturní či slavnostní akce, na které zveme novináře, jako například předávání kulturní a sportovní ceny města nebo Trutnovského draka. Například v loňském roce jsme otvírali novou loděnici, dále pak novou kuželnu nebo odhalovali panel věnovaný vězňům v místních pracovních táborech za 2. světové války. Organizace tohoto typu akcí pro mě obnáší přípravu úplně všeho, od počátku do konce - výběr termínu, sestavení programu, zajištění pohoštění, zaslání pozvánek, propagace akce, zajištění hudebního doprovodu a ozvučení, moderování až po samotný úklid po akci a následnou zprávu do médií.  Tiskový mluvčí by měl být vlastně non-stop k dispozici. Jak balancujete mezi profesním a soukromým životem? Snažím se být neustále k dispozici. Jsem na telefonu i o víkendech a na dovolené. Je to i v mém vlastním zájmu, abych věděla, co se děje. Striktní oddělování osobního od profesního života není na místě, vůbec v případě, když dělám něco, co mě baví a naplňuje. Takže takovou potřebu nemám. Jaké nejdůležitější vlastnosti by měl mýt tiskový mluvčí? Rozhodně si musí umět zorganizovat čas. Měl by být pohotový, vstřícný, měl by mít nápady, sledovat dění kolem sebe a předem odhadnout vývoj událostí.   Začínala jste jako redaktorka. Ten přechod ze zpravodajství na druhou stranu informační barikády je častý, ale obvykle se to stává žurnalistům ve vyšším věku. Dovedete si představit, že byste se vrátila zase zpátky? Dovedu si představit přechod zpět do médií, ale již ne jako redaktor. Pracovala jsem i chvíli na pozici produkční a to mě velice bavilo. Tam totiž přesně jde o organizaci času a úkolů a hlavně o široký přehled o tom, co kdo a kde dělá. Takže na podobné pozici si to stále ještě dovedu představit.   Jako mluvčí musíte přemýšlet úplně jinak, než novinář, který chce dostat co nejvíce informací, ale ty některé ven ventilovat nemůžeš. Jak poznáte, co můžete pustit? Díky vlastním zkušenostem zhruba tuším, co všechno novinář pro dobrou zprávu potřebuje, jaké informace ho zajímají a na co se určitě bude ptát. Snažím se tedy na to pořádně připravit a vše potřebné jim poskytnout. Tak hypotetická situace. Sedíte v kanceláři, zazvoní telefon a dozvíte se, že na úřad dorazil televizní štáb, který chce vyjádření k problému, o kterém moc nevíte. Máte pár minut. Jak budete postupovat? Novináři sami moc dobře vědí, že pokud jde o odbornější témata, je pro všechny lepší dát mluvčímu čas, aby se mohl připravit a sehnat dostatek informací. Všem to ušetří čas. Takže tak to i v praxi převážně funguje. Novinář mi dopředu zavolá a domluvíme se, v kolik má přijet. Máte třeba naučené nějaké fráze, které pak před kamerou říkáte v takovýchto situacích? Nemám, ke každému tématu se snažím mluvit přímo „k věci“. Co taková odpověď: „Bez komentáře.“ Kolikrát jsi ji už použila? Takovou odpověď jsem ještě nikdy nepoužila a jsem za to ráda. Může se mluvčí nějak připravit na krizovou komunikaci? Měl by mít jasný plán jak postupovat. Měl by vědět, na koho se v dané situaci obrátit nejdříve, aby měl potřebné informace, jak postupovat, koho informovat o problému a hlavně nezmatkovat. A hlavně nikdy nelhat. Na to se dříve nebo později vždy přijde. Jako v životě. Už jste se někdy setkala s tím, že jste se v hlavě dostala do rozporu s tím, co jste říkala nebo psala? Do takové situace jsem se ještě nedostala. Zatím jsem si u všeho byla jistá, že si za svým prohlášením můžu stát a můžu jej podepřít pádnými a pravdivými argumenty. Jaké vztahy má město Trutnov s médii? Komunikuji úplně se všemi médii, která mě kontaktují, a snažím se jim pohotově vyjít vstříc. Doufám tedy, že jsme společně nastavili dobré vztahy. Setkala jste se už s tím, že by novináři z vašich informací napsali článek úplně jinak kvůli tomu, že se třeba honili za nějakou senzací? Mezi novináři, stejně jako mezi všemi ostatními profesemi, jsou lidé lepší i horší, z lidského i profesního hlediska. Jsem životní optimistka, takže vždy věřím, že těch dobrých je více a myslím, že to platí i v souvislosti s mými zkušenostmi s novinářskou prací. Samozřejmě se mi ale nejednou stalo, že jsem redaktorovi zcela jasně vysvětlila celou situaci, dala mu pádné a objektivní argumenty, a přesto pak z rozhovoru vystřihl pouze takovou část, která se mu hodila a navíc ji vsadil do takového kontextu, že musím litovat nezasvěcené diváky, kteří dostali zcela zkreslenou informaci. Je to ale dobrá životní škola, člověk si pak daleko více ověřuje informace. Zjistíte, že si nemůžete udělat názor na základě jedné reportáže. Na úřadě jste rok a půl. U jakých témat jste jako mluvčí „zapotila“? Samozřejmě některá témata se vysvětlují snáze a některá obtížněji. Ale spíš jde o odbornost či komplexnost daného problému, který je třeba laické veřejnosti vysvětlit krátce a srozumitelně. Dosud jsem se však nesetkala s tématy, u kterých jsem si nebyla jistá pravdou nebo správným postupem města. Kéž by to tak vydrželo nadále. Jak moc usnadňují nebo naopak ztěžují práci tiskovému mluvčímu sociální sítě? Usnadňují mi práci rozhodně v rychlosti předání sdělení a zasažení velkého počtu příjemců. Jejich problémem je, že v záplavě někdy až šílených komentářů se ztrácí realita. Máte profesní deformaci, že třeba v televizi sledujete proslovy a vystupování svých kolegů z branže? Rozhodně ano, mám. Sleduji, jakým způsobem vystupují a co konkrétně říkají. Také posuzuji, do jakého kontextu pak novinář jejich prohlášení dal, a kolikrát s nimi soucítím. Máte za sebou nějaká cvičení na rétoriku? Trénovala jste někdy třeba své vyjadřování před zrcadlem? Měla jsem přímo předmět Rétorika na vysoké škole. Při studiích v Hradci jsem chodila na  hlasovou výchovu k panu Václavu Martincovi a když jsem studovala v Praze, tak jsem soukromě chodila na hlasová cvičení k paní Janě Postlerové, tu mohou lidé znát z médií, školí moderátory FTV Prima, dabuje a často rozebírá výkony českých moderátorů. Mluvčí by se měl také umět slušně a elegantně obléci. Jak velký máte doma šatník? V tomhle jsem asi typická holka - šatník mám narvaný k prasknutí, ale když se ráno rozhoduji, co na sebe, tak si říkám, že nic nemám. (smích) V současné době je asi nejprofláknutějším tiskovým mluvčím Jiří Ovčáček, souhlasíte? Jak na vás působí? Zcela souhlasím. Je to rozhodně zajímavá postava na českém politicko-mediálním poli, taková kapitola sama pro sebe. Na svém přístupu a vyjadřování vybudoval kariéru. Zná ho téměř každý, takže on sám je se sebou nejspíš spokojen. Kdyby vám na stole přistála nabídka na mluvčí prezidenta, troufla byste si po ní sáhnout? Rozhodně ne. Byla bych nejspíš velmi potěšena, že by si mě někdo na této pozici dokázal představit a věřil by mi, ale takové ambice já nemám. V Trutnově jsem nanejvýš spokojena. Jak je vlastně práce trutnovské mluvčí finančně ohodnocená? Jsem klasickým zaměstnancem městského úřadu, tudíž mám tabulkový plat jako každý jiný úředník. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.czfoto: Miloš Šálek

Nahoru