Trutnov

Paralympionik Aleš Kisý ztratil práci v chráněné dílně, navíc přišel o vozík

„Mrzí mě, že společnost, která je chráněnou dílnou a honosí se tím, že pomáhá lidem s hendikepem a bere na ně příspěvky, něco slíbí a pak to dopadá takhle. Považuji to za nemorální, sobecké a dost špatné,“ nechápavě kroutil hlavou. V době, kdy Aleš Kisý začal ve firmě pracovat (od 1. září 2009), byl majitelem Pavel Dohnal. Před pěti lety se spolu dohodli, že Dohnal koupí na firmu invalidní vozík v hodnotě cca 190 tisíc korun, který Aleš bude v práci používat. Byli také domluvení, že až se účetně odepíše, může si ho trutnovský sportovec odkoupit symbolicky za jednu korunu. „Mezitím však došlo ke změně většinového vlastníka a 51 procent firmy koupili Němci,“ sdělil Aleš Kisý. Ve firmě pracovala také ještě jeho matka, přítelkyně bratra a syn nevlastního otce. „Všichni postupně skončili, zůstal jsem jen já,“ přiblížil situaci, že v tomto směru tam nepanovalo dobré klima. To vyústilo loni v létě. Den před odletem na paralympiádu do Ria, dostal Kisý výpověď. Té předcházelo několik vytýkacích dopisů kvůli údajnému neplnění pracovních závazků. „To byl nesmysl! Po návratu z Ria jsem se začal soudit. S právníkem se nám podařilo výpověď zneplatnit, soud na plné čáře vyhrát a na přelomu letošního června a července jsem se znovu vrátil do firmy.“ V té byl jediným vozíčkářem a dojížděl tam až do minulého týdne. Mezitím obdržel několik dalších vytýkacích dopisů. Minulé pondělí měl s vedením společnosti pohovor, z něhož vycítil, že ho chtějí vyhodit. „Mojí původní pozici zrušili a já už jsem neměl další sílu se stále s někým dohadovat,“ vysvětloval muž vykonávající ve firmě administrativní práci, proč se nakonec rozhodl podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru s tříměsíčním odstupným. Díky vyhranému soudu mu ještě náležel i ušlý zisk za předchozí měsíce v hodnotě desítek tisíc korun. Proti tomu však v dohodě stálo, že musí vyrovnat závazky vůči firmě a vrátit vozík. „Jsem pitomec. Tím, že jsem to podepsal, jsem udělal jednu ze svých největších chyb,“ litoval včera trochu opožděně svého kroku, nicméně stále nechápal, co bude firma s vozíkem dělat. Už dříve se snažil s vedením společnosti dohodnout, aby připadl do jeho vlastnictví, protože je speciálně upravený jen na jeho postavu. „Jel jsem kvůli tomu i do Německa, když se vyráběl a za těch pět let užívání jsem do něj ze svého investoval také nějaké peníze na opravy a podobné věci,“ líčil Kisý. Veškerá jednání dopadla neúspěšně. Německá strana nebrala v potaz ani čestné prohlášení Pavla Dohnala, že vozík si může koupit za korunu, ani pozdější Kisého finanční nabídku 10 tisíc korun. Vedení společnosti požadovalo za vozík 76 tisíc. „Takovou hodnotu ale v žádném případě nemá,“ podotkl Aleš Kisý s tím, že po pětiletém opotřebení může být jeho hodnota 10 až 15 tisíc korun. „Nevím, jaká je hodnota vozíku, nebudu to komentovat. Došlo ke skončení pracovního poměru se zaměstnancem. Vozík je majetkem firmy, víc k tomu nemám co říct,“ uvedla včera jednatelka společnosti Jitka Šretrová před bránou firmy v Mírové ulici, kam místní paralympionik hodinu před polednem přivezl svou kompenzační pomůcku k životu. Jeden ze zaměstnanců vozík vyložil z kufru, zatímco Aleš Kisý zůstával sedět za volantem. „Je smutné, že to dospělo k takové situaci, že chráněná firma bere vozík vozíčkáři. Někteří lidé by si měli sáhnout do svědomí,“ dodal reprezentant, který před rokem pod brazilským sluncem obsadil páté místo ve vrhu koulí. Momentálně zůstává bez práce. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.cz

Nahoru