Trutnov

Odejít do Ameriky pro mě bylo nejlepší řešení, hlásí ze zámoří brankář Vomáčka

„Momentálně jsem moc spokojený. Měl jsem pár horších zápasů v listopadu, kdy se mi nějak extra nedařilo, ale to se stává.  Věřím, že už je to za mnou a bude už jen líp,“ ohlédl se za svou dosavadní půlroční štací, která se odehrává kousek od mexických hranic. Corpus Christi je třistatisícové přístavní město ležící na pobřeží Mexického zálivu. A vězte, že už je tam Tomášovi opravdu líp. Na zámořský hokej se český mladík adaptoval tak, že na přelomu roku získal v soutěži ocenění pro hráče týdne Jižní divize. A vzápětí se jeho jméno objevilo v průběžném žebříčku na 13. místě z 31 brankářů, kteří se vyskytují v juniorských ligách v Severní Americe a jsou žhavými želízky pro nadcházející červnový draft NHL v Chicagu! Je to přitom teprve podruhé v historii klubu, co se brankář Corpus Christi dostal na tento „rank list“. „Mám velkou radost, ale snažím se to vytěsnit z hlavy a koncentrovat se na to, co se děje teď. Určitě by to byl ale krásný pocit a nezapomenutelný moment,“ zasnil se nad možností být draftován. Teď se ale vraťme zpět v čase. Do doby, kdy se Tomáš rozhodoval, jestli to má jít zkusit do Ameriky. Bylo to po loňském mistrovství světa do 18 let v Grand Forks, kam se podíval jako třetí gólman národního mužstva. Do branky se sice nedostal, ale stejně to pro něj byla skvělá zkušenost. „Hrozně jsem tam obdivoval halu, ve které hraje univerzitní tým. Na univerzitě bych chtěl taky jednou hrát. To bylo neskutečné. A pak se mi ozval poradce z Ameriky, že by mě tam dokázal dostat,“ vyprávěl mladý brankář. S rodiči se o tom doma bavili už přes rok, přemýšleli a váhali, jestli se má vydat do zámoří. Když ale přišla nabídka od poradce, rozhodnutí muselo u Vomáčkových padnout narychlo, aby Tomáše stihli přihlásit do draftu USHL. Větší zájem o něj projevilo čtyř pět klubů. Držitele dvou titulů mistra extraligy mladšího dorostu s Hradcem Králové si nakonec zamluvilo Sioux City s tím, že jejich hráčem se stal na dva roky. Na první rok ho však klub poslal do nižší soutěže NAHL, aby si nejdřív zvykl na zámořský hokej. „Další rok se mnou počítají jako s gólmanem číslo jedna, samozřejmě pokud budu mít výkonnost,“ ušklíbl se nadaný sportovec, který se tak ocitl v Corpus Christi. „Myslím, že to pro mě bylo nejlepší řešení. Chci hrát univerzitní hokej a tato cesta k tomu vede. Teď už je to jen na mně,“ řekl k velké životní změně. Na povrch se tím dostává otázka, jestli by pro něj cesta do světa velkého hokeje vedla i z našeho prostředí. „Těžko říct, ale třeba dostat se z Česka na univerzitu je skoro nemožné. Hokejově bych určitě rostl, i kdybych zůstal, ale nemyslím si, že tak rychle jako v Americe. Věřím této cestě, hokejově mi dá víc,“ pravil Tomáš. Samozřejmě na začátku to pro něj bylo náročné, kdy se po příletu za oceán sžíval s cizím prostředím. „Ale myslím, že jsem to nakonec zvládl dobře. Kluci mě hned vzali mezi sebe, což mi strašně moc pomohlo a jsem jim za to moc vděčný,“ povídal. Ještě předtím, než ale poznal tým, čekalo jej jiné seznámení. Neméně důležité pro život. S novou rodinou. Brankáře z Čech „adoptovali“ Bryan a Lacey Williamsovi, kteří mají malého syna Connora. „Rodina je skvělá, vycházíme všichni super, i když ze začátku pro mě byla angličtina trošku problém,“ přiznal Tomáš jazykovou bariéru. Ta se postupně zmenšovala, a přestože stále ještě někdy mívá malé problémy, dnes si již troufne říct, že se v Americe domluví. Lacey pracuje jako zdravotní sestra ve škole, Bryan je učitel. A Connor? „Ten by nejradši furt něco hrál,“ řekl na adresu svého amerického bratra, který je také hokejista. „Bydlíme v rodinném domku v klidné čtvrti asi dvacet minut od haly, takže je to super,“ dodává, že u Williamsových našel krásné zázemí. Od klubu na něj rodina pobírá určitou částku peněz na měsíc, z které mu platí jídlo a věci, co potřebuje. Ačkoliv tým IceRays (v češtině přeloženo jako Ledoví rejnoci) sídlí v městě u Mexického zálivu a momentálně tam teplota šplhá přes dvacet stupňů, zájem veřejnosti o hokejový mančaft juniorů je enormní. „Tohle byl pro mě asi největší rozdíl. V Česku se nestane, že by na zápas juniorky přišlo víc než 200 lidí. Tady už jsme měli i sedm tisíc,“ zdůraznil Tomáš, že mládežnický hokej v zámoří je prostě jiná dimenze. Průměrně návštěvnost v Corpus Christi na domácí zápasy je 2500 až 3500 lidí. „To je neskutečné!“ Když před začátkem sezony přišel do klubu, všichni na něj byli a vlastně stále jsou hrozně hodní. Ve všem mu vycházející vstříc. „Slyšel jsem, že se těší, až mě uvidí chytat a že doufají, že to bude dlouhá sezona,“ zaznamenal z rozhovorů s vedením klubu a trenéry. V týmu je jediným Evropanem, což je prý možná dobře. „Ale máme tady jednoho kluka, který má rodinu ve Švýcarsku a po sezoně se mnou poletí do České republiky,“ prozradil Tomáš. Jeho ostatní spoluhráči toho ale jinak o jeho rodné vlastní moc nevědí. „Občas si dělají srandu, že jsme součást Ruska, ale znají některé české hokejisty,“ usmál se gólman, jenž si atmosféru a lidi v klubu stále nemůže vynachválit. Co se týká tréninků, tak velký rozdíl při srovnávání s přípravou v Česku vidí především v tempu. V Americe jezdí všichni naplno i v tréninku, nikdo si nedovolí nic vypustit. Někdy to dle slov Tomáše bývá pekelně těžké. „Jinak cvičení se tady dělají jednodušší, ale o to víc se dbá na důraz, přesnost a právě na tempo,“ doplňuje k tréninkové náplni. Z čistě brankářského pohledu si myslí, že se s něčím novým snad ani nesetkal, jen si musel zvykat na menší led. S tím ale počítal dávno dopředu. „Na užším kluzišti musí člověk neustále dávat pozor, z každé pozice se může vystřelit a pro brankáře je to hrozně nebezpečné. Ze začátku to pro mě bylo těžké, ale teď už s tím nemám žádný problém a vše je úplně v pohodě,“ prohlásil. Jeho výkony budiž důkazem. Na konci ledna odchytal šest výher v řadě, což byl nový rekord klubu. V únoru, kdy si Tomáš na týden odskočil domů kvůli reprezentačnímu turnaji ve Švédsku, předvedli IceRays dokonce sedmizápasovou šňůru, k níž český gólman po svém návratu přispěl svou první vychytanou nulou v zámoří. V pátek 17. února předvedl 19 zákroků a jeho tým slavil výhru 2:0 nad Topeka RoadRunners. O brankáře IceRays se stará mimo jiné i trenér gólmanů New York Islanders Marc Champagne, který s Tomášem pracuje hlavně přes video. „Sleduje zápasy a potom mi říká, na čem bych měl pracovat,“ pravil trutnovský odchovanec, že se od něj snaží vzít každou radu, co dostane. Občas i hlavní trenér Brad Flynn něco přidá, co by se mu mohlo hodit, takže si toho Tomáš bere hodně i od něj. Druhým brankářem týmu je o dva roky starší Camden Burggrabe. „Vycházíme v pohodě. Trenéři nás většinou točí, víme to den před zápasem,“ poznamenal hráč, který je nejmladším členem v sestavě Rejnoků. Corpus Christi hraje v North American Hockey League v sedmičlenné Jižní divizi, přičemž základní část obnáší porci 60 zápasů. „Určitě se tu hraje víc do těla a někdy je to opravdu řežba. Myslím si, že tempo je tu o trošku větší, ale těžko říct,“ porovnával mladý brankář zápasy NAHL s tím, co doposud zažil. Za cíl si klub před sezonou stanovil postup do play-off a IceRays se zatím drží (12 kol před koncem) na pozicích, které ho zaručují, tj. do čtvrtého místa. Pro zajímavost, k nejbližšímu soupeři to mají Rejnoci osm hodin jízdy autobusem, nejdelší cestování zabere dvanáct hodin. Klikněte pro zvětšení. Kdyby se chtěl jet Tomáš podívat na zápas NHL, tak nejblíže to má pět hodin do Dallasu, ovšem na takovou zábavu nemá během sezony vůbec čas. „Většinou trénujeme pondělí až čtvrtek, většinou dvoufázově, pátek a sobota jsou zápasy a neděle volno,“ popsal svůj hokejový týden, ve kterém se co nejvíce snaží udělat si čas na studium. Se školou to má tak, že po internetu studuje poslední ročník střední školy University of Nebraska High School. „Je to americký vzdělávací program, na který navazuje univerzita. Takže udělám třeťák online, budu graduovat a další ročník už budu dělat jakoby nultý ročník univerzity. Kredity se mi tam už budou započítávat. To se mi zdá docela dobré,“ nastínil, jak funguje školství v zámoří. Daří se mu stejně jako v hokeji. Zatím prospívá s áčky a béčky. Nový život, nový svět, noví lidé, nový hokej, nové výzvy… To vše už přes půl roku v Americe poznává usměvavý brankář z Trutnova a vším, co dělá, se postupnými krůčky snaží přibližovat svému snu. „Baví mě tu všechno. Užívám si každou chvilku, co tu můžu být a jsem moc vděčný rodině, že mi umožnila dostat tuhle šanci, bez nich bych tu rozhodně nebyl,“ uvědomuje si, jak důležitou roli v životě hrají rodiče, kteří za ním přiletěli na Vánoce. V červnu třeba Vomáčkovi poletí do zámoří znovu. Na draft… Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: David Olds Fotografie, www.goicerays.com

Nahoru