Trutnov

Obrazy nedoceněného malíře jsou „majstrštyky“ krajinomalby

Kdo miluje krajinu, vydá se do jejího nitra prostřednictvím tohoto českého, mnohdy už bohužel pozapomenutého Mistra. Galerie na krajinářskou malbu každoročně myslí. Jak uvedla její ředitelka Lucie Pangrácová, pravidelně se zde lze setkat s kvalitní krajinářskou výstavou. „Měli jsme tady žáky Mařákovy školy, Antonína Slavíčka či Františka Kavána. Letos jsme přikročili k autorovi, který je mému srdci obzvlášť blízký – Antonínu Hudečkovi. Ke spolupráci na této výstavě jsme vyzvali kurátora Michaela Zachaře, který pro nás připravil výběr z těch nejkvalitnějších státních i soukromých sbírek,“ řekla. A je to výstava skutečně mimořádného významu. „Česká výtvarná kultura má dva velké Antoníny: Antonína Slavíčka a Antonína Hudečka. Druhý jmenovaný má pořád tak trochu smůlu. Kurátorský projekt připravený do Národní galerie v Praze byl zrušen. Je pouze ve velmi redukované podobě v Roudnici nad Labem. Pracuji usilovně na tom, aby výstavou v Trutnově byl Hudeček posunut dál, protože je to z mnoha důvodů veliký autor,“ prozradil Zachař. Zároveň připomenul, že je velký nejenom formáty - třetina obrazů na výstavě má přes metr, takže se při instalaci on i pracovníci galerie pěkně protáhli a pocítili, jak těžký je český impresionismus. Hudeček má ale také velká témata a je velmi hudební. „Hudeček, rodák z Podřipska, zvažoval, zda zvolit hudební dráhu či výtvarnou. Dokonce ještě v padesáti letech se rozhodl, že bude hrát na housle, ale nakonec to vzdal. Hudebnost však prostupuje jeho obrazy,“ vysvětlil kurátor. Hudečkovy obrazy jsou opravdovými „majstrštyky“ a komu lahodí pohled na tento způsob tvorby, je v galerii na tom nejlepším místě. „Je to bohužel nedoceněný autor. Ohlas ve světě prakticky nemá a u nás jen mezi soukromými sběrateli. Podle pamětníků šlo o veselého a hbitého člověka. Byl to velký turista. Na velkých plátnech, kterých tady máme přes třicet, je vidět, jak vnímal přírodu a vazbu figury v krajině. Na obrazech je to naprosto mistrně zvládnuto a obsaženo,“ poznamenal Zachař. Hudečkovou srdeční krajinou a doslova zázračným místem pro vývoj moderní české krajinomalby, jak je ostatně na výstavě patrné, byla Okoř. Plenérová štace kousek za Prahou, kde se konaly jarní exkurze Mařákovy krajinářské školy, k níž se po mnichovských studiích a moravském pobytu přidal roku 1897 i Hudeček. Na stěnách galerie však visí i obrazy zachycující krajiny při cestách do zahraničí, například na Rujanu či do Itálie. Za pozornost rovněž stojí mistrovská květinová zátiší. „Oproti výživné paletě Slavíčkově volí Hudeček tlumené tóny zelení, okrů a hnědí, v lazurách volí odstíny fialové, lila a podklad většinou červený nebo rezavě hnědý,“ popisuje kurátor. Lehkost Hudečkovy malby zaujala také trutnovského malíře Miloše Trýznu, který má ke zdejší městské krajině blízko a byl na vernisáži přítomen. „Je neuvěřitelné, jak samozřejmě Hudečkova malba na diváka působí. Je geniální. Když se na jeho úžasné obrazy dívám, jenom kroutím hlavou. Skoro mě opouští múza,“ zažertoval Trýzna. Podle Zachaře se Hudečkovy obrazy vystavují málo a myslí si, že tomuto malíři dlužíme opravdu velkou výstavu, která by měla mít i mezinárodní přesah. „Málokterý z našich umělců byl totiž národní i světový současně – zde se nabízí jasná paralela s hudebním odkazem jeho přítele Josefa Suka. A přece je třeba za jejich význam i obeznámenost neustále bojovat. Činíme tak i touto výstavní instalací,“ dodal. Tato mimořádná výstava potrvá do 7. října. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek  

Nahoru