Trutnov

Obraz Uffo Horna vstal z mrtvých. Restauroval ho trutnovský malíř Fürbacher

Aby mohl být obraz na jubilejní výstavě veřejnosti představen, musel být restaurován. O tento odborný krok muzeum požádalo známého trutnovského malíře Roberta Fürbachera, který má s touto činností zkušenosti. „Za dobu, co maluji, jsem získal docela velkou znalost materiálu, technik a podobně. Znám také různé tmely a vím, jak reagují. Nikdy jsem je ale předtím nevyužil k restaurování obrazů,“ řekl malíř, který měl loni v dubnu v muzeu společnou výstavu s díly svého pradědečka Josefa Fürbachera. Ještě než k tomu došlo, obdržel od rodiny deset, zhruba osmdesát let starých obrazů, které byly rovněž v neutěšeném stavu. „V některých byly díry, na jiných nebylo patrné vyobrazení. Pustil jsem se do jejich čištění s tím, abych co nejméně zasahoval do malby, jiné jsem podlepoval. Postupoval jsem jako detektiv a musel jsem vypátrat pigmenty a barvy. I když nejsem vystudovaný restaurátor, mám technické znalosti a snažím se na ty obrazy napojit,“ uvedl malíř. To využil i při restaurování pradědečkových obrazů. „Pradědečka jsem „požádal“ o pomoc a ono to zafungovalo. Tak to byly moje restaurátorské začátky, než jsem si podmanil techniky. Byl jsem si samozřejmě vědom určitých rizik, že se to nepovede. Pokusil jsem se o to, a k mému velkému údivu to šlo dobře a povedlo se to,“ prozradil s tím, že když přinesl zrestaurované obrazy do muzea, byl pochválen za dobrou práci. To vedlo k tomu, že ho muzeum požádalo o restaurování deseti obrazů ve špatném stavu malíře Wenzela Labuse, které chtělo vystavit. „Jeden byl docela oříšek. Byl hrozně tmavý a nebylo patrné, co na obrazu je, byl hodně poškozený, chyběl pigment. To sice nebyl problém, ale musel jsem se naučit tmelení.  Na těchto obrazech jsem se posunul v restaurování dál. Plátna jsem rovnal, žehlil, všechno jsem dělal přesně podle úžasné knihy O starých malbách a jejich restaurování od Františka Petra z roku 1954, která se mi v té době dostala do ruky. Nedošlo tedy k žádné chybě, poškození, všechno dopadlo skvěle,“ konstatoval malíř a dnes už i restaurátor. Ta kniha se stala jeho biblí, vychází z ní a je podle něj neuvěřitelná. „Bohužel materiál k restaurování jsem si musel objednat na Slovensku, protože u nás není k dostání.  Jsem vděčný, že jsem prošel těmi dvaceti obrazy, kde jsem si mohl vyzkoušet všechno možné,“ vzpomíná. Když mu muzeum předávalo obraz portrétu Uffo Horna a požádalo o jeho restaurování, musel se prý třikrát nadechnout. „Obraz byl úplně černý, totálně poškozený, ornamenty rámu omlácené. Jenom jeden byl vcelku a podle něho jsem pak modeloval z akrylového tmelu znovu všechny ornamenty. V obrazu byly dvě velké díry, byl vyboulený s oloupaným pigmentem, prostě největší hrůza, jakou si lze představit,“ kroutí hlavou. Byla to však ohromná výzva a malíř strach, že se to nepovede, neměl. Nejtěžší při restaurování bylo vytmelení, to mu dalo nejvíce zabrat. Celý obraz musel sundat z rámu, podložit ho po stranách novým plátnem, podžehlit, zatížit, aby se plátno narovnalo. Když bylo všechno ustálené, musel ho ještě kvůli zpevnění pigmentu překlížit tak, aby klíh z rubové strany proniknul plátnem. „Pak přišly na řadu ty dvě ohromné díry. Zalepil jsem je tmelem, to jsem dělal asi tři týdny, bylo to hodně náročné. Celý obraz jsem restauroval asi čtvrt roku,“ vypravuje Fürbacher. V této souvislosti tvrdí, že při restaurování obrazu je podstatné čištění a hlídání, aby neopadal pigment, protože by se malba rozsypala. „Do restaurování by se vůbec neměl pouštět laik, může to dopadnout katastrofálně. Je třeba mít znalosti,“ upozorňuje a popisuje euforické pocity, když obraz dostává původní podobu. „Mám pocit, že cítím energie toho malíře,“ usmívá se. Zatím se mu ještě nestalo, že by pod vrstvou obrazu nenašel jiný obraz. „Snažím se co nejméně zasahovat do původní malby,“ poznamenal a připomenul, že je restaurování hodně otevřený. „Restaurátoři nechávají na plátně místo, aby bylo vidět, že byl obraz restaurovaný. Já to tak nedělám, i když oni mohou tvrdit, že jsem plagiátor. Jde mi o to, aby obraz vypadal stejně, jak ho malíř myslel a namaloval,“ dodává Robert Fürbacher a upozorňuje, že uživit se na Trutnovsku malováním je dost obtížné a restaurování by v tomto ohledu mohla být dobrá cesta, protože restaurátorství, jak je přesvědčen, je stejně jako malířství umění. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek      

Nahoru