Trutnov

Nevíte náhodou, kudy mám jet, ptal se cestujících řidič autobusu

A jedeme dál. Občas některý z pasažérů jen tak mimochodem automaticky utrousí: „Na křižovatce doleva a pak po půl kilometru zase doprava.“ Bylo by to úsměvné, kdyby autobus už na startu své cesty byl včas. Přijel ale o deset minut později a navíc při nejisté jízdě v neznámém terénu nabíral další „sekyru“.   Se zhruba dvacetiminutovým zpožděním projíždíme přes koleje poblíž vlakové zastávky Starkoč. Pomalu sjíždíme do vsi, kde bohužel řidič zvolí místo druhé hned první odbočku k tamnímu vlakovému nádraží, kde mají vystoupit cestující pokračující vlakem na Náchod a Broumov. Odbočka je úzká a pro velký autobus naprosto nevhodná. O tom se řidič hned přesvědčil. Za chvíli byl slyšet nepřirozený lomoz. Autobus se „otřel“ o plot zahrady rodinného domu. Už tedy není možné jet kupředu. Řidič vystupuje, aby zjistil, co se stalo. S ním také cestující, kteří úprkem spěchají na vlakovou stanici. „Musím zavolat na dispečink a ohlásit to,“ oznamuje šofér. Zpoždění narůstá. Po několika manévrech se podaří autobusu vycouvat a druhou odbočkou si to šine na nádraží, kde už samozřejmě nikdo nečeká. Do České Skalice, cíle mé cesty, přijíždíme z Trutnova ne za obvyklou hodinu, ale z více než půl hodinovým zpožděním. „To byla ale dobrodružná cesta,“ říká jedna cestující a je ráda, že už ji má za sebou. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz

Nahoru