Trutnov

Neodsunutým Němcům zkonfiskovali majetek, Fiedlerův otec musel koupit vlastní dům

V trutnovském regionu po druhé světové válce museli zůstat někteří občané německé národnosti, protože se zde těžilo uhlí a byl tu rozšířen textilní průmysl. Pokud by byli horníci a textilní specialisté vyhnáni, vznikl by velký problém s kontinuitou výroby. V Trutnově a okolí proto zůstala řada německých nebo smíšených rodin. To se vztahovalo také na rodinu Güntera Fiedlera. „Moje příjmení a také mé matky za svobodna se tady objevovalo už někdy od roku 1650,“ říká. Jeho otec byl v Žacléři horníkem, táta matky rovněž. Rodina sice nebyla odsunuta, ale byl jí zkonfiskován majetek. Fiedlerův rodný dům ve Vrchové 9, po přečíslování Bernartice 287. „Babička z matčiny strany pracovala v textilním průmyslu, dědeček byl horník. V roce 1936 postavili z ušetřených peněz malý domek. V únoru 1945 zaplatili poslední splátku, tři měsíce na to jim už domek nepatřil. S tím se děda těžko srovnával,“ uvádí jeho vnuk. Byl však funkcionářem sociální demokracie v Lamperticích. V roce 1945, když čeští občané přebírali po Němcích domy, byly v jednom z nich za obrazy Hitlera a dalšího nacistického pohlavára nalezeny seznamy nepohodlných členů sociální demokracie a tam figuroval i Fiedlerův děda. „Kdyby se druhá světová válka vyvíjela jinak, skončil by v koncentráku. V roce 1961 musel otec zabavený dům, který zdědil po dědovi, koupit od státu zpět,“ doplnil. Günterův otec Josef Fiedler, fotografie zřejmě z roku 1925. Podobný příběh vypráví i Inge Eflerová. „Jsem také německé národnosti. Můj otec byl Němec a horník, maminka byla Češka, bylo to tedy smíšené manželství.“ Její rodiče koupili v roce 1934 v Černé Vodě u Žacléře dům, který byl v roce 1945 zkonfiskován. Inge o něj požádala v restituci v roce 1992 a dostala ho zpět o šest let později. „Naši tam po konfiskaci dál bydleli, ale ve vlastním baráku museli platit nájem,“ vysvětluje Eflerová, která říká, že dům udržují v obyvatelném stavu, ale nemají dost peněz na větší stavební úpravy. „Když jsem tu chalupu viděla poprvé, tak jsem nevěřila, že to mamka myslí vážně. Je to ale na úžasném místě,“ přidává se dcera Monika Bobrová. Ta pracuje ve Společností česko - německého porozumění, která v Trutnově vznikla v roce 1992. Společnost ČNP: Zleva Inge Eflerová, Günter Fiedler a Monika Bobrová. „Děláme projekty financové německým ministerstvem vnitra a velvyslanectvím. Na letošek jich máme připraveno pět. Provozujeme také knihovnu, zabýváme se výukou němčiny pro začátečníky, pokročilé a konverzací.  Zprostředkováváme kontakty Trutnovu s partnerskými městy v Německu. Rádi bychom se více otevřeli veřejnosti, která o nás moc neví,“ plánuje Bobrová. Trutnovské středisko je s německými občany, ať už odsunutými nebo s jejich potomky, v kontaktu. Mladí Němci, jejichž předci žili na Trutnovsku, už odsun nepovažují za téma národnostních třenic. „Národnostní záležitost je už překonána. Lidi jsou prostě dobří a špatní. Tedy nejen dobří Němci a špatní Češi, ale i naopak,“ domnívá se Fiedler. Předci po sudetských Němcích Trutnov hojně navštěvují. „Kdo zná město svých předků v původní podobě, vidí, že se změnil ráz, že některé objekty už neexistují včetně třeba textilního podniku Texlen. Samozřejmě se jim líbí, jak Trutnov vzkvétá. Všímají si architektury,“ vysvětluje Bobrová. Podle Fiedlerarodáci i další němečtí návštěvníci oceňují, že jsou v Trutnově i v dalších obcích v okolí opravovány památky a že se obnovují i autentické německé, většinou církevní názvy. Také mladí lidé se zajímají o své kořeny a do Trutnova jezdí. Občasnou obavu veřejnosti, že by sudetští Němci po případném zrušení Benešových dekretů začali uplatňovat nároky na majetek, Fiedler nesdílí. „Benešovy dekrety týkající se Němců a jejich majetku chápu tak, že platí k datu, kdy byly vydány, ale dnes nemají retroaktivní účinek,“ tvrdí. Nepopírá ale, že nejstarší generace, které je pětasedmdesát let a více a má reálné vzpomínky na dětství, může být smutná z toho, o co jejich rodiče či prarodiče přišli. „Až na malé výjimky by nikdo majetek nechtěl zpátky. Myslím, že je to uzavřená kapitola,“ poznamenal Fiedler a uvedl jeden ilustrační příklad. „Jeden z Němců, bývalý soukromý rolník z Vlčkovic, řekl, že děkuje Čechům, že museli pryč. Kdyby tady totiž zůstal, komunisté by ho o všechno připravili. Nyní má klidné a zajištěné stáří v Německu. Je to prostě paradox,“ dodal Günter Fiedler. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: archiv Güntera Fiedlera, Miloš Šálek  

Nahoru