Trutnov

Nejtěžší bylo semifinále, řekl Kovář po svém prvním triumfu na Horňák cupu

„Konečně jsem to taky vyhrál,“ smál se, když po finále opouštěl palubovku tělocvičny základní školy v Horním Starém Městě. Doposud bylo jeho nejlepším umístěním třetí místo. Cuba Libre projela turnajem na vítězné vlně. Ve své páteční kvalifikační skupině porazila Wolwes 5:1, Jiskru 4:2, Rumový Kuličky 7:0 a TJST 6:0. „ Ne, že by to bylo jednoduché, ale kvalifikací jsme proklouzli tak nějak bez větších problémů. Asi největší odpor nám kladli kluci z Vlčic,“ ohlédl se Dominik Kovář za pohodovým vstupem do jubilejního desátého ročníku. V neděli už si kluci zelenočerno svítivých dresech museli máknout podstatně více. Zvlášť pak v prvních dvou zápasech proti Švery juniors a Ivory Matroš. „Dva kluci byli ještě jaksi trošičku indisponovaní, asi jim to v pátek nestačilo, takže jsme začínali jen ve čtyřech s jedním člověkem na střídání,“ prozrazoval Dominik Kovář důvod ostřejšího rozjezdu a že hlavně úvodní utkání pro něj bylo na rozdýchání šílené. Z výsledku byste to nesoudili. Cuba Libre zahájila finálový den výhrou 4:0 s juniorkou Švery. Pak přišlo vítězství nad Ivory Matroš 4:2. Open air vyprovodila ze hřiště výsledkem 3:0, i když hra byla podle něj hodně vyrovnaná. „Hráli jsme stejný fotbal, že jsme čekali a trestali chyby,“ poznamenal. A postup do semifinále z prvního místa zpečetila Cuba Libre výhrou 4:1 nad Švery teamem. V souboji proti FC DuTo musela Cuba Libre dotahovat jednobrankovou ztrátu, ale zvládla to. Zvítězila 2:1. „Z mého pohledu to byl nejtěžší zápas na turnaji,“ konstatoval Dominik Kovář. Těžší než finále s Trut teamem? „To je taky vždycky těžký zápas. Hrají spolu dlouho, vědí o sobě, je těžké to uhlídat. Člověk musí být opravdu s hráčem a nehnout se od něj,“ pronesl na adresu mančaftu se základnou v rodině Holubců. „Prohrávali jsme 2:0, ale nakonec jsme to zlomili a já jsem moc šťastný, že po těch letech na Horňák cupu jsem to taky konečně vyhrál,“ usmíval se po finále, jež Cuba Libre rozhodla gólem minutu před koncem. Jaké byl jubilejní desátý ročník Horňák cupu? „Kvalitou určitě zase vyšší,“ uzavřel Dominik Kovář. ZAZNĚLO PO TURNAJIJan Holubec, Trut team (2. místo): „Po loňském roce jsme s druhým místem spokojeni. Když jsme viděli los sobotní skupiny, tak jsme čekali těžké zápasy, což se nám potvrdilo. Ale jsme rádi, že náš styl stále funguje. Dokázali jsme to i v neděli, kdy jsme přešli i přes kvalitní fotbalisty z týmu Ambasáda. V semifinále jsme byli rádi, že jsme prolomili letošní penaltové prokletí proti již tradičnímu soupeři Open air. Škoda, že jsme pak ve finále dostali gól před koncem, třeba bychom penalty zase zvládli. Ale kluci z Cuba Libre si vítězství zasloužili. Dík patří celému týmu, především Pecovi a Koubovi, kteří nás táhli a zaslouženě dostali individuální ocenění. Za rok by se měl pohár vrátit tam, kam patří.“Petr Makovský, Open air (3. místo): „Počtvrté za sebou jsme se umístili na bedně, takže je to krásný výsledek. Turnaj je velmi vyrovnaný a může vyhrát prakticky kdokoliv. My jsme spíše rádi, že se vždycky sejdeme a zahrajeme si fotbal. Kdyby nám však dnes nepomohli kluci, kteří za nás včera nehráli, tak bychom to neměli pomalu s kým hrát. Zranil se nám Láďa Jůzl a to je pak strašně těžký. V semifinále jsme prohráli na penalty, což je vždycky loterie. Přál jsem to potom Holubcům, aby to vyhráli, protože to je jeden z tradičních mančaftů, který by si to také zasloužil.“Ondřej Tobiáš, 3. FC DuTo (4. místo): „Když jsme v semifinále šli proti Cuba Libre, brali jsme to jako výzvu. Vedli jsme, měli jsme nad nimi navrch, ale pak jsme udělali chybu, dostali jsme gól z přímáku a pak hned druhý. Byly to takové dva blbé góly. Je to škoda, měli jsme na víc. Na finále jsme podle mě měli.“ Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek

Nahoru