Trutnov

Nejlepší hráč Eura bavil HAPO. Překvapila ho úroveň i organizace

Do podhůří Krkonoš dorazil s týmem SPT Podluží na Havlovický pohár. „Byl to nápad mého dobrého kamaráda. Hráli tady už loni, skončili čtvrtí, a tak jsme se domlouvali, že když mi to vyjde, mohl bych se k nim letos přidat,“ přiblížil Patrik Levčík, jak legendární HAPO uvítalo dalšího reprezentanta. Pětigólový střelec z červnového šampionátu za brněnskými Lužánkami se na turnaj těšil a ten předčil jeho očekávání. „Jak organizací, tak úrovní,“ podotkl nadšený Levčík. Hezkými góly, parádními přihrávkami i nečekanými kličkami, jako třeba přehazovačkou s míčem přes hlavu, bavil první červencový víkend fotbalové fanoušky okolo havlovického hřiště. Sobotní kvalifikací Podluží proplulo bez problémů, vyhrálo tři zápasy s jednou inkasovanou brankou a poměrně vysokým skóre. Druhý den už si fotbalisté z Moravy museli máknout podstatně víc. „Úroveň zápasů mě opravdu překvapila a už tady nebyl takzvaně prostor na chyby,“ povídal Levčík. Základní skupinu B ale fotbalisté v bílých dresech zvládli opět na jedničku a z prvního místa postoupili do semifinále proti Švery teamu. V utkání se po Levčíkově přihrávce ve druhém poločase ujali vedení, ale zápas nakonec smolně prohráli. „Když jsme dali gól, tak jsem si už myslel, že to zvládneme. Jenže hned jsme dostali na 1:1 a začínalo se od začátku. No, a ten konec jsme trošku podcenili,“ řekl Levčík. Švery team totiž vstřelil vítěznou branku v posledních vteřinách zápasu. V souboji o třetí místo si Podluží poradilo se soupeřem z Dobrušky 2:0 a Levčík si potom stejně jako na Euru při vyhlášení ještě odnesl cenu pro nejlepšího hráče turnaje. „Moc se mi líbilo, jak zdejší lidé berou turnaj vážně a jaká tady byla příjemná atmosféra,“ ocenil hráč, který ve velkém fotbale působí ve čtvrté nejvyšší rakouské lize a zároveň hraje také futsal za Tango Brno. „Letos jsme spadli do druhé ligy, takže se to budeme snažit vykopat zpátky,“ usmál se. „Jsem rád, že jsem narazil na takovou fotbalovou cestu, kterou mi ukázalo Rakousko. Měl jsem tam víc času a díky tomu jsem začal hrát malou kopanou, futsal a dělat další věci, které mě dostaly až tam, kde jsem teď,“ pronesl majitel stříbrné evropské medaile a dodal: „Čtyři roky jsme skončili v semifinále, teď se nám to konečně podařilo, byli jsme kousek od zlata. Ovšem ani kdyby to nevyšlo další rok, nesmíme přestat doufat. Věřím, že jednou zlatá placka bude.“ Jak dlouho trvaly oslavy vicemistrů Evropy? „Asi týden a bylo pak docela těžký dostat se zpátky do normálního života,“ rozesmál se Patrik Levčík. Už v říjnu se pokusí naše reprezentace na tento úspěch navázat na mistrovství světa v Tunisku. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Jan Bartoš

Nahoru