Trutnov

Nechtěl jsem, aby se opakovala historie, řekl si thajboxer Klauda. A splnil si sen

Kubo, jak moc jsi po mistrovství pomlácený? Takřka vůbec. To bylo tak jednoduché? Jednoduché to nebylo, ale vychytal jsem to a nezranil jsem se. Takže dobrý. Tvoji soupeři dopadli hůř? Kdo z nich to odnesl nejvíc? Těžko říct. Ten první Bělorus to musel vzdát, protože jsem mu dobře trefil žebra a on pak už kvůli té bolesti nemohl pokračovat. Co zápas se Švédem? Se Švédem jsem první kolo prohrál, ale nebyl lepší. Nechci říct, že já jsem první kolo prospal, ale on byl asi trošku aktivnější, alespoň tak to viděli rozhodčí. Nebylo to ale tak markantní. Kdyby to dali mně, tak by se asi taky nic nestalo, ale dali to jemu. Věděl jsem, že mám minus jeden bod, tak jsem do toho musel pořádně šlápnout. Už na konci prvního kola jsem ho ale zlomil a on věděl, že nemá šanci. Ve druhém kole byl třikrát počítaný a zápas byl ukončený. Ty jsi znal stav zápasu po prvním kole? Jo, na mistrovství Evropy a dalších velkých akcích už jsou tabule, kde vidíš průběžné výsledky po kolech. Víš, že když vyhraješ první dvě kola, tak už jsi relativně v pohodě, pokud nedostaneš K.O. Nicméně já jsem se s tím osobně setkal poprvé. Je důležité vyhrát první kolo, abys pak mohl být víc v klidu. Trochu odbočím od zápasů. Četl jsem na tvém Instagramu, že jsi během týdne zhubnul a přibral 20 kilo. To jako fakt? Je to pravda. Mám váhovku 86 kilo, ale to už je hodně limitní a musím na to dost hubnout. S dietou se dostanu většinou na nějakých 89 kilo a tři kila pak musím odvodnit. Na mistrovství jsme přijeli v sobotu kolem poledne a vážení bylo v šest večer. Když jsem si stopnul na váhu, měl jsem 91 kilo, takže za šest hodin šlo pět kilo dolů. Další vážení pak probíhá vždy v den každého zápasu. Bylo to krutý, ale zvládl jsem to. Odjížděl jsi do Splitu stoprocentně připravený? S trenéry jsme všechno směřovali k mistrovství. Myslím, že jsem byl připravený dobře. Nejvíc se to ukázalo ve druhém zápase, kdy jsem se cítil v pohodě a nebyl na mě žádný tlak. Trenér mi říkal, že skoro o nic nejde, že to není, jako když jdeš o nějaký výsledek. Kdybys se Švédem prohrál, získal bys bronz? Jo, kdybych prohrál, tak bych byl bronzový, ale pro to jsme tam nejeli, že jo? Vybavil sis před finále tři roky starý souboj s Rusem v Lisabonu? Jen jsem si na to vzpomněl, že jsem to už jednou zažil a říkal jsem si, že se historie nesmí opakovat. Vyhrát zápas proti Rusákovi je ale těžší, než proti komukoliv jinému. Oni jsou nejen dobří, ale jejich výpravy jsou i dost početné, takže udělají i atmosféru při zápase. Za mnou ale přijeli fanoušci z Čech, tak se to vyrovnalo. Byl jsi překvapený, když se objevila tvoje přítelkyně a další známí? Já jsem to fakt vůbec nečekal, překvapili mě. Trenér to zorganizoval, domluvili se, vyrazili na cestu a přijeli v den finálového zápasu. Ve finále tě čekal Mikhail Saratkov. Jaký to byl zápas? První kolo jsem zase prohrál, ale pak jsem se mohl spolehnout na lepší fyzickou připravenost, kolena, lokty a klinč. V tom jsem měl převahu, a proto jsem tam do toho tak chodil. Po prvním kole jsem věděl, že prohrávám, takže buďto je to všechno nebo nic. Ve druhém kole už jsem dělal zápas víc já, on ustupoval a snažil se bojovat z ústupu. Ale já jsem se nenechal zaskočit. Přítelkyně Ája: On se na něj ve druhém kole rozbíhal přes celý ring. Když zazněl poslední gong, tušil jsi, že jsi vyhrál? Na záznamu jsem viděl, že jsi hned zvedal ruce… Popravdě, stoprocentně jistý jsem si nebyl. Věděl jsem, že jsem měl převahu. Tím zvedáním rukou dáváš najevo, že jsi sám se sebou spokojený a neodcházíš do rohu jako mrtvola. Ukážeš, že jsi odvedl dobrou práci. Ten Rusák zvedal ruce, jako kdyby měl jasně vyhrát. Ája: Vůbec jsme to nevěděli, jak to dopadne. Čekali jsme do poslední chvíle. A pak vypukla radost… Velká. Jeli jsme na mistrovství Evropy s cílem dostat se na World Games do Wroclawi, takže je to pro mě splnění snu. Je to vlastně olympiáda neolympijských sportů. Jsou vypsané čtyři šampionáty a čtyři vítězové se utkají mezi sebou. Už jen dostat se tam je obrovský úspěch. Ája: Řeknu ti, že ten den byl Kuba nejnervóznější, co jsem ho kdy viděla. Byl na něm vidět ten tlak, ale přistupoval k tomu fakt zodpovědně a cíleně si šel za vítězstvím. World Games budou příští rok v červenci. Už za necelé dva týdny tě však čeká Highlanders night. V jaké kondici budeš na domácí půdě? Dva dny si dám oraz a od středy začnu trénovat. Nechci nic podcenit na Highlanders night chci být stoprocentně připravený. Je to doma, kde jsem zatím neprohrál a doufám, že na vítězné vlně ještě vydržím. Už se ví, proti komu půjdeš? Domluvil se mi soupeř do 91 kg. Němec, který také zápasil ve finále na mistrovství Evropy, ale zranil se, takže můj promotér Petr Ottich mi bude shánět někoho jiného. Jak se odměníš za zlatou medaili? Od mamky Áji jsem teď po příjezdu dostal bábovku. Tu, kterou mám hrozně rád. Taková čokoládová. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: archiv Jakuba Klaudy

Nahoru