Trutnov

Nechci koni ubližovat, baví mě s ním komunikovat, tvrdí sochařka

Je totiž rozkročená mezi Trutnovem a Pískem. V jihočeském městě, na tamní hájovně, kde žije, je obklopena množstvím koní rozmanitých plemen. Ti se promítají i do sochařské práce. Modelovala je však už v minulosti, jak ukázala loňská výstava Království za koně v Pardubicích, kde se prezentovala s dalšími dvanácti autory. Osobní zkušenost s koňmi, s péčí o ně a s jezdectvím je patrná v reliéfech i modelech pro budoucí plastiky. Paulina vzpomíná, jak ji vždy při příjezdu do Trutnova fascinovaly betonové odlitky koní v Pražské ulici. „Jsou kouzelní a krásní.“ Vášeň pro koně se ale prohloubila, když se přestěhovala na hájovnu do Písku. Byla to jen otázka času, kdy si pořídí toho vlastního. „Koupila jsem si kobylku, která se jmenuje Farba, ale říkáme ji Píďa. Letos bude mít jedenáct let,“ prozradila. Paulina si pamatuje, že když začínala jezdit, chyběl ji pud sebezáchovy a nebála se. „Čím ale déle jezdím, mám větší respekt. Musím být stále ve střehu, ale v klidu. Farba mě už dvakrát sundala, ale naštěstí se mi nic nestalo.“ V jízdě na koni se snaží stále zdokonalovat. Chce dělat dobře nejen sochařinu, ale také dobře jezdit. „Chci to dělat pořádně a hlavně koni nijak neubližovat. Proto mám trenérku, která vidí chyby. Pod jejím dohledem se pak lépe odstraňují. Jde také o psychickou kázeň, abych byla při jízdě na koni v pohodě. Musím se s koněm naučit souznít, což mi trvalo asi rok. Navíc mě baví s ním neustále komunikovat,“ vysvětluje. Stejně jako lidé i koně mají různé dobré i špatné vlastnosti. A jaká je Farba? Podle Skavove je hodně sebevědomá a paličatá. „Je to osobnost. Pod sedlem je v pohodě, ale umí být tvrdohlavá.“  Sochařka má ke zvířatům ryze kladný vztah, což se projevuje i v její tvorbě. „Když modeluji koně, mám to načtené a nastudovanou anatomii. Jsem navíc schopná už rozlišovat jednotlivá plemena. Vnímám fyziognomii různých koní. Hrozně mě baví je pozorovat. Vždycky se těším na to, jak přijedu do Písku a vejdu jen do stáda koní. Ježdění považuji za bonus navíc,“ tvrdí Paulina, která by v budoucnu chtěla mít ještě dalšího koně. Kromě toho má tvůrčí sny. „Mám ateliér kousek od konírny. Ráda bych vytvořila koňský cyklus – sérii hříbat. Mým snem je také vymodelovat fríského koně, který patří mezi nejelegantnější evropská plemena. Asi bych byla nejspokojenější, kdybych mohla modelovat jenom zvířata,“ usmívá se sochařka.                                Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Petr Zvolánek

Nahoru